Album týdne Normana Lebrechta: Pokud vás Hrůšův Martinů nedojme, vyhledejte lékaře

Zapomeňte na romantický patos a hysterické smyčce. Český solitér Bohuslav Martinů stvořil hudební svět, který nepotřebuje okázalá gesta, aby vám utkvěl v paměti. Britský publicista a hudební kritik Norman Lebrecht tento týden hodnotí čerstvou nahrávku jeho symfonií, na které Jakub Hrůša s Bamberskými symfoniky dokázal to, co před ním mnoha světovým jménům uniklo – našel pravý, autentický klíč k Martinů hudebnímu myšlení. Pokud máte letos investovat čas do jednoho neznámého alba, mělo by to být právě toto. Tedy za předpokladu, že máte rádi hudbu, u které se musí i trochu přemýšlet...

Norman Lebrecht
6 minut čtení
Martinů: The Symphonies (zdroj Deutsche Grammophon)

Bez nadsázky mohu říct, že na toto album čekám polovinu svého dospělého života. K tvorbě českého skladatele Bohuslava Martinů jsem si našel cestu až po třicítce. Byl stejně neúnavně tvořivý jako Mozart – a stejně jako on byl obdařen přirozeným smyslem pro melodii. Zanechal po sobě na čtyři stovky skladeb, přičemž vždy dokonale odhadl ten správný moment pro finální tečku – v žádném z jeho zásadních děl nepřebývá ani nota. Každou jeho symfonii prostupuje lehce ironické, zádumčivé téma, nezaměnitelné, jako otisk osobnosti každého skladatele. Podobně jako Bach se svým motivem B-A-C-H nebo Šostakovič s D-S-C-H, i Martinů vetkal svou identitu přímo do notové osnovy. V jeho První symfonii vás ten zvuk upoutá hned s prvními takty.

Čtyři symfonie, které vznikly v americkém válečném exilu, zachycují střet dobra a zla – zatímco první dvě zrcadlí úzkostnou, bezmocnou frustraci, v dalších dvou již svítá naděje na osvobození. Pátá symfonie si dovolí okamžik povznesení a jásavého vzletu. Šestá, psaná na Francouzské riviéře, je tichým pláčem nad sovětskou okupací jeho domoviny. Jako celek tvoří tyto symfonie mimořádně působivý záznam druhé světové války a jejích následků – záznam prostoupený potlačovaným hněvem, ale i konejšivou léčivou silou hudby. Bohuslav Martinů je pro dějiny stejně důležitým hudebním svědkem své doby, jakými byli Dmitrij Šostakovič a Ralph Vaughan Williams.

Na Bohuslava Martinů na předních příčkách hitparád klasické hudby nenarazíte. Nepotrpěl si na okázalá gesta ani na hysterické výlevy smyčců. Jeho orchestrální hudba je kultivovaná, kompozičně dokonale vybroušená, a přitom smyslná i podnětná. Pokud mám nějakou oblíbenou symfonii, je to pravděpodobně Čtvrtá, ale dokážu se nechat zlákat i strohou První nebo zádumčivou Šestou. Album nemusíte poslouchat popořadě. Klidně v něm listujte a vybírejte si. Martinů možná žádá o špetku soustředěnější poslech než takový Prokofjev, ale rozhodně se to vyplatí.

Moje první setkání se symfoniemi Bohuslava Martinů proběhlo díky nahrávce, kterou v roce 1988 natočil Neeme Järvi s Bamberskými symfoniky – orchestrem, ve kterém hrálo mnoho hudebníků, kteří po konci druhé světové války odešli z Československa. Järvi měl ohromující repertoár a k Martinů hudbě přistupoval s oddaností a respektem, nechyběl mu zápal, nicméně se v tomto specifickém hudebním jazyce neorientoval o moc lépe než já. Pak tu byla nahrávka, kterou nahrál Jiří Bělohlávek s BBC Symphony Orchestra, zde však nedokázal orchestr držet krok s dirigentovým zápalem. Teprve až teď, když se před Bamberské symfoniky postavil Bělohlávkův žák Jakub Hrůša, je to úplně jiná káva. Zatím jsem tomu kouzlu podlehl třikrát.

Na této nahrávce se snoubí interpretační autorita a přesvědčivost s vášní a hloubkou. Malé varování pro posluchače – tohle není pro každého. Jestli vás ale nechá chladnými Largo ze Třetí symfonie nebo finále Šesté, pak byste měli buď změnit koníček, nebo případně by stálo za to nechat si zkontrolovat sluch. Proti gustu žádný dišputát. Jestli ale máte letos utratit peníze za jedinou nahrávku, kterou ještě neznáte, věřte mi a kupte si toto album.

Album na Spotify:

Album na YouTube:

Martinů: The Symphonies

Bohuslav Martinů: Symfonie č. 1, H. 289 (I. Moderato – Poco più mosso, II. Scherzo. Allegro – Poco moderato, III. Largo, IV. Allegro non troppo)
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 2, H. 295 (I. Allegro moderato, II. Andante moderato, III. Poco allegro, IV. Allegro)
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 3, H. 299 (I. Allegro poco moderato, II. Largo, III. Allegro – Andante)
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 4, H. 305 (I. Poco moderato, II. Allegro vivo – Trio. Moderato, III. Largo, IV. Poco allegro)
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 5, H. 310 (I. Adagio – Allegro, II. Larghetto, III. Lento – Allegro)
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 6 „Symfonické fantazie“, H. 343 (I. Lento – Andante moderato – Allegro – Lento, II. Poco allegro, III. Lento – Poco vivo – Adagio – Andante – Allegro – Moderato – Allegro vivace – Lento)

Bamberger Symphoniker
Jakub Hrůša – dirigent

Label: Deutsche Grammophon
Datum vydání: 15. května 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: *****

Další referenční nahrávky

Česká filharmonie a Václav Neumann: Martinů: Symfonie č. 1-6 (Supraphon, 1989)

Česká filharmonie a Jiří Bělohlávek (Supraphon, 2003 Česká filharmonie s J. Bělohlávkem nahrála sice všech šest symfonií, ale Bělohlávek nedal k vydání Symfonií č. 1 a 2 souhlas z uměleckých důvodů, vyšly tak jen Symfonie č. 3 6)

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Vladimír Válek: Martinů: Symfonie č. 1-6 (Supraphon, 2006)

BBC Symphony Orchestra a Jiří Bělohlávek: Martinů: Symphonies Nos. 1-6 (Onyx, 2011)

Bamberg Symphony Orchestra a Neeme Järvi: MARTINU, B.: Symphonies Nos. 1-6 (BIS, 1987–1988)

Royal Scottish National Orchestra a Bryden Thomson (Chandos, natočeno 1989, remaster 2005)

ORF Vienna Radio Symphony Orchestra a Cornelius Meister (Capriccio, 2017)

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře