Formát společného zpívání Pražský filharmonický sbor v minulosti vyzkoušel již několikrát, zatím však v menším rozsahu. Ke spolupráci byli zváni především členové českých amatérských sborů. Jedním z výrazných příkladů byl druhý zahajovací koncert 90. sezony s názvem Proč bychom se netěšili, který se konal 29. září 2024 ve Dvořákově síni Rudolfina. V první části večera se představily amatérské sbory se samostatnými programy, ve druhé části pak nastudovaly vybrané sborové party Dvořákova Te Deum, které provedly společně s Pražským filharmonickým sborem a Českou filharmonií pod vedením Lukáše Vasilka. Koncert zakončila všechna zúčastněná tělesa společným provedením sboru Proč bychom se netěšili ze Smetanovy Prodané nevěsty.
Dalším krokem byl koncert Goin’ Home | Antonín Dvořák a americký spirituál, ke kterému Pražský filharmonický sbor přizval sbory Canti di Praga, Komorní pěvecký sbor En Arché a Subito a také absolventky a absolventy workshopu Hlasotaj, pořádaného v 90. sezoně pro amatérské zpěvačky a zpěváky. Projekt byl koncipován jako dopolední edukativní koncert pro gymnázia s rozšířenou hudební výukou, zároveň se však uskutečnil také večerní koncert pro veřejnost.
Od těchto projektů vedla podle pořadatelů přímá cesta k myšlence oslovit širší veřejnost a vytvořit sing-along koncert „pro všechny“. Nový projekt dostal název Cantiamo!, tedy Zpívejme!, a měl by se stát základem nové tradice zahajovacích koncertů Pražského filharmonického sboru ve formátu sing-along. V plánu je, aby se tyto večery konaly vždy s velkým orchestrem a se zastoupením amatérských sborů i veřejnosti.
Říjnového koncertu se zúčastní sedm hostujících českých amatérských sborů: Bohemiachor, Canti di Praga, Česká píseň Plzeň, En Arché, Punkt, Subito, mužská vokální skupina VOSK a dětský sbor Kajetán. K nim se připojí také zpěvačky a zpěváci z řad veřejnosti, kteří si mohou zakoupit speciální vstupenku v kategorii Zpěvák a zvolit si příslušnou hlasovou skupinu, tedy soprán, alt, tenor nebo bas. Počet míst je omezen.
V sólových partech se představí sopranistka Veronika Rovná, tenorista Daniel Matoušek a barytonista Svatopluk Sem. Partnerským tělesem koncertu bude Symfonický orchestr Českého rozhlasu, večer povede hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru a dirigent Lukáš Vasilek.
„Carmina Burana je kantáta, která je velmi populární, některé její části jsou notoricky známé. Proto padla volba právě na ni. Jejím prostřednictvím chceme motivovat amatérské sborové zpěváky, aby s námi do našeho projektu šli, a tou skvělou hudbou jim předem zaručit, že je to s námi bude bavit,“ objasňuje dramaturgii koncertu Lukáš Vasilek. „Řídit tolik zpěváků je samozřejmě výzva, ale už jsme si to s Pražským filharmonickým sborem několikrát vyzkoušeli, byť v menší míře, a víme, že to jde a že to je velký zážitek pro účinkující i publikum,“ dodává sbormistr.
Zpívající účastníci se během koncertu zapojí do vybraných částí Orffovy kantáty. Předpokladem je samostatné nastudování vlastního partu z not, které jsou dostupné ke stažení na webových stránkách sboru. Pro usnadnění přípravy budou k dispozici také nahrávky jednotlivých hlasů. Účastníci by měli počítat s povinnou zkouškou 12. října 2026 v Rudolfinu a s generální zkouškou 13. října 2026 tamtéž. Obě zkoušky povede Lukáš Vasilek. Konkrétní rozmístění hlasových skupin na balkoně Dvořákovy síně určí sbormistr při první zkoušce; místa pro nezpívající publikum budou situována v přízemí.
Sing-along, někdy označovaný i jako mitsing koncert z německého „mitsingen“, tedy zpívat spolu, je typ hudebního večera, během něhož se publikum aktivně zapojuje do zpěvu s interprety. Posluchač se tak nestává pouze pasivním příjemcem hudby, ale přímým účastníkem koncertního dění. V době, kdy publikum stále častěji vyhledává autentické a sdílené kulturní zážitky, získává tento formát další rozměr: podporuje komunitní prožitek, uvolňuje emoce a připomíná, že hudba nemusí být jen dokonale provedeným výkonem, ale také společným jazykem.
Volba Orffovy kantáty Carmina Burana zároveň nabízí dílo, které má mimořádně silný sborový účinek a patří k nejznámějším skladbám 20. století. Její literární předloha sahá do středověku. Roku 1803 nalezl historik a knihovník Johann Christoph von Aretin v klášteře salesiánů Benediktbeuern v Bavorsku rukopis Codex Buranus. Obsahoval 254 textů v latině a středověké němčině a několik textů ve staré francouzštině, mezi nimi morality, satiry, milostné básně, pijácké a vagantské písně i duchovní dramata. Kodex vznikl mezi lety 1220 a 1250 pravděpodobně v oblasti dnešního Štýrska nebo jižního Tyrolska a později se dostal do Horních Bavor.
Název Carmina Burana, tedy Beurenské písně, získala sbírka při prvním tištěném vydání, které roku 1847 připravil bavorský lingvista Johann Andreas Schmeller. Carl Orff objevil tento tisk roku 1934 v katalogu antikvariátu ve Würzburgu. Zaujaly ho už úvodní verše o Štěstěně otáčející kolem osudu, jejichž rytmus se stal jedním z určujících impulzů celé kantáty. Orff přitom nepoužil původní dochované melodie, ale vyšel z rytmické energie středověké poezie. V harmonii uplatnil archaizující prostředky a v instrumentaci dal výrazný prostor bicím nástrojům.
Kantáta nese podtitul světské zpěvy pro sóla a sbor s doprovodem nástrojů a magických obrazů a je určena sólistům, sborům a orchestru. Je rozdělena do tří hlavních oddílů, v nichž se střídají obrazy hýření, venkovské veselice, převráceného světa a milostné scény. Celé dílo rámují verše o vrtkavé Štěstěně, připomínající, že člověk se může ocitnout na vrcholu, ale stejně snadno se z něj zřítit. Poprvé byla Carmina Burana scénicky uvedena 8. června 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem, dnes se nejčastěji uplatňuje v koncertním provedení.
Pražský filharmonický sbor tak projektem Cantiamo! propojí profesionální hudební scénu, amatérské sborové prostředí i veřejnost. Dvořákova síň se má na jeden večer proměnit v prostor sdíleného zpěvu, kde se Orffova hudba nestane jen předmětem poslechu, ale společným zážitkem několika stovek účinkujících.
