Album týdne Normana Lebrechta: Bližší Glassovi nežli papeži

Pouštět se do nahrávání alba, které míchá středověk s jazzovou fúzí, je zhruba stejně bezpečné jako zkoušet zkrotit tygra zahradní hadicí. Na papíře tenhle koncept vypadá jako zaručený recept na umělecké i finanční harakiri a kdekdo by nad tím jen nevěřícně zakroutil hlavou a hudebníkům doporučil psychiatrické vyšetření. Na to, proč tahle zdánlivá jízda bez brzd neskončila katastrofou, se podíval britský publicista a hudební kritik Norman Lebrecht – půjde snad o nejpozoruhodnější hudební úkaz sezony?

Norman Lebrecht
3 minut čtení
milestones (zdroj Signum)

Jestli si nějaké album zaslouží pět hvězdiček už jen za originalitu svého konceptu, je to právě Milestones. Nahrávka propojuje středověkého mistra Josquina Despreze s modernistou Igorem Stravinským a průkopníkem jazzové fúze Milesem Davisem. Potencionální nebezpečí tu číhá na každém kroku – od kulturního přivlastňování po riziko prázdného exponování tradic, které se zde setkávají. A protože jde o projekt nekomerčního labelu, případná odměna je spíše symbolická, zatímco možnost, že celá koncepce selže, se násobí s každým přechodem mezi žánry. Hudebníci zde jdou doslova s kůží na trh.

Pozoruhodné je, že z tohoto nepravděpodobného spojení těží všichni zúčastnění – včetně dvou ze samotných skladatelů. Josquinova hudba, vzdálená dnešnímu posluchači více než půl tisíciletí, si o novou instrumentaci přímo říká – jinak by mohla působit jako ponurý středověký jednohlas bez života. V těchto úpravách je mu ale bližší svět Philipa Glasse než dvůr papeže Inocence VIII., což je nanejvýš smysluplné. Také Milesu Davisovi sluší jisté jemné zásahy pianisty Gwilyma Simcocka, aby jeho hudba přirozeně zapadla do zvuku komorního orchestru, který založil a vede britský houslista Hugo Ticciati, dlouhodobě působící ve Švédsku.

Oním pověstným pátým kolem u vozu je v tomto triptychu Stravinskij. Jeho Tři kusy pro smyčcové kvarteto a Tři kusy pro klarinet působí vedle skladeb ostatních autorů poněkud upjatě a nepoddajně. Miles zde kolem formálního, statického Igora doslova krouží v lehkých tanečních piruetách.

Pozounista Nils Landgren a klarinetista Christoffer Sundqvist jsou jednoduše strhující a virtuózní. A perkusista Robert Mehmet Ikiz? Ten je naprosto neskutečný. Hugo Ticciati pak drží celý projekt pevně v rukou s vizí připomínající legendární producenty Tea Macera a Johna Hammonda z někdejších studií Columbia na 30. ulici – více než hudbu zde spoluvytváří dějiny. Výsledný počin je radostný, žánrově nezařaditelný a neodolatelný. Pro mě je to jeden z nejvážnějších kandidátů na Album roku.

Album na Spotify:

Ukázka na Youtube:

milestones

Josquin des Prez: Ave Maria
Miles Davis: Selim
Igor Stravinskij: Tři kusy pro smyčcové kvarteto (I, II, III)
Josquin des Prez: Mille Regretz
Miles Davis: Sivad
Igor Stravinskij: Příběh vojáka – suita (I. Pochod vojáka, II. Housle vojáka, III. Malý koncert, IV. Tango – Valčík – Ragtime, V. Čertův tanec)
Josquin des Prez: Une mosche de Bischaye
Miles Davis: So What
Igor Stravinskij: Tři kusy pro sólový klarinet (I, II, III)
Josquin des Prez: La plus de plus
Miles Davis: All Blues

Hugo Ticciati – housle, dirigent
Modernt Chamber Orchestra

Label: Signum
Datum vydání: 5. června 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: *****

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře