Operní oddělení Konzervatoře Plzeň se v posledních letech profiluje pravidelným uváděním scénických děl různých historických období. Po Monteverdiho L’Orfeovi se tentokrát studenti vydali do prostředí anglické barokní opery a potvrdili kontinuitu dramaturgie, která umožňuje budoucím pěvcům setkávat se s repertoárem různých slohových období. Již nyní se navíc připravují další inscenace – Mozartova Così fan tutte a Dvořákova Rusalka, jejichž premiéry jsou plánovány na nadcházející školní rok.
Režijní koncepce Jakuba Hliněnského vycházela z vědomě komorního pojetí díla. Namísto okázalé scénické výpravy soustředila pozornost především na vztahy mezi postavami, jejich hereckou interakci a dramatické vyznění jednotlivých situací. Minimalistická scénografie spolu s citlivou prací světelného designu Jaroslava Valenty vytvořila prostředí, které ponechávalo dostatek prostoru hudbě i herecké akci.
Střídmé kostýmní řešení nepůsobilo jako omezení, ale jako přirozená součást inscenačního konceptu. Pozoruhodným režijním řešením bylo rovněž využití personálních možností souboru. Převaha ženských hlasů, která je u studentských operních produkcí běžná, se stala součástí samotné inscenace. V úvodním dějství vytvořili oba mužští interpreti dvojici královských stráží rozmístěných na protilehlých stranách jeviště, zatímco studentky představovaly dvorní společnost. Jednoduché scénické řešení působilo přirozeně a zároveň podpořilo přehlednost jevištní akce.
22. června 2026, Divadlo J. K. Tyla, Malá scéna, Plzeň (zdroj Operní oddělení Konzervatoře Plzeň)
Za zmínku stojí také skutečnost, že představení bylo uváděno v odlišném prostoru, než pro který bylo původně nastudováno. Martin Šinták se proto v den představení ujal vedení jevištního provozu a během krátkého času přizpůsobil pohybové a scénické řešení novým podmínkám Malé scény DJKT. Navzdory změně působila inscenace přirozeně a dodatečná adaptace se na výsledném uměleckém dojmu nijak neprojevila.
Hudební nastudování Víta Aschenbrennera představovalo pevnou oporu celé inscenace. Orchestr vedl přímo od cembala, čímž navázal na historickou interpretační praxi barokní opery. Zvláště v recitativech vynikla jeho pohotová reakce na jevištní dění i citlivá práce s generálbasovým doprovodem. Continuo zde nepůsobilo pouze jako harmonická opora, ale stávalo se aktivní součástí dramatického vývoje.
22. června 2026, Divadlo J. K. Tyla, Malá scéna, Plzeň (zdroj Operní oddělení Konzervatoře Plzeň)
Aschenbrennerův způsob realizace generálbasu je osobitý, pružně reaguje na text i proměny afektů a dodává recitativům živost. Vedle základního orchestrálního obsazení smyčců a bassa continua využil také zobcové flétny a varhanní pozitiv. Tyto nástroje se neobjevovaly trvale, ale vstupovaly do hudební struktury podle charakteru jednotlivých scén. Varhanní pozitiv doprovázející výstupy Didony a Aenea dodával královskému páru slavnostní zvukovou symboliku, zatímco flétny jemně obohacovaly barevnost orchestru.
V titulní roli Didony zaujala Kateřina Hrušková, která spojila technicky jistý pěvecký projev s přirozeným hereckým vystupováním. Vrcholem její interpretace se stala závěrečná lamentace When I am laid in earth, v níž dokázala vystavět silný dramatický oblouk bez přehnaných výrazových prostředků.
Šimon Vanžura vytvořil Aenea jako důstojného partnera hlavní představitelky a zaujal svou lehkostí a přirozeností projevu i ve vypjatých vyšších polohách své role. Výraznou charakterovou kresbou upoutala Simona Koudelová v roli čarodějnice. Temnější zabarvení hlasu, jistá intonace i v intervalově náročných pasážích a přesvědčivý výraz vytvořily postavu, která patřila k výrazným momentům inscenace.
22. června 2026, Divadlo J. K. Tyla, Malá scéna, Plzeň (zdroj Operní oddělení Konzervatoře Plzeň)
Veronika Poláková a Adéla Brandejsová vytvořily kompaktní dvojici čarodějnic, přičemž zejména Veronika Poláková dokázala výrazem tváře a gestikou podpořit dramatický afekt jednotlivých scén. Ačkoliv role námořníka patří k menším, David Cizner jí vtiskl výraznou energii. V kontrastu s tragickým dějem opery vytvořil živou postavu, jejíž herecký projev působil po celou dobu přirozeně. Mimika, práce s tělem i pěvecký výraz zde vytvořily mimořádně kompaktní celek.
Studentské operní inscenace bývají často vnímány především jako pedagogické projekty. Purcellova Dido and Aeneas však ukázala, že mohou nabídnout také plnohodnotný divadelní zážitek. Díky promyšlené režii, citlivému hudebnímu nastudování, soustředěným interpretačním výkonům i zřejmému osobnímu nasazení všech účinkujících vzniklo představení, které působilo kompaktně a přesvědčivě. Bylo důstojným zakončením jedné etapy práce operního oddělení a zároveň příslibem projektů, které jej čekají v nadcházejících letech.
Festival Na scénu! 2026: Henry Purcell – Dido and Aeneas
22. června 2026, 11:00 hodin
Divadlo J. K. Tyla, Malá scéna, Plzeň
Inscenační tým
Hudební nastudování, dirigent: Vít Aschenbrenner
Hudební příprava: Eva Vimrová
Režie: Jakub Hliněnský
Choreograf a přenesená režie: Martin Šinták
Kostýmy, scéna, líčení a účesy: Lucie Lindová, j. h.
Foto, plakát, design plakátu: Tereza Škubalová, j. h., Petr Mourek, j. h.
Světelný design: Jaroslav Valenta, j. h.
Dramaturgická spolupráce: Monika Hosmanová
Účinkující
Dido – Kateřina Hrušková
Aeneas – Šimon Vanžura
Belinda – Anna Skřivánková
Dáma – Anastasiia Lobanova
Čarodějnice – Simona Koudelová
První čarodějka – Veronika Poláková
Druhá čarodějka – Adéla Brandejsová
Námořník – David Cizner
Hlas – Karolína Chromá
Sbor – Anna Skřivánková, Simona Koudelová, David Cizner, Anastasiia Lobanova, Veronika Poláková, Adéla Brandejsová, Adéla Drexlerová, Karolína Chromá a Makar Varaňko
Orchestr Konzervatoře Plzeň (Jonáš Handšuch – I. housle, Jana Váchová – II. housle, Eva Bedřichová – viola, Romana Gaierová – violoncello, Daniel Hošek – violoncello, Alžběta Sovová, j.h. – kontrabas, Lucie Chvalníková – zobcové flétny, Alžběta Křivohlavá – zobcové flétny & varhany, Vít Aschenbrenner – cembalo)
