Koncert byl specifický řadou svých aspektů. Ředitel festivalu Concentus Moraviae David Dittrich přišel s nápadem spojit tento projekt s oslavou životního jubilea klavíristy Davida Marečka, generálního ředitele České filharmonie, jenž má v Brně své kořeny, rodiče, přátele a publikum. Tomu odpovídalo i netradiční posazení účinkujících, kteří hráli nikoliv na pódiu, ale přímo v sále obklopeni ze tří stran publikem. Takto se sice do sálu vešlo méně návštěvníků, koncert však získal nesporně intimnější atmosféru. Za mimořádně zdařilé považuji tentokrát i nafialovělé nasvícení stěny za účinkujícími, které výborně ladilo s medovou barvou řady vchodových dveří i s pozlacenými detaily výzdoby sálu. Jako někde na zámku… I ztlumená světla dodávala celému koncertu jedinečný ráz. Proběhl bez obvyklé přestávky, hudebníci seděli na nevysokém praktikáblovém pódiu, byli tedy i dobře vidět. Akustika se však za těchto změněných podmínek v určitých ohledech chová jinak, a jak si řekneme dále, má svá úskalí.
Dokonalá souhra otce a syna
Bylo nanejvýš sympatické, že protagonista večera v úvodním čísle programu přestavil svoji krev, syna-violoncellistu Lukáše Marečka, který má za sebou celou řadu soutěžních úspěchů a letos zahájil vysokoškolská studia na univerzitě Mozarteum v Salzburku u profesora Enrica Bronziho. Marečkovi společně přednesli Pět skladeb v lidovém tónu, op. 102 Roberta Schumanna. Toto komorní dílo z roku 1849 bylo dedikováno violoncellistovi lipského Gewandhausorchestru Johannu Andreasi Grabau a je uvedeno biblickým citátem Vanitas vanitatum (Pomíjivost, samá pomíjivost), který je však myšlen ironicky. Lukáš Mareček dílo interpretoval s niterným prožitkem, barvitě, dynamicky propracovaně. S promyšlenou akcentací se s gustem opřel také do stylizací lidové hudby, jež se objevují v některých větách. Klavírista David Mareček ho doprovázel s vysokou tónovou kulturou. Zvuk nástroje zcela naplňoval moji představu ideálně znějícího klavíru Roberta Schumanna. V technických pasážích bylo violoncello však méně srozumitelné. Neřekl bych, že to byla vina interpreta nebo limitujícího nástroje. Je to jedno z akustických úskalí Besedního domu, opustí-li interpret pódium. Dobře to znám z vlastní praxe. Zvuk v technických bězích, zejména jsou-li hrány v tišší dynamice, uniká do stran dlouhého prostoru a „maže se“ – ztrácí svou konkrétnost.
Cypřiše nadchly nejen svým melodickým bohatstvím
Kvarteto České filharmonie od prvních taktů uchvátilo interpretací výběru z Cypřišů pro smyčcové kvarteto Antonína Dvořáka. Soubor předních funkčních hráčů České filharmonie vznikl teprve před rokem, přesto plně přesvědčil naprostou sehraností a jednotou komorního projevu. Dvořákovo dílo vzniklo jako písňový cyklus na básně Gustava Pflegera Moravského s názvem Cypřiše v roce 1865, úprava dvanácti písní pro smyčcové kvarteto pak v roce 1887. Čekal jsem prostou aplikaci zpěvního hlasu do jednoho nástroje za doprovodu ostatních, místo toho jsem byl překvapen vysoce sofistikovanou komorní propracovaností a nápaditou stylizací této hudby, jež se plně vyrovná pověstným Dvořákovým kvartetům. Cypřiše mě nadchly také svým melodickým bohatstvím.
Členy kvartetního souboru jsou výrazné umělecké osobnosti. Ireně Jakubcové na postu primária zněly housle sytě, nosně a zároveň měkce, a tyto atributy její tón neztrácel ani v nejtišších pianissimech. Sekundistka Petra Brabcová se dokázala její hře za všech podmínek dokonale přizpůsobit, zaujala procítěnými protihlasy a odpověďmi. Violoncellistu Václava Petra jsme nedávno mohli slyšet na jeho recitálu v rámci cyklu brněnského Spolku přátel hudby, který sklidil mimořádný ohlas. Pokud jsem se domníval, že všechny polohy jeho herního projevu již znám, velmi jsem se mýlil. Překvapoval v každém ohledu vstřícnou disciplinovaností, plasticitou a vytříbeným smyslem pro kvartetní hru. Nejvíc nadšený jsem však byl z violy Evy Krestové. Její zvuk byl vysoce ušlechtilý, měkký, přitom vždy sonorní a kompaktní s ostatními. Celou dobu jsem přemýšlel, v čem je tato vedoucí hráčka viol našeho prvního orchestru jiná než většina kvartetních violistů. Přiznám se, že charakteristiku zformulovat nedokážu. Její hra mě však přitahovala jako magnet.
I tady si akustika s interprety trochu zahrála
Závěr večera patřil proslulému Klavírnímu kvintetu č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka, dílu veskrze známému a populárnímu. Kvarteto České filharmonie v něm spojilo své síly s Davidem Marečkem. V první větě jsme se dočkali temperamentní, barvité a důmyslně propracované interpretace. I tady si akustika s interprety trochu zahrála, když klavíristu sedícího vzadu jako by zvukově oddělovala tenká, leč přesto hmatatelná stěna. Mareček však dokázal jako zkušený interpret pohotově reagovat, a také kvarteto v jeho perlivých pianech téměř vždy dokázalo uhnout a dát mu potřebný prostor. Pokud by hráli vpředu na pódiu, nemuseli by akustiku vůbec řešit. V kontrastu s niternými náladami Dvořákovy volné věty vyniklo zejména bravurní scherzo (furiant, který furiantem vůbec není) i závěrečné finále, jež bylo jedním slovem strhující.
V čem byla interpretace Dvořákova klavírního kvintetu, díla tolikrát hraného i nahrávaného, tentokrát jiná? Myslím, že svými velmi jemnými, avšak jasně patrnými náznaky lesku romantické salonní hudby. Nacházel jsem je v celé skladbě jako určité výrazové a instrumentační postupy, přičemž slovo „salonní“ vůbec není myšleno pejorativně. Dvořák se zkrátka pohyboval v určitém uměleckém prostředí Prahy, jež na jeho kompoziční umění svou vytříbenou noblesou zpětně působilo.
Jubilant David Mareček opět prokázal, že je vynikajícím komorním klavíristou s velmi kultivovaným, oduševnělým výrazem. Je neuvěřitelné, že si při svém vysoce náročném a odpovědném zaměstnání, jež mu jistě zabírá spoustu času, dokáže vyšetřit další hodiny na cvičení…
XXXI. ročník festivalu Concentus Moraviae: Kvarteto České filharmonie & Lukáš a David Marečkovi
6. června 2026 v 19.00 hodin,
Besední dům, Brno
Program
Robert Schumann: Pět skladeb v lidovém tónu, op. 102 pro violoncello a klavír
Antonín Dvořák: Cypřiše pro smyčcové kvarteto, B 152 (výběr)
Antonín Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81
Účinkující
David Mareček – klavír
Lukáš Mareček – violoncello
Kvarteto České filharmonie:
Irena Jakubcová, Petra Brabcová – housle
Eva Krestová – viola
Václav Petr – violoncello
