Rok s rokem se sešel a tradiční projekt festivalu ZUŠ OPEN slaví jubilejních deset let, stejně tak jako Nadační fond Magdaleny Kožené. Chystáte se letos toto výjimečné jubileum nějak specificky oslavit? Mohou se diváci kromě tradičně kvalitní klasické hudby těšit i na něco zcela speciálního?
Deset let ZUŠ OPEN i deset let Nadačního fondu Magdaleny Kožené pro mě představuje především obrovský důvod k vděčnosti. Když jsme festival zakládali, měli jsme sen otevřít základní umělecké školy veřejnosti a ukázat, jak mimořádná práce v nich po celé republice vzniká. Dnes je z toho celostátní platforma, která propojuje tisíce dětí, pedagogů, profesionálních umělců i partnerů napříč regiony.
Jubilejní ročník jsme chtěli pojmout jako oslavu talentu, kreativity a odvahy mladé generace. Vedle tradičních koncertů klasické hudby proto letošní program nabízí i výraznější propojení hudby s výtvarným uměním, mezioborové projekty, open air instalace nebo větší prostor pro autorskou tvorbu studentů. Důležité pro nás bylo ukázat ZUŠ jako živý a současný svět, který nevychovává jen budoucí profesionály, ale především citlivé, tvořivé a sebevědomé osobnosti.
Speciální atmosféru měl letos také slavnostní koncert Rytíři talentu ve Španělském sále Pražského hradu, který se stal symbolickým vyvrcholením desetileté cesty Nadačního fondu. Vedle mimořádných hudebních výkonů jsme zde představili i výtvarné práce stipendistů programu Barevné horizonty. Právě mezioborové propojení je pro nás do budoucna stále důležitější.
U příležitosti výročí ZUŠ OPEN byla jen před pár dny v Praze na Vítězném náměstí odhalena speciální open air panelová výstava, mapující práce žáků základních uměleckých škol. Výstava vznikla ve spolupráci s Českou tiskovou kanceláří a Czech Photo. Co přesně je hlavním cílem této výstavy a bude výstava později umístěna i mimo Prahu?
Výstava na Vítězném náměstí vznikla jako snaha ukázat veřejnosti obrovský rozsah a kvalitu práce základních uměleckých škol napříč celou republikou. Často se mluví o výsledcích, o koncertech nebo soutěžích, ale méně už o samotném procesu tvorby, každodenní práci pedagogů a dětech, které skrze umění objevují samy sebe. A právě to jsme chtěli prostřednictvím fotografií a panelů zachytit.
Velmi si vážím spolupráce s Českou tiskovou kanceláří a Czech Photo, protože díky ní dostala výstava i výrazný dokumentární a společenský rozměr. Není to jen prezentace festivalu, ale také určitá výpověď o významu uměleckého vzdělávání v dnešní době.
Naším přáním je, aby výstava pokračovala i mimo Prahu. Jednáme o dalších umístěních v regionech i v institucích, které dlouhodobě podporují vzdělávání a kulturu. Byli bychom rádi, kdyby se stala putovní součástí jubilejního roku.
Jednou z nejnoblesnějších událostí ZUŠ OPEN je každoroční koncert, pořádaný již tradičně v prostorách Španělského sálu Pražského hradu. Rytíři talentu – Slavnostní koncert Nadačního fondu Magdaleny Kožené, tak zní plné označení pro letošní jubilejní rok. Kdo letos vystoupil a jaké jsou vaše dojmy z realizovaného vystoupení?
Letošní koncert Rytíři talentu byl pro mě mimořádně silným a emotivním večerem. Ve Španělském sále vystoupili talentovaní žáci základních uměleckých škol z celé republiky společně s předními českými umělci a pedagogy. Obrovskou radost mi udělalo, s jakou přirozeností a profesionalitou mladí interpreti na tak výjimečném místě vystupovali.
Nejsilnějším momentem pro mě byla asi samotná energie celého večera – vědomí, kolik práce, podpory a důvěry stojí za každým mladým člověkem, který na pódiu stál. V těch chvílích si člověk znovu uvědomí, jak obrovský význam mají základní umělecké školy pro naši společnost.
Velkým překvapením pro mě byla také mimořádná koncentrace emocí a pokory mezi všemi účinkujícími. Nebyl to „jen koncert“. Byla to oslava talentu, sdílení a radosti z tvorby.
Součástí slavnostního večera byla i výstava stipendistů z programu Barevné horizonty pod vedením malíře Davida Hanvalda v předsálí Španělského sálu. Může tuto výstavu zhlédnout i „ne-návštěvník“ této jedinečné hudební události?
Výstava stipendistů programu Barevné horizonty pod vedením malíře Davida Hanvalda byla zaměřena na osobní výpověď mladých autorů, jejich vnitřní svět a odvahu hledat vlastní výraz. Právě autenticita a svoboda projevu jsou pro tento program zásadní.
Mám velkou radost, že jsme mohli výstavu představit právě v prostorách Pražského hradu, protože výtvarné obory bývají někdy ve veřejném prostoru méně viditelné než hudba. Přitom i zde vznikají naprosto mimořádné talenty.
Naším cílem je, aby výstava nežila jen jeden večer. Jednáme o jejím dalším uvedení i pro širší veřejnost, aby si ji mohli prohlédnout i lidé, kteří se koncertu osobně nezúčastnili.
Koncert na Pražském hradě ovšem není ani zdaleka jediným, který festival nabízí. K tradičním patří například vystoupení ZUŠ OPEN na zámku v Litni nebo ve Valdštejnské zahradě Senátu PČR, konaná symbolicky na Den dětí. Program představí 800 účinkujících ze čtyřiceti základních uměleckých škol. Je to veliké číslo, že?
Ano, je to opravdu obrovské číslo – a zároveň nádherný důkaz toho, jak silná a živá je komunita základních uměleckých škol v České republice. Jen ve Valdštejnské zahradě Senátu vystoupí na tisíc účinkujících ze čtyřiceti škol, a když si člověk uvědomí, kolik práce tomu předchází, je to až neuvěřitelné.
Za každým vystoupením stojí hodiny zkoušek, práce pedagogů, podpory rodičů i velké osobní nasazení samotných dětí. A právě tato společná energie je podle mě jednou z největších hodnot ZUŠ OPEN.
Již delší dobu se věnujete také práci s nadanými, ale hendicapovanými dětmi. Mnoho z těchto dětí může mít v průměrných kolektivech sice potíže, ale právě jejich specifické nastavení jim může na druhé straně propůjčovat až enormní talent pro určitou oblast. Třeba pro hudbu nebo umění obecně. Setkáváte se s tímto fenoménem?
Ano, s tímto fenoménem se setkávám velmi často a považuji ho za nesmírně důležitý. Umění má schopnost otevírat prostor tam, kde běžné mechanismy společnosti někdy selhávají. Děti, které mohou být v tradičním kolektivu vnímány jako „jiné“, často nacházejí právě v hudbě nebo výtvarném umění způsob, jak komunikovat se světem velmi autenticky a hluboce.
Mnohokrát jsem byla svědkem situací, kdy hudba umožnila dítěti se zdravotním hendicapem, autismem nebo jiným znevýhodněním překonat bariéry, které se zdály nepřekročitelné. Právě umění jim často dává možnost zažít přijetí, sebevědomí a radost ze sdílení. Silných vzpomínek mám mnoho, ale asi nejvíce mě dojímá okamžik, kdy dítě díky umění poprvé skutečně „promluví“ k okolí – a okolí začne naslouchat.
Obdobné zpětné vazby nám dávají jasnou odpověď, že hudebnímu nadání se meze, vytyčené „obyčejným civilním světem většinových lidí“, zkrátka nekladou, že?
Přesně tak. Talent ani citlivost se nedají měřit podle běžných společenských měřítek. Umění nás neustále učí, že lidská jedinečnost má mnoho podob a že právě odlišnost může být obrovskou hodnotou.
Myslím, že bychom se od dětí často mohli učit větší otevřenosti a schopnosti vnímat člověka bez předsudků. V umění totiž velmi rychle přestává být důležité, kdo „zapadá“, ale mnohem více to, kdo dokáže něco skutečně sdělit.
Již desáté výročí je doba, která jednoznačně vyzívá k bilancování. Řekněte, co na své práci považujete za dosud největší úspěch, co byste ještě chtěla dokázat a co naopak vám stále ještě schází?
Za největší úspěch považuji to, že se podařilo vytvořit respektovanou platformu, která propojuje základní umělecké školy po celé republice a dává jim hlas i viditelnost. Když dnes vidím, jakou hrdost děti, pedagogové i rodiče cítí ke svým školám, mám z toho obrovskou radost.
Velkým úspěchem je pro mě také to, že se nám podařilo otevřít veřejnou debatu o významu uměleckého vzdělávání. Dnes už se o ZUŠ nemluví jako o „volnočasové aktivitě“, ale jako o důležité součásti vzdělávání a kultivace společnosti.
Do budoucna bych si přála ještě větší podporu systematického rozvoje talentovaných dětí, větší propojení regionů a také větší mezinárodní přesah. A pokud mi něco stále schází, pak možná více času zastavit se a naplno si uvědomit, kolik krásných věcí se za těch deset let podařilo.
V rámci ZUŠ OPEN vystoupila za jedno desetiletí již plejáda výrazných tváří. Na koho ráda vzpomínáte?
Těch osobností byla za deset let opravdu celá řada a každé setkání bylo něčím výjimečné. Velmi silně vzpomínám samozřejmě na Magdalenu Koženou, která celému projektu dala nejen své jméno, ale především obrovskou energii, důvěru a lidskost.
Velkou radost mi vždy dělají také okamžiky, kdy se špičkoví profesionální umělci setkávají s dětmi naprosto přirozeně, bez bariér a s respektem. Právě tato mezigenerační inspirace je pro ZUŠ OPEN typická a nesmírně cenná.
Jednotlivé koncerty festivalu probíhají od května až do začátku června, přičemž všechny akce jsou již tradičně uvedené na vašich webových stránkách. Účast na některé z událostí si tedy mohou vyhlédnout nejen zavedení posluchači, ale i náhodní diváci, kteří třeba o koncertech ZUŠ OPEN doposud ani netušili. Je to tak?
Ano, přesně o to nám jde. Chceme, aby ZUŠ OPEN nebyl uzavřenou akcí pro odbornou veřejnost, ale skutečně otevřeným festivalem pro všechny generace. Proto jsou koncerty a programy dostupné napříč republikou a informace o nich pravidelně zveřejňujeme na webových stránkách i sociálních sítích.
Velkou radost máme právě z lidí, kteří na koncert přijdou náhodou – třeba při procházce městem – a odcházejí překvapeni, jak mimořádnou úroveň děti ze základních uměleckých škol mají.
Váš web je velmi přehledný a určitě na pohled zajímavý. Kdo vám vytvořil onu svěží, neonovou a tím i nezaměnitelnou kombinaci písma?
Vizuální identita Nadačního fondu i ZUŠ OPEN vznikala jako snaha vytvořit současný, živý a odvážný jazyk, který bude stejně energický jako samotné děti a mladí umělci. Chtěli jsme se vyhnout stereotypní představě „vážného“ uměleckého prostředí a ukázat, že umění může být současné, otevřené a vizuálně velmi silné. Autory identity NFMK a ZUŠ OPEN je Tobiáš Grolich.
Pro benefiční koncert Rytíři talentu Nadačního fondu Magdaleny Kožené, který se uskutečnil 13. května 2026 ve Španělském sále Pražského hradu a byl v přímém přenosu vysílán Českou televizí na ČT art, připravilo vizuální styl kreativní studio Fuksaworks Pavla Fuksy ve spolupráci s fotografem a digitálním umělcem Adamem Bartasem. Vizuální kampaň je postavena na jednoduchém principu: rytířem se stává každý, kdo podpoří nadané děti a mladé umělce zakoupením vstupenky na koncert nebo finančním příspěvkem během přímého televizního přenosu.
Mám radost, že se podařilo vytvořit identitu, která je dnes už pro festival charakteristická a snadno rozpoznatelná.
Je krásné, jak dobře propojujete svět hudby se světem výtvarným. Máte již nyní nějaké plány do budoucna? Například pro nadcházející jedenáctý ročník?
Ano, propojení hudby, výtvarného umění, tance i dalších oborů chceme dále rozvíjet. Myslím, že současná generace přirozeně uvažuje mezioborově a je důležité jí pro takové projekty vytvářet prostor.
Do budoucna bychom rádi ještě více pracovali s veřejným prostorem, site-specific projekty, rozvojem poučené a stylové interpretace v rámci hudebního oboru a také s mezinárodní spoluprací. Zároveň ale chceme zachovat to nejdůležitější – autenticitu a radost z tvorby.
A na závěr: Co byste k desetiletému jubileu festivalu ZUŠ OPEN do budoucnosti popřála, a proč?
Přála bych ZUŠ OPEN, aby nikdy neztratil svou otevřenost, lidskost a schopnost spojovat. Aby stále připomínal, že umění není luxus, ale přirozená součást života a vzdělávání. A přála bych mu také, aby dál dával dětem odvahu tvořit, snít a věřit vlastnímu talentu a učit se o něj pečovat. Protože právě v tom vidím jeho největší smysl.
Děkuji Vám za rozhovor.
