Na představení navázal také pedagogickou činnost: své mistrovské kurzy (Bubeníček Ballet Masterclasses), jejichž první ročník se odehrál v roce 2023 v Českém Krumlově. Byl to zprvu způsob, jak poskytnout frekventantům jevištní praxi v rámci Bubeníčkovy choreografické tvorby pro tamní Mezinárodní hudební festival. Loni se však již kurzy odehrály v Praze a jejich účastníci vystoupili na galavečeru 16. a 17. července 2025 (recenzi jsem přinesli zde) ve skupinové kreaci.
Letošní Bubeníček International Ballet Gala se odehrávalo ve dvou červnových večerech (17. a 18. 6.) s mírně odlišným programem. Letos Jiří Bubeníček vybral proslavené neoklasické duety z druhé poloviny 20. století od evropských tvůrců: Fredericka Ashtona (1904–1988), Rudi van Dantziga (1933–2012) a Renato Zanelly (*1961). Vedle nich představil tvorbu již z našeho století, včetně té své. Nechyběla ani nejsoučasnější komorní díla. Galavečer byl orámován pas de deux z tradičního repertoáru (z baletů Esmeralda, Don Quijote a 18. června také z baletu Korzár), ovšem jen jako „třešnička na dortu“.
Dramaturgie byla tedy opět pestrá a plná českých premiér. To je jeden z nejzajímavějších rysů Bubeníčkových galavečerů, přinášejí nové pohledy na choreografickou tvorbu a nespoléhají se jen na prostou hédonistku vyvěrající z virtuozity klasických pas de deux. Letos se Jiří Bubeníček rozhodl zařadit také operní zpěv, který v podání Ester Pavlů vytvořil hudebně cenný kontrast a zároveň přinesl do večera i živou hudbu. Klavírista Ahmad Hedar, který zpěv Ester Pavlů doprovázel, měl ale k dispozici pouze pianino. To bylo z prostorových důvodů pochopitelné, nicméně na akustické kvalitě se to odrazilo, zejména když klavírní přednes doprovázel i jednu choreografii na skladbu Clauda Debussyho.
První večer zahájili umělci Polina Semionova a Martin ten Kortenaar duetem Sira Fredericka Ashtona Voices of Spring (Hlasy jara). Tato svěží a radostná choreografie byla původně vytvořena pro představení Netopýra Johanna Strausse mladšího v Královské opeře v Londýně v roce 1977. Jelikož je se tato neoklasická choreografie mimořádně divácky úspěšná, plná akrobatických zvedaček a allegrových virtuózních prvků, aniž by ztrácela na tanečnosti a eleganci, brzy se začala uvádět samostatně. První sólisté ze Státního baletu v Berlíně Ashtonův duet zatančili s lehkostí a bravurou.
Titíž ve druhé části večera seznámili diváky s choreografií Davida Dawsona (*1972) On the Nature of Daylight (O přirozené vlastnosti denního svitu), kterou Dawson vytvořil v roce 2007 na stejnojmennou skladbu Maxe Richtera. Ta byla zkomponována o tři roky dříve (2004) a skladatel ji zamýšlel jako protest proti válce v Iráku, vtělil do ní emoční hloubku hledání naděje v těžkých časech. Tento citový ponor choreografie obsahuje v plné míře, Dawson ji vytvořil jako touhu dvojice lidí po nalezení šťastných okamžiků, které se však rozpouští v čase. Je tu však naděje, že se opět objeví, tak jako slunce každé ráno opět zaleje zemi denním svitem. Sólisté Semionova a ten Kortenaar tento tvůrčí záměr ještě svým uměním umocnili a přenesli na diváky.
Dalším vynikajícím tanečním párem v prvním večeru, který jsem měla možnost zhlédnout, byli první sólisté Holandského národního baletu Anna Tsygankova a Giorgi Potskhishvili. Oba nejsou v naší republice poprvé, hostovali před rokem na premiéře baletu Don Quijote v Národním divadle Brno a jsou tam stále zváni (recenzi na premiéru naleznete zde). Právě „svatebním“ pas de deux z Minkusova baletu v jejich oslnivém podání se celý galavečer uzavřel. V první části večera mohli diváky přesvědčit i o své schopnosti hlubšího emocionálního vyjádření v neoklasické choreografii Rudi van Dantziga na hudbu Fryderyka Chopina. Tento duet van Dantzig vytvořil v roce 1979 a nazval ho ve své rodné holandštině Vorbij Gegaan, což by se dalo volně přeložit jako To, co uplynulo. Věnoval ho slavnému páru holandských tanečníků Alexandře Radius a Hanovi Ebelaarovi k jejich 20. výročí společného působení na scéně. Jde o jeden z technicky nejnáročnějších duetů, přičemž obsahuje pasáže plné radosti z tance i jímavé a něžné části, plné souhry páru a jejich vzájemné blízkosti. Ke zdárnému účinku této choreografie je zapotřebí vyrovnaného mistrovství obou spolu s osobním charismatem. A obojího se Anně Tsygankové a Georgimu Potskhishvili dostává v míře vrchovaté.
Třetí pár přijel z Národní opery v Bukurešti, Ana Toderica a Jorge Barani zatančili na závěr první části programu pas de deux Diana a Acteon, které v roce 1935 z Petipových fragmentů jedné z verzí baletu Esmeralda choreograficky upravila Agrippina Vaganova. V minulém století se tento duet stal oblíbenou součástí jak galavečerů, tak i repertoáru baletních soutěží, neboť akcentuje virtuozitu a umožňuje tanečníkům předvést velkou škálu technické bravury, zejména v oblasti skoků. Je oblíben zejména u kubánských tanečníků, ke kterým také Jorge Barani patří, neboť zde mohou oslnit charakterním výrazivem napojeným na vzdušnou akrobacii. Tento pár ke konci druhé části zatančil ještě neoklasický duet Renato Zanelly z jeho verze Prokofjevovy Popelky a tím prokázal schopnost měnit styl i emocionální náladu.
Jiří Bubeníček jako zkušený jevištní alchymista promísil výše zmíněný repertoár s diametrálně odlišným pohybovým výrazivem. Asi největším překvapením v tomto smyslu bylo sólo How Long Must I Wander (volně přeloženo Jak dlouho se mám toulat) na hudbu Niny Simone, které mělo premiéru v březnu letošního roku v Kalifornii v USA. Autorem choreografie je Mr. Kriss (vlastním jménem Kristián Mensa *1997) a na prvním večeru ji fenomenálně interpretoval jeho bratr Marek Mensa. Bratři Mensové překračují v mnohé standardy pohybových schopností tanečních profesionálů, s lehkostí mísí akrobatické prvky s tanečním výrazem, až se divákům tají dech. Hédonistka plynoucí z mistrného ovládání těla a hry s gravitací není ale osamocená a samoúčelná, je napojená na umělecký záměr, který podtrhuje i výtvarný rozměr promítané animace geometrických tvarů (Incognito Studio Prague).
Ohlas u publika vyvolalo také sólo Come again (Přijď znovu), které vytvořil Španěl Goyo Montero (*1975) v roce 2004 na píseň skladatele anglické renesance Johna Dowlanda. V Praze toto sólo charismaticky interpretoval Monterův krajan Jón Vallejo, první sólista Semperovy opery v Drážďanech, je to výpověď o lidské touze a pocitech osamění. Spolu se svou kolegyní z Drážďan Zarinou Stahnke pak zatančil expresívní duet Jiřího Bubeníčka Intimate Distance (Intimní vzdálenost) na hudební kompozici jeho bratra Otty Bubeníčka. Choreografie vznikla ve stejný rok jako Monterovo sólo a představuje sondu do dynamického vztahu dvojice, vztahu, který osciluje mezi vytouženou blízkostí a okamžiky frustrace, agresivity a odcizení. Záznam této choreografie v interpretace jejího autora lze najít zde.
Tím jsme se dostali ke choreografické tvorbě pořadatele tohoto baletního galavečera. Stává se již tradicí, že diváci mají možnost se seznámit alespoň s fragmenty baletů, které Jiří Bubeníček inscenoval na různých místech ve světě. Loni vybral části ze svého baletu Cyrano de Bergerac, který inscenoval v Brně, a celý svůj jednoaktový balet L´heure bleue, který v Praze zatančili tanečníci Tokyo City Ballet. Letos vybral ukázky ze svého celovečerní představení Doctor Zhivago (Doktor Živago), které postavil před deseti lety pro Slovinský národní balet v Ljubljaně a opět se vrátil na repertoár. V plánu bylo původně i hostování Baletu Národního divadla Košice s Bubeníčkovým Procesem (premiéra 2022), z technických a finančních důvodů to však nakonec nebylo možné.
Převést do baletní podoby slavný román Borise Pasternaka Doktor Živago byl nepochybně od Bubeníčka odvážný počin, jemu ale odvaha nechybí a vážným tématům se nevyhýbá. A co víc: nechybí mu schopnosti a invence je účinně převést do taneční podoby. Balet postavil na hudbu Dmitrije Šostakoviče a v Ljublaně našel i citlivé interprety pro svůj umělecký záměr. V první části večera jsme viděli dramatickou scénu z prvního aktu mezi Lenou (Nina Noč) a Komarovským (Filip Jurič) a v druhé lyrický duet Lary a Živaga, kterého představoval Kenta Yamamoto. Tato malá „ochutnávka“ vzbuzuje přání vidět dílo celé.
Jiří Bubeníček je cílevědomá osobnost, již vloni avizoval svůj záměr vytvořit v Praze baletní festival s názvem Prague on Point a letos pokročil v uskutečňování této myšlenky, kdy se ke galavečeru přidávají besedy, workshopy a mistrovské kurzy, jejichž frekventanti vystoupí na scéně Nová Spirála na Výstavišti 8. srpna 2026 a tím festival uzavřou. Na závěr je nutné zdůraznit, že stejně jako v minulých letech nic z toho není podpořeno ze státních dotací.
Bubeníček International Ballet Gala
17. června 2026, 19:00 hodin
Hudební divadlo v Karlíně, Praha
Program: pořadí čísel
Úryvky z baletů:
Voices of Spring
Premiéra: Royal Opera, Royal Opera House, London, 31. 12. 1977
Hudba: Johann Strauss Jr (1874)
Choreografie: Frederick Ashton
Tanečníci: Polina Semionova, Martin ten Kortenaar
Doctor Zhivago
Duet, Act I. – Lara – Komarovski
Premiéra: The SNG Opera in balet Ljubljana, Ljubljana, 14. 4. 2016
Hudba: Dmitri Shostakovich
Choreografie: Jiří Bubeníček
Tanečníci: Nina Noč, Filip Jurič
Summertime
(z opery Porgy and Bess)
Premiéra: Colonial Theatre, Boston, 30. 9. 1935
Hudba: George Gershwin
Mezzosopranistka: Ester Pavlů
Klavír: Ahmad Hedar
Vorbij Gegaan
Premiéra: Stadsschouwburg, Amsterdam, 13. 9. 1979
Hudba: Fryderyk Chopin
Choreografie: Rudi van Dantzig
Tanečníci: Anna Tsygankova, Giorgi Potskhishvili
How Long Must I Wander
Premiéra: Santa Ana, Kalifornie, 1. 3. 2026
Hudba: Nina Simone
Choreografie: Mr. Kriss
Tanečníci: Mr. Kriss (* Marek tančí 17. 6. 2026 a Kristián 18. 6. 2026)
Animace: Incognito Studio / Prague
Carmen
Habanera – árie z opery Carmen
Premiéra: Opéra-Comique, Paříž, 3.3.1875
Hudba: Georges Bizet
Mezzosopranistka: Ester Pavlů
Klavír: Ahmad Hedar
Clair de Lune
Premiéra: Hudební divadlo Karlín, Praha, 17. 6. 2026
Hudba: Claude Debussy
Choreografie: Lukas Zuschlag
Tanečníci: Nina Noč, Kenta Yamamoto, Filip Jurič
Klavír: Ahmad Hedar
Diana a Acteon
Premiéra: Kirov Theatre of Opera and Ballet, Leningrad, 3. 4. 1935
Hudba: Césare Pugni
Choreografie: Agrippina Vaganova podle Maria Petipy
Tanečníci: Ana Toderica, Jorge Barani
Chtěla bych tančit jen
(z muzikálu My Fair Lady)
Premiéra: Mark Hellinger Theatre, Broadway, New York, 15. 3. 1956
Hudba: Frederick Loewe
Mezzosopranistka: Ester Pavlů
Klavír: Ahmar Hedar
On the Naturte od Daylight
Premiéra: Staatstheater am Gärtnerplatz, Mnichov, 1. 12. 2007
Hudba: Max Richter
Choreografie: David Dawson
Tanečníci: Polina Semionova, Martin ten Kortenaar
Come Again
Tokyo, Bunkamura Theater, Japonsko, 2004
Hudba: John Dowland
Choreografie: Goyo Montero
Tanečník: Jón Vallejo
Doctor Zhivago
Duet, Act II. – Lara – Zhivago
Premiéra: The SNG Opera in balet Ljubljana, Ljubljana, 14. 4. 2016
Hudba: Dmitri Shostakovich
Choreografie: Jiří Bubeníček
Tanečníci: Nina Noč, Kenta Yamamoto
Intimate Distance
Premiéra: Copenhagen International Ballet Alexander Kølpin, Copenhagen, 4. 8. 2004
Hudba: Otto Bubeníček
Choreografie: Jiří Bubeníček
Tanečníci: Zarina Stahnke, Jón Vallejo
Popelka
Premiéra: Vienna State Opera Ballet, Vienna, 21. 12. 1999
Hudba: Sergej Prokofjev
Choreografie: Renato Zanella
Tanečníci: Ana Toderica, Jorge Barani
Don Quijote
Premiéra: Bolshoi Theatre, Moscow, 14. 12. 1869
Hudba: Ludwig Minkus
Choreografie: Marius Petipa
Tanečníci: Anna Tsygankova, Giorgi Potskhishvili
