Album týdne Normana Lebrechta: Trestuhodně krátký Martinů a hříšně dobrý Ligeti

Někdy stačí jen dva nástroje na to, aby se váš pošmourný svět na chvíli zastavil a dostal jasnější barvy. Britský publicista a hudební kritik Norman Lebrecht se tento týden věnuje albu finské houslistky Sini Simonen a Kanaďana Alexandra Fostera, které by se u velkých labelů nedostalo ani na vrátnici. Na první pohled působí jako dramaturgický rébus – který se ovšem změní v nebeský posluchačský požitek...

Norman Lebrecht
3 minut čtení
Bicinia (zdroj Claves)

Většina zajímavých nahrávek klasické hudby dnes vychází u malých vydavatelství. Švýcarské vydavatelství Claves si sice drží svůj specifický, někdy až příliš vyhraněný charakter, ale občas nabídne skutečně vynikající recitál. Je jasné, že žádný z velkých labelů by tento soubor duetů pro housle a violoncello do svého portfolia nikdy nezařadil, ani kdyby šlo o světové hvězdy, natož o tyhle neznámé tváře.

Tady jde především o hudbu samotnou. Úvodní duo Bohuslava Martinů je jedním z těch jeho podmanivých dialogů – jako když něco zaslechnete přes plot a je to tak zajímavé, že raději předstíráte pletí záhonu, jen abyste nepřišli ani o takt poslechu, jen aby ta chvíle neskončila – a i tak máte pocit, že to uteklo až příliš rychle.

Pětiminutovka od Kaiji Saariaho je čistý kofeinový šok. Ravelovo duo z roku 1920 sice vzdává hold Debussymu, ale dělá to bez jediného náznaku servilní poklony. A to, že Paříž upřednostňuje Debussyho před Maurice Ravelem, je prostě jeden z těch podivných úletů hudební módy. Tenhle Ravel je nenápadné mistrovské dílo – které by nemělo uniknout vaší pozornosti.

Zbytek alba obstarávají dva takřka „povinní“ švýcarští autoři – Roland Moser a Helena Winkelman (ta je mimochodem opravdu úchvatná) a k tomu ďábelská passacaglia György Ligetiho. Jednotlivé skladby oddělují meditativní monodie Orlanda di Lassa. Na papíře neprodejné – a přesto to funguje.

Finská houslistka Sini Simonen vyučuje na londýnské Royal Academy of Music, francouzský Kanaďan Alexandre Foster je profesorem violoncella v Basileji. Působí jako naprosto seriózní lidé, ale hrají, jako by to bylo naposled v životě. Dokázali můj trudný týden prosvětlit hodinou naděje a hudebních příběhů. Právě pro takové nahrávky existuje pětihvězdičkové hodnocení.

Album na Spotify:

Album na YouTube:

Bicinia

Bohuslav Martinů: Duo pro housle a violoncello č. 2, H. 371 (I. Allegretto, II. Adagio, III. Poco allegro)
Orlando di Lasso: Novae aliquot ad duas voces No. 22
Kaija Saariaho: Aure
Orlando di Lasso: Novae aliquot ad duas voces No. 1
Maurice Ravel: Sonáta pro housle a violoncello (I. Allegro, II. Très vif, III. Lent, IV. Vif, avec entrain)
Orlando di Lasso: Novae aliquot ad duas voces No. 24
Roland Moser: Drei Widmungen für Violine und Violoncello (I. Kleine chromatische-enharmonische Phantasie, II. Petite Sarabande, III. Barcarola)
György Ligeti: Hommage à Hilding Rosenberg
Helena Winkelman: Rondo mit einem Januskopf

Sini Simonen – housle
Alexandre Foster – violoncello

Label: Claves
Datum vydání: 27. března 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: *****

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře