.
Vysoké teploty a teplotní šoky oběma směry nejsou situací, ve které by se člověk vysloveně vyžíval. My si dokážeme pomoci – jak ale v takových podmínkách pečovat o hudební nástroje, aby vás nepřekvapila nepříjemně vysoká faktura za opravy? Ať už bojujete se singapurskou vlhkostí nebo suchým polárním mrazem – klíček k úspěchu je ostražitost a dostatečná péče.
Většina smyčcových a dřevěných dechových nástrojů sice přečká běžné střídání ročních období bez úhony, dřevo je poddajné, nicméně stále platí, že nejlepším způsobem, jak předejít potenciálním problémům, je co nejvíce se vyhýbat teplotním extrémům, vlhkosti a prudkým změnám. Vlhkost a horko jsou totiž tichými nepřáteli.
Každý hráč pak svůj nástroj zná a tak je dobré nepřehlížet varovné signály, ani zanedbávat prevenci. Dřevo je materiál vysoce hygroskopický, který neustále reaguje na okolní prostředí – ve vlhku absorbuje vodu a bobtná, v suchu naopak sesychá a smršťuje se. Problém je v tom, že různé řezy a dřeva se smršťují a rozpínají odlišnou rychlostí.
Pokojová teplota jako svatý grál
Smyčcovým nástrojům svědčí nejvíce stálá teplota mezi 15,5 a 21 °C s relativní vlhkostí vzduchu mezi 35 až 50 procenty, to jsou zároveň podmínky, ve kterých se cítí nejlépe i většina lidí. Takové hodnoty není ale prakticky nemožné udržet neustále, ať již z důvodů střídání ročních období nebo cestování.
Zajímavé je, že co do vzniku prasklin korpusu je zima pro hudební nástroje daleko nebezpečnější – a to kvůli relativně suchému vzduchu během topné sezóny, které může způsobovat sesychání rezonančních desek. Letní období představuje pro hudební nástroje hrozbu sice méně nápadnou, o to však záludnější. Vysoké teploty, v některých zemích pak spojené s extrémní vzdušnou vlhkostí, v kombinaci s přechody mezi klimatizovanými prostory a venkovním žárem vystavují konstrukci hudebních nástrojů enormnímu tlaku.
Když povolí klíh: Katastrofa, nebo geniální pojistka?
Během letních měsíců a ve vlhkém prostředí se můžeme setkat hlavně s několika hlavními problémy – deformací geometrie a oslabením klížených spojů, drnčením výložek (lemování), odchlípnutím basového trámce, prasklinami či hýbajícími se krky (ty postihují zejména větší nástroje – violoncella a kontrabasy).
Důvodem je, že nadměrná vlhkost změkčí strukturu dřeva a v důsledku rozpínání desek může dojít k prohnutí nebo poklesu hmatníku, což se může projevit nežádoucím zvýšením vzdálenosti strun. Horké a vlhké prostředí může být také problém pro tradiční živočišný klíh, který je rozpustný ve vodě a citlivý na teplo. V takovém prostředí ztrácí pojivou sílu, což se projevuje povolováním spojů mezi luby a deskami. Je třeba si však uvědomit, že u klihu jde o záměr – pokud vlivem vlhkosti dojde ke zvýšení pnutí mezi luby a deskou, klížený spoj povolí dříve, než stačí prasknout samotné dřevo. Jde tak o proces, které chrání nástroj před vážnějším poškozením – spoje se totiž opravují daleko lépe než praskliny ve dřevě. To sice leccos snese, ale nástroje, které již prošly předchozími rozsáhlými opravami, jsou „záplatované“ pásky nebo výztuhami, bývají vůči rozmarům počasí a vlhkosti mnohem náchylnější. Restaurovanému nástroji je pak věnovat zvýšenou péči.
Následky letního klimatu se nemusí projevit ihned, někdy jsou jejich projevy plíživé. Nástroje je tedy žádoucí po každém hraní vizuálně i hmatem zkontrolovat. Pokud nástroj drnčí, chrastí, nebo má hráč pocit ztráty zvučnosti, může být možnou příčinou povolený lubový spoj, uvolněný basový trámec, nebo otevřená prasklina – a proto je nutné navštívit houslařský ateliér k překlížení. U změny výšky strun (zvýšený dohmat) jde u valné většiny případů o pokles úhlu krku vlivem roztažení korpusu, a je dobré provést korekci krku nebo úpravu výšky kobylky. Nepříjemnosti mohou způsobit i kolíčky. Jejich nabobtnání se projeví zaseknutím a sníženou pohyblivostí – zde je třeba mít se na pozoru, protože může hrozit prasknutí hlavy nástroje a kolíčky je potřeba odborně uvolnit a ošetřit speciální pastou. Buďte k nim jemní, je to nejkřehčí část vašeho nástroje a s pastou šetřete – dřík kolíčku snese jen určité množství nánosu, než nad ním ztratíte kontrolu.
Změna zvuku pak značí změnu napětí v rezonančních deskách. Vysoké teploty také způsobují měknutí a lepivost laku. Ten pak tlumí přirozené vibrace rezonančního dřeva, což trvale zhoršuje akustické vlastnosti nástroje.
V sauně raději nevičte
Je také dobré si osvojit některé jednoduché a logické zásady zacházení s hudebním nástrojem – a také je samozřejmě dodržovat. Jedním z prvních kroků by měla být investice do spolehlivého teploměru a vlhkoměru do pouzdra, protože malé vlhkoměry zabudované přímo v pouzdrech bývají často dost nepřesné.
Dle potřeb je pak možné používat i vysoušeče či zvlhčovače určené přímo do pouzdra či přímo do nástroje. Obzvláště zvlhčovače jsou mezi hráči dnes velmi oblíbené, je však potřeba mít se na pozoru – fungují pouze při správném používání a je velmi snadné na ně zapomenout a nechat je nedoplněné. Ty, které jsou plněné hydrogely uvolňují vlhkost velmi pomalu a nemusí se tak často doplňovat. Existují také obousměrné systémy, které dle podmínek vlhkost buď absorbují, nebo dodávají.
Při používání takových pomůcek mějte na paměti, že cílem je stabilita prostředí – jakmile pouzdro otevřete, může se stát, že nástroj vystavíte prudkému šoku. Mezi houslaři panuje názor, že přehnané zvlhčování je horší, než žádné. Někteří dokonce doporučují balit nástroj do hedvábí nebo hustě tkané bavlněné látky, která dokáže část problémů s přílišnou vlhkostí hodně zmírnit. A rozhodně nedoporučují například vzít přesušený nástroj do zapařeného prostředí.
Aklimatizace: Rituál, který zachraňuje krky
Zatímco v zimě je největším nepřítelem ústřední topení (vzduch je povětšinou velmi suchý a jeho proudění pak vysušuje nástroj ještě rychleji), v létě přebírají žezlo jiné hrozby.
Nástroje patří do pouzdra (včetně smyčce), to je vaše první linie obrany – dnes jsou již většinou výborně izolovaná a dokáží zpomalit náhlé změny teplot a vlhkosti při přechodech. Proto, pokud s nástrojem cestujete a teploty okolního prostředí se často mění, ponechte jej v zavřeném pouzdře co nejdéle, aby se teplota vyrovnala postupně.
Nástroj a pokud možno ani pouzdro nenechávejte na přímém slunci – jeho žár může nenávratně poškodit olejové a lihové laky. A stejně jako svého čtyřnohého zvířecího přítele, ani hudební nástroj nenechávejte v rozpáleném, natož promrzlém automobilu. V obou případech je totiž extrémní sucho vaším nejhorším nepřítelem.
A samozřejmě dbejte na čistotu. Lidský pot může být vůči starším nástrojům, hlavně jejich lakům, vysoce agresivní. Proto při hře vždy používejte ochrannou tkaninu umístěnou mezi tělem nástroje a vaším krkem. K otření prachu a přebytečné kalafuny používejte utěrku z mikrovlákna a to po každém hraní (pokud je váš nástroj příliš znečištěný, přenechte jeho vyčištění raději odborníkovi).
Aklimatizace je prostě základ – pokud je to nutné, raději přijďte na koncert či zkoušku dřív. Nechte nástroj v sále nejprve v zavřeném pouzdře, pak víko jen pootevřete a teprve po chvíli nástroj vyndejte. Změna teploty a vlhkosti musí být co nejpomalejší.
Investovat patnáct minut do toho, že necháte nástroj v sále vydýchat v pouzdře, je zkrátka pořád lepší než následný maraton po houslařských dílnách. Nehody se samozřejmě stávají a někdy se dávka štěstí vyčerpá, jako v případě letního incidentu Pavla Šporcla. Správnou péčí a ostražitostí však můžete jít štěstí naproti, minimalizovat riziko a vyhnout se plíživým katastrofám. Ochráníte tak nejen svůj hudební nástroj, ale i svou peněženku – a především vlastní klid na pódiu.
