Slavnostní večer (a potažmo celý festival) dostal optimistický název Nový svět. Nové příležitosti. Je tím vyjádřena jak radost z obnovení festivalu, tak výrazná dramaturgická linka, která z různých úhlů pohledu nahlíží na americkou hudbu. Téma Ameriky propojilo i výběr repertoáru pro tento večer. Autory kompozic, které zazněly, byli jeden americký rodák, jeden imigrant a jeden návštěvník – tedy Aaron Copland, Sergej Rachmaninov a Antonín Dvořák.
Zsolt Hamar s přehledem provedl hráče všemi rytmickými nástrahami
Koncert zahájila Suita z baletu Billy the Kid klasika americké hudby 20. století Aarona Coplanda. Dílo bylo vytvořeno v roce 1939 a patří k nejhranějším skladbám autora. Coplandovi se v něm na relativně malé ploše podařilo mistrně zachytit představu amerického Divokého západu – prérie i zapadlého městečka, život psance na útěku i jeho nevyhnutelný neblahý konec v přestřelce s šerifem. S kompozicemi tohoto skladatele se na českých koncertních pódiích setkáváme pouze příležitostně, což je rozhodně škoda, protože jsou svým charakterem posluchačsky velmi vděčné. Coplandova hudba je srozumitelná (nikoliv však primitivní), využívající výrazných rytmů a akcentů a zejména barevného potenciálu orchestru. Její interpretace rozhodně není snadná, neboť Copland často a rád využívá pouze jednotlivé hráče z nástrojových sekcí a takto „řídká“ hudba okamžitě odkrývá každý (byť i jen drobný) nedostatek či zaškobrtnutí. Možná i to byl důvod toho, že z počátku se orchestr se skladbou jakoby postupně sžíval, opatrně si ji osahával a hledal cestu, jak ji správně uchopit. Avšak zejména díky preciznímu vedení svého šéfdirigenta Zsolta Hamara, se mu to skutečně podařilo. Hamar s přehledem provedl hráče všemi rytmickými nástrahami, a dařilo se mu velmi dobře pracovat s dynamickými odstíny. Ocenit je třeba také jednotlivé interprety sólových vstupů (mj. trubka, flétna, hoboj) a také hráče bicí sekce, kteří dostali svůj prostor především v části označované jako Gun Battle (Přestřelka). Celkově více než poctivý výkon!
Emočně nabité pojetí skladby Anny Fedorové
Po nezbytné přestavbě pódia program pokračoval Rapsodií na Paganiniho téma op. 43 Sergeje Rachmaninova a byl to jednoznačně vrchol celého večera. Rapsodii Rachmaninov vytvořil v roce 1934 jako jednu ze svých vůbec posledních kompozic. Má tvar 24 variací na slavné téma Paganiniho Capriccia č. 24 a je to dílo virtuózního charakteru kombinující technicky extrémně náročné pasáže s klenutými melodickými částmi – a tudíž posluchačsky velmi vděčné. Interpretace sólového partu se ujala již renomovaná ukrajinská klavíristka Anna Fedorova, pro kterou to bylo vůbec první vystoupení v České republice. Již od prvních tónů nenechala tato sympatická pianistka nikoho na pochybách o svých kvalitách. Její pojetí skladby bylo emočně velmi nabité. Dokázala vytvořit potřebné napětí, mezi energií sršícími rychlými částmi a procítěnými zpěvnými lyrickými pasážemi přecházela zcela přirozeně a dařilo se jí obě roviny plnohodnotně vybalancovat. Finální gradace měla opravdový „tah“. Zároveň byla velmi pečlivá v práci s dynamikou na celé škále od nejjemnějších odstínů pianissima až po výbušná fortissima. Orchestr byl dobrým a citlivým partnerem. Dbal, aby ani v nejtišších pasážích interpretku nezastínil, a byl přesný v nástupech. To vše dohromady vyústilo ve velmi plastické uchopení skladby, která hrála všemi barvami. Interpretace Anny Fedorové nesla výrazný znak její umělecké osobnosti, a publikum svým výkonem zcela uchvátila. To ji následně odměnilo plně zaslouženým potleskem ve stoje a jako odměnu si posluchači vyslechli s lehkostí zahrané Preludium č. 12 z op. 32 téhož autora. Lze proto doufat, že tuto velkou propagátorku díla Sergeje Rachmaninova uslyšíme na českých koncertních pódiích častěji.
Vysoce pečlivý přístup s důrazem na detail
Druhou polovinu večera pak vyplnila 9. symfonie „Z Nového světa“ Antonína Dvořáka, tedy dílo z nehranějších a v oblasti klasické hudby nejoblíbenějších. Skladba, která vznikla na půdě Spojených států amerických, a z jejichž kulturních a hudebních inspirací bohatě čerpá, právem patří mezi repertoárové stálice prakticky všech symfonických orchestrů napříč světadíly. Ze čtvrtečního provedení byla cítit snaha šéfdirigenta o vysoce pečlivý přístup s důrazem na detail a zároveň na klenutý melodický oblouk. Vedl orchestr s viditelnou chutí a energií a ten se mu odvděčil nadstandardním nasazením. První věta byla plná napětí, velmi plastická s důrazem na dynamické kontrasty, prostě „šťavnatá“. Takto by bylo možné charakterizovat i v pořadí druhou větu, slavné Largo. Sólovým pasážím anglického rohu není co vytknout, pozorný posluchač si možná všiml lehkého zaškobrtnutí fléten, které jim ale následně snadno odpustil. Třetí a čtvrtá věta se pak již nesly v duchu postupné a pečlivě vystavěné gradace směrem k finále, energie orchestru byla jako zaoceánský parník pod parou těsně před vyplutím z newyorkského přístavu.
I tuto skladbu ocenilo téměř plně obsazené auditorium nadšeným potleskem a lze konstatovat, že tato pomyslná tečka za 80. koncertní sezonou Moravské filharmonie Olomouc se více než vydařila. A nezbývá než pozvat případné zájemce na další koncerty festivalu Dvořákova Olomouc, který vyvrcholí v neděli 14. června 2026 slavnostním open air koncertem v amfiteátru olomouckého Letního kina a propojí klasickou hudbu s popem či folkem.
Nový svět. Nové příležitosti
7. května 2026, 19:00 hodin
Reduta, Olomouc
Program
Aaron Copland: Suita z baletu Billy the Kid
Sergej Rachmaninov: Rapsodie na Paganiniho téma op. 43
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“
Přídavek
Sergej Rachmaninov: Preludium č. 12, op. 32, gis moll
Účinkující
Anna Fedorova – klavír
Moravská filharmonie Olomouc
Zsolt Hamar – dirigent
