Ledová glisanda a magnetická pole pod stropem
Hudbu irské skladatelky Ann Cleare (1983) jsem poprvé slyšela na Dnech Nové opery v Ostravě před dvěma lety, kde byla provedena její opera The Little Lives – mrazivé dílo s originální, instrumentačně velmi rafinovanou hudbou a velmi aktuálním výtečným libretem. Orchestr Berg provedl skladby této autorky již v letech 2007–2009. Ann Cleare není tedy českému publiku neznámou autorkou. Na pondělním koncertě souboru zazněla v české premiéře její skladba on magnetic fields z roku 2011–12.
Autorka v ní rozdělila komorní orchestr do tří menších skupin, tvořících tři oddělené zvukové entity. V levém rohu ozvučené housle a viola, se smyčci obalenými jemným drátkem, alt saxofon, basklarinet a kontrabas, uprostřed klavír, perkuse a harfa, vpravo housle, violoncello, basklarinet, fagot a basová flétna. Sólové housle jsou zde jakýmsi elektrickým proudem magnetizujícím celý ansámbl. Kovově ledové zvuky, glisanda, chvění, postupná gradace motivického principu ze začátku skladby, napětí od začátku do konce, harfa oddělující údery kovovými mističkami jednotlivé úseky skladby, pianissima na hranici slyšitelnosti, precizní souhra a souznění všech tří nástrojových skupin někde ve výškách pod stropem – takto zněla v provedení orchestru Berg vynalézavá hudba Ann Cleare.
Litevská skladatelka Justé Janulytė (1982) byla druhou v pořadí. Autorka označuje svou hudbu jako monochronní, to znamená, že ansámbly, které jí provozují jsou složeny ze stejných případně podobných nástrojů. S těmi potom pracuje jako s jedním homogenním nástrojem, poskytujícím širokou škálu zvukových i technických možností. Skladba Sleeping patterns z roku 2022 je postavena na zvukových vlnách, evokujících vlny v průběhu spánku, jež dosahovaly oscilací dur a moll, accelerandy a diminuendy, které tak zhušťovaly nebo naopak zjednodušovaly zvukový prostor.
Šestnáctičlenný ansámbl v této pozoruhodné kompozici představuje lidské tělo s dechem, tepem srdce, pohyby očí, prouděním krve apod. Justé Janulytė je zvukově stejně vynalézavá jako Ann Cleare, ale zcela jiným způsobem. Dalo by se říci zvnitřněnějším, skladba gradovala ve velmi pomalém až hypnotickém způsobu, jakoby se zde zdánlivě nic nedělo, jednotlivé hlasy se prolínaly crescendy a decrescendy, vynořovaly a zanořovaly jako snové obrazy našeho podvědomí.
Choreografie zvuků a rituál v řepkových polích
Clara Iannotta (1983) pochází z Itálie, ale pohybuje se převážně v německy mluvícím prostoru. Její hudba si po právu získává čím dál větší pozornost a v provedení Orchestru Berg zazněla poprvé v roce 2023 (a stir among the stars, a making way vznikla v roce 2020). Pro skladatelku je hudba existenciální záležitost, vnímá ji až fyzicky jako určitou choreografii zvuků. Clara Iannotta má neuvěřitelnou zvukovou představivost a dokáže pracovat s akustickými nástroji tak, že znějí jako elektronika. Dílo působilo až magickým dojmem a vtahovalo posluchače stále více do svého nitra – přičemž se tomu na jedné straně nedalo vyhnout, což na druhou stranu vyvolávalo nepříjemný dojem ve smyslu, že se tomuto faktu nelze bránit. V tom je právě síla hudby Clary Iannotty.
Českou republiku zastupovala na koncertě Jana Vörösová a její skladba V polích (2026). Ta je již desátou její skladbou v pořadí, kterou Orchestr Berg uvedl. Dílo inspirované přírodou má filozofický přesah – kam se poděli ptáci na polích osázených řepkou. Hudba Jany Vörösové byla rytmicky nejzajímavější a tematicky nejproměnlivější s velkým důrazem na bicí nástroje a gradující formu. Působila silnou výpovědí, pozoruhodnými barvami, byla plnokrevná a dovolila orchestru zaznít v jeho plné síle.
Industriální bezčasí a triumf tichého spojenectví
Vše výše zmíněné by nebylo možné bez precizní a soustředěné interpretace Orchestru Berg pod jistými a svým způsobem nenápadnými gesty a vedením Petera Vrábela. Stylizovat se do takto interpretačně náročných a stylově rozdílných děl není vůbec jednoduché. Soudobá hudba vyžaduje absolutní virtuozitu každého z hráčů a otevřenost pro nové instrumentální výzvy. I když se pravděpodobně řada hudebníků během 25leté existence souboru vyměnila, jeho souhra, interpretační jistota a chuť objevovat a hrát novou hudbu v dramaturgicky velmi pečlivě připravených programech (včetně programové brožury) a v nových prostorách se – zdá se – nezměnila. Nová hudba vyžaduje invenční a kreativní zvukovou představivost, naprosté soustředění každého z hráčů, který je v případě soudobé hudby svým způsobem sólistou. Takovéto hudebníky Orchestr Berg má.
Akusticky vyzněl koncert v prostorách Staré čistírny velmi dobře. Přestože je prostor „sálu“ skutečně velkorysý a především industriální, s velmi vysokými stropy, jednotlivé nástroje se neslívaly. Koncert kultivovaně a s lehkostí moderovala manažerka orchestru Eva Kesslová. Před koncertem bylo možno zúčastnit se komentované prohlídky objektu, což umocnilo celkové vyznění večera.
Uvádět v dnešní době pouze soudobou hudbu – v podstatě tu nejsoučasnější – a to po dobu více než pětadvaceti let na takto vysoké umělecké úrovni je počin hodný obdivu. Tím mířím na případné mecenáše a abonenty, kteří se toho večera sešly na soudobou hudbu, privátní projekt v obdivuhodném počtu odhadem 300 posluchačů. To by bez vynikajícího managementu Evy Kesslové, uměleckého přínosu souboru a jeho dirigenta, dramaturga a uměleckého vedoucího Petera Vrábela vůbec nebylo možné.
Space
1. června 2026, 19:30 hodin
Stará čistírna, Praha
Program
Ann Cleare: on magnetic fields (česká premiéra)
Justė Janulytė: Sleeping patterns
Clara Iannotta: a stir among the stars, a making way
Jana Vöröšová: V polích / nová skladba (světová premiéra)
Účinkující
Orchestr BERG
Peter Vrábel – dirigent
