Bojová umění se tak poprvé stanou součástí opery. Jackie Chan do inscenace vnáší tai-či a rituální pohyb jako nový vyjadřovací prostředek. V jeho vizi není kung-fu jen vizuálním prvkem, ale způsobem, jak reflektovat vnitřní touhy a zápasy postav – jako fyzický jazyk, který má vyjádřit to, na co slova libreta nestačí. Každý pohyb na scéně má mít svou váhu, jde o dialog těl, který běží souběžně s tím hudebním.
Novým prvkem jsou „válečnická alter ega“ hlavních postav. Každá postava bude mít na pódiu svého „stínového bojovníka“, který symbolizuje její skryté touhy. Princezna Turandot bude doprovázena drakem – nespoutanou silou reprezentující její vzdor a vnitřní konflikt, zatímco princ Kalaf bude zastoupen koněm, symbolem vytrvalosti a neúnavného hledání lásky. Tyto postavy nebudou jen dekorativním prvkem, ale budou aktivně vstupovat do přímé interakce se zpěváky.
Vizuální podobě inscenace dominuje voda, která v Chanově vizi představuje nejen očistu a osud, ale také emocionální proudy spojující postavy mezi sebou i s publikem. Jeviště proto zaplní síť kanálů a bazénů. Tradiční scénografické prvky jsou doplněny i současné technologie (multimediální projekce, LED obrazovky, dynamické animace).
Jako dirigent se představí Marco Armiliato a role prince Kalafa se ujme tenorista Roberto Alagna. Před svou italskou premiérou se inscenace vydá na turné po Číně. Od 8. do 10. května 2026 bude k vidění v Guangzhou, následovat bude Sia-men (14.–16. května) a Čcheng-tu (22.–24. května).
