Brahms napsal své čtyři symfonie v jednotném stylu, přičemž každou lze rozeznat hned podle úvodní, chatakteristické fráze. Naopak Estonec Arvo Pärt vystřídal styly tři, možná i čtyři. První dvě symfonie zkomponoval v době ruské okupace takříkajíc do šuplíku – skládáním v rozporu s požadavky režimu riskoval místo hudebního režiséra v estonském rozhlase. Žádná z nich není moc rozsáhlá.
První skladba z roku 1963 vychází ze seriální práce s dvanáctitónovými řadami Arnolda Schönberga, aniž by však sklouzávala k dogmatičnosti či postrádala dramatičnost. Nejblíže má k hudebním plochám plným ,černého šumu‘, s nimiž tehdy experimentoval Krzysztof Penderecki. Pärt, na rozdíl od polského kolegy, neusiluje o formulaci konkrétního sdělení, spíše vyjadřuje obecnou disonanci vůči stavu světa. Právě větší míra neurčitosti dodává jeho hudebním myšlenkám zvláštní sílu.
Druhá symfonie, napsaná o tři roky později, zůstává věrna serialismu, je však hravější – ve svém pizzicatovém výsměchu autoritám působí až drze. Nejvýrazněji zde rezonují vlivy Bartóka a Ligetiho s jejich temnými náladami a nočními zvuky. Do závěrečných taktů se pak plíživě vkrádá Bergova Lulu. Obě symfonie nesou výraznou pečeť své doby, jejich atmosféra je však podmanivá a pod povrchem se v nich bouří emoce.
Třetí symfonie (1971) čerpá z Pärtova nově probuzeného náboženského zanícení. Její hudební jazyk překlenuje propast mezi středověkými církevními monodiemi a moderním kalifornským minimalismem – výsledný účinek je meditativní a zároveň povznášející, prodchnutý touhou po duchovní svobodě. Melodické pasáže mají místy až brahmsovský nádech, není tedy divu, že patří k často uváděným dílům.
Čtvrtá symfonie, objednaná pro novou síň Walta Disneyho v Los Angeles, sází na stejný přístup, ale výsledek je mdlý – vlnobití smyčců tu postupně přechází v jakousi new-age zvukovou kaši, přizdobenou marimbou a zvony. Výsledek připomíná symfonickou sněhovou pusinku – přeslazenou a obsahově prázdnou. Islandský symfonický orchestr pod vedením Evy Ollikainen podává impozantní výkon a zdatně sekunduje starším nahrávkám Neeme Järviho, ale ani špičková interpretace nedokáže poslední symfonii zachránit z pasti vlastních ušlechtilých úmyslů. Všechny čtyři symfonie dohromady zaberou sotva tři čtvrtě hodiny.
Ukázka na Spotify:
Arvo Pärt: Complete Symphonies
Arvo Pärt: Symfonie č. 1 „Polyfonní“ (I. Kánon, II. Preludium a fuga)
Arvo Pärt: Symfonie č. 2 (I. Čtvrťová nota = 104–120, II. Půlová nota = 112, III. Čtvrťová nota = 48–60)
Arvo Pärt: Symfonie č. 3 (I. Čtvrťová nota = 66, II. Půlová nota = 54–56, III. Půlová nota = 60)
Arvo Pärt: Symfonie č. 4 „Los Angeles“ (I. Con sublimità, II. Affannoso, III. Insistentemente)
Iceland Symphony Orchestra
Eva Ollikainen – dirigent
Label: Chandos
Datum vydání: 17. dubna 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: **
