Večer otevřela světová premiéra skladby Splendor solis Jana Ryanta Dřízala, novinky vzniklé na objednávku Janáčkovy filharmonie Ostrava. Název skladby (v překladu Sluneční záře) odkazuje ke stejnojmennému renesančnímu alchymickému traktátu, připisovanému Salomonu Trismosinovi. Skladatel tuto symboliku volně propojil s charakterem Ostravy – města průmyslu, ohně, energie a živelné proměny.
Ve třech větách, představujících jednotlivé fáze alchymického procesu, se tak otevřel prostor neustálého pohybu: vířící a kypící hudební plochy se přelévaly jedna přes druhou, proměňovaly barvu i hustotu a vytvářely dojem živé, stále se rodící zvukové hmoty. Z této pulzující struktury se čas od času vynořila jiskřivá melodická linka jako krátký záblesk připomínající zlatou žilku. Magický podtext skladby podtrhoval zvuk šamanského chřestidla, které v duchu obřadnosti ohlašovalo předěl mezi jednotlivými částmi. Závěr skladby pak vyústil v mohutnou gradaci, jež nepřinesla zakončení, ale spíše prvotní třesk – okamžik, kdy dosud kvasící hudební energie vybuchla v oslnivém stvoření.
Poté následoval Koncert pro housle a orchestr g moll op. 67 Mieczysława Weinberga z roku 1959, hudba neklidu a vnitřního sevření, která v krajních větách rozvinula před posluchačem atmosféru blížící se obrazům Marca Chagalla, dynamickou, groteskně taneční, plnou prudkých zlomů a nervní energie. Rakouský sólista Benjamin Schmid, proslulý širokým interpretačním záběrem a osobitým stylem, vtiskl svému obtížnému partu nejen mimořádnou technickou jistotu, ale i intenzivní fyzický prožitek. V prudkých liniích Weinbergovy partitury působil chvílemi téměř jako chagallovský houslista – postava v neustálém pohybu, balancující mezi tancem a pádem, mezi groteskností a vnitřní naléhavostí. Tato živelná úzkost neustupovala ani v lyrických pasážích, kdy se proměnila v latentně přítomné zoufalství – bolest, která ani v okamžicích zklidnění zcela nepovolila.
Druhá polovina koncertu se nesla ve znamení velké romantické tradice. Zazněla Symfonie č. 1 c moll op. 68 Johannese Brahmse, dílo právem označované za „Beethovenovu Desátou“, v němž se prolíná ušlechtilost se závažností i triumfální energií. Romantický styl Brahmsovy hudby je Janáčkově filharmonii velmi blízký. Orchestr rozezněl partituru s plností a grandiózností, ale zároveň s potřebnou vážností a vnitřní kultivovaností, která této symfonii dává její charakteristickou hloubku. Daniel Raiskin dokázal instrumentalisty citlivě přeladit z barevné zvukové imaginace první poloviny večera do pevně vystavěného brahmsovského světa. Vedle mohutně klenutých orchestrálních ploch zaujaly i precizně modelované sólové vstupy: procítěné houslové sólo ve druhé větě, půvabný klarinetový úvod třetí věty i charakteristický motiv lesního rohu ve finále, který zazněl s ušlechtilým klidem a otevřel cestu k závěrečnému hymnickému vyústění. Právě tyto komornější momenty vnášely do monumentální symfonické stavby jemně propracovaný detail a intimnější plasticitu.
Závěrečný večer Janáčkovy filharmonie Ostrava tak uzavřel sezonu programem, který spojil světovou premiéru současného českého autora, silnou interpretační výpověď Weinbergova koncertu a velkolepé romantické završení v jednotný hudební proud.
Závěrečný koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava
28. května 2026, 19:00 hodin
koncertní sál Vesmír, Ostrava
Program
Jan Ryant Dřízal: Splendor solis
Mieczysław Weinberg: Koncert pro housle a orchestr g moll op. 67
Johannes Brahms: Symfonie č. 1 c moll op. 68
Účinkující
Benjamin Schmid – housle
Janáčkova filharmonie Ostrava
Daniel Raiskin – dirigent
