Altrichterovy hudební začátky
Petr Altrichter se narodil 24. května 1951 ve Frenštátu pod Radhoštěm jako nejmladší z pěti sourozenců do hudební rodiny. Hře na nástroje se věnoval už od útlého věku. Malý Petr Altrichter rád lehával pod klavírem, zatímco jeho starší bratr Václav cvičil. Byl vším tím zvukem a hlukem unesen. V domě Altrichterových zněla hudba takřka neustále, probíhaly zde i zkoušky amatérského Frenštátského smyčcového kvarteta, jehož součástí byl otec Petra Altrichtera.
V letech 1966–1972 studoval Petr Altrichter hru na lesní roh a zároveň dirigování na ostravské konzervatoři. V dirigentském vzdělávání poté pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Řízení orchestru studoval u Richarda Týnského, Otakara Trhlíka a Františka Jílka, řízení sboru u Josefa Veselky a Lubomíra Mátla. Právě s Lubomírem Mátlem působil jako sbormistr Brněnského akademického sboru, s nímž se Altrichter podílel na řadě úspěchů v rámci zahraničních sborových soutěží a festivalů, mimo jiné v Middlesbroughu či Debrecínu.
Do širšího mezinárodního povědomí vstoupil v roce 1976, kdy na prestižní dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu získal druhou cenu a zvláštní cenu poroty. Bezprostředně po získání ceny debutoval v roce 1977 na festivalu Pražské jaro. Vystoupil tehdy na odpoledním koncertu Pražských komorních sólistů v sále na Žofíně.
Nejvýznamnější dirigentské období započalo v zahraničí
V roce 1978, po ukončení studia na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, nastoupil jako asistent dirigenta ve Filharmonii Brno. V letech 1978–1983 působil díky úspěchu na soutěži v Besançonu jako asistent dirigenta u legendárního Václava Neumanna, šéfdirigenta České filharmonie. V letech 1979–1984 byl dirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. V letech 1982–1989 působil jako dirigent Komorní filharmonie Pardubice, s níž při zahraničních koncertech uváděl na pódia řadu mladých talentovaných sólistů, například nizozemskou houslistku Isabelle van Keulen či českého hornistu Radka Baboráka. Filharmonii Brno od dirigentského pultu řídil v letech 1984–1987. V roce 1988 se stal dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a v roce 1990 byl jmenován jeho šéfdirigentem. S tímto tělesem absolvoval řadu zahraničních turné, například do Japonska, Spojených států, Švýcarska, Německa, Francie a dalších zemí.
Od roku 1993 byl uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Jihozápadní německé filharmonie v Kostnici, kde působil do roku 2004. S tímto orchestrem pravidelně vystupoval v curyšské Tonhalle i v lucernském KKL a podnikl s ním koncertní cesty do Švýcarska a Itálie. V roce 1993 také debutoval ve Velké Británii se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK na festivalu v Edinburghu. Krátce nato následoval jeho londýnský debut s Anglickým komorním orchestrem. Roku 1997 byl po velmi úspěšném hostování v předchozí sezoně jmenován hlavním dirigentem Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, kam přišel po desetiletém působení svého českého kolegy Libora Peška. S tímto orchestrem se v roce 2000 představil na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall a pořídil několik vysoce ceněných nahrávek pro vlastní značku tělesa RLPO Live.
Mistr svého oboru i na domácí půdě
V roce 2000 zahajoval s tehdejší Státní filharmonií Brno festival Pražské jaro. O rok později byl povolán do čela brněnské filharmonie, kde působil následujících sedm let. Vrátil se tak k orchestru, s nímž byl spojen už od svých studentských let. Po sedmi letech jej v této funkci nahradil srbský dirigent Aleksandar Marković.
S Českou filharmonií podnikl v roce 2015 koncertní turné do Německa a na přelomu let 2015 a 2016 také cestu do Číny. Na začátku sezony 2017/2018 ji řídil na mezinárodním festivalu Dvořákova Praha a následně s ní absolvoval úspěšné turné do Jižní Koreje, Japonska a na Tchaj-wan.
Na jaře 2017 se vydal na japonské turné se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, v roce 2018 pak koncertoval ve Velké Británii s Českým národním symfonickým orchestrem. Na květen 2019 bylo plánováno turné s Českou filharmonií do Číny. Se Slovenskou filharmonií natočil příznivě přijatá a oceňovaná CD s díly Antonína Dvořáka. Od sezony 2018/2019 zastává u tohoto orchestru pozici stálého hostujícího dirigenta, navazující na jejich dlouholetou spolupráci.
Dále spolupracoval s Berlínskými symfoniky, Londýnskými filharmoniky, Japonským symfonickým orchestrem, Krakovskou filharmonií, Milánským orchestrem, Symfonickým orchestrem v Rize, Symfonickým orchestrem RTL Luxembourg, Symfonickým orchestrem v Baden-Badenu či Orquesta Filarmonica de Gran Canaria. Vystupoval rovněž na prestižních festivalech mimo jiné v Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Salcburku, Vídni, Seville, St. Etienne, Avignonu, Palermu, Praze, Edinburku a Aténách. V České republice a na Slovensku vystoupil mimo jiné například na festivalech Janáčkův máj, Smetanova Litomyšl, Moravský podzim a Bratislavské hudební slavnosti.
Základ jeho repertoáru tvoří česká hudba, především díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Významné místo v něm má také ruský repertoár, zejména tvorba Dmitrije Šostakoviče, stejně jako hudba Gustava Mahlera a Antona Brucknera.
Petr Altrichter získal Master Prix
V sobotu 6. prosince 2025 získal od Nadace Život umělce cenu Master Prix za celoživotní přínos kultuře napříč obory. Cena, dříve udělovaná jako Senior Prix, vznikla v roce 1993 na podporu výkonných umělců a jako pocta jejich celoživotní tvorbě. Od roku 2023 nese název Master Prix, který přesněji vyjadřuje aktivní působení umělců i ve vyšším věku, a je spojena také s finanční odměnou. Ocenění dosud obdrželo více než 1500 osobností, mimo jiné Karel Gott, Hana Zagorová, Marie Rottrová, Karel Zich, Waldemar Matuška, Jiří Stivín nebo Eva Pilarová.
