Královská hudba pro královské město – tak zní podtitul 22. ročníku Hudebního festivalu Znojmo. Do jeho bohaté nabídky se letos zařadil také koncert na pomezí orientální hudby a baroka, jehož dramaturgii připravila Maya Amir. Jejím cílem nebylo pouze představit několik odlišných hudebních tradic, ale především zachytit jejich vzájemné průniky a pestré spektrum vlivů. Do výsledné podoby programu se promítlo jak mezinárodní složení ansámblu, tak mnohovrstevnaté kulturní dědictví, z něhož jeho umělecká vedoucí vychází. Tuto dramaturgickou koncepci soubor uvádí od roku 2024, pro znojemský koncert ji však ještě výrazněji opřel o židovskou tradici, která se stala ústředním tématem večera.
Propojení dobově poučené interpretace s tradičními orientálními nástroji je koncept, který sice není běžný, ale ani zcela nový. Vedle nástrojů typických pro evropskou hudbu raného a vrcholného baroka, jako jsou flétny, housle, viola da gamba, theorba a cembalo, se v obsazení uplatnily kamanče, oud, kanonaki a bicí nástroje. Způsob zapojení obou nástrojových skupin se v jednotlivých skladbách proměňoval. Někdy hrály všechny nástroje společně a orientální část ansámblu svou barvou a možnostmi zdobení obohacovala celkový zvukový obraz. Jindy se obě skupiny střídaly či vzájemně prolínaly a přebíraly odlišné úlohy ve výstavbě skladby, vytvářely kontrastní přechody mezi zpívanými strofami nebo se podílely na variování hudebního materiálu. Turecké tance pak zazněly pouze v orientálním obsazení.
Samotný program stavěl vedle sebe díla s různým vztahem k židovské a orientální tradici, čímž vznikal kontrast; instrumentace a náměty jednotlivých skladeb však celý večer zároveň přirozeně propojovaly. Jednotlivé árie, písně, tance a instrumentální díla byly uspořádány do bloků, v nichž hudebníci navazovali bez obvyklých pauz, a nedávali tak prostor potlesku. Vznikaly tím kompaktní tematické oblouky – první polovinu tvořily čtyři, druhou dalších pět. V průběhu večera se vystřídala historická díla komponovaná na hebrejské texty, evropské kompozice 17. století s využitím orientálních nástrojů, originální úprava Vivaldiho moteta In furore iustissimae irae, turecké tance z osmanského okruhu, instrumentální hudba inspirovaná tureckou tematikou, sefardské lidové písně i skladby soudobých izraelských autorů.
Od operního projevu k civilnímu výrazu
Ústřední osobností večera byla Maya Amir. Barva jejího hlasu prostoru kostela slušela, přestože v první polovině v hutněji instrumentovaných pasážích občas zanikala v doprovodu. Ve druhé polovině se však zvukový poměr vyrovnal a medová barva jejího mezzosopránu dostala plný prostor. Vedle působivé barvy se pěvkyně mohla opřít o nenápadnou, ale spolehlivou techniku. Tmavší zabarvení hlasu přitom nijak neubíralo na čitelnosti ozdob a koloratur. Pozornost si zasloužila také její výslovnost: hebrejštinu mohou přesněji posoudit především posluchači znalí jazyka, italština i latina však zněly zřetelně a srozumitelně.
Dramaturgicky zajímavé bylo rozhodnutí postavit během jednoho večera vedle sebe árie a písně interpretované operní technikou a skladby, v nichž Amir zpívala civilnějším hlasem za použití mikrofonu. V obou polohách prokázala technickou jistotu, jejich střídání však není zcela obvyklé. Místo aby soudobé písně podřídila opernímu způsobu zpěvu, zvolila pro ně projev bližší jejich vlastnímu zvukovému a stylovému charakteru. Mikrofon využila především v soudobých kompozicích, z nichž většina zazněla v závěru koncertu.
Instrumentalisté jako rovnocenní vypravěči
Pestrá dramaturgie nechala v průběhu večera vyniknout také jednotlivé instrumentalisty a jejich technické i interpretační přednosti. Zvlášť silný dojem zanechala orientální část ansámblu: Pouya Khoshravesh na kamanče, Eren Can Erol na oud, Emre Can Erol na kanonaki a Yaşar Coşkun na bicí nástroje. Nešlo přitom pouze o technickou úroveň, která byla u celého souboru vysoká, ale také o hudebnost a schopnost využít specifické výrazové možnosti jednotlivých nástrojů. Každý z těchto interpretů dostal sólový prostor, v němž mohl představit charakter svého nástroje i vlastní práci s frázováním, ornamentikou a improvizací. Nejvýrazněji se tyto přednosti uplatnily v temperamentně provedených tureckých tancích Cemila Beye a Andona Efendiho, které hráčům poskytly největší prostor.
Z další části ansámblu na sebe výrazně upozornil houslista Noam Lelior Gal. V Telemannových Pařížských kvartetech předvedl technicky jistou a citlivou hru s bohatým zdobením. Výrazný prostor získal také Diego Chacón Gámez, který celý večer odehrál na theorbu, ačkoli byl v programu uveden rovněž u barokní kytary. V Rotemově zhudebnění Písně písní vytvořil s Mayou Amir intimní komorní dialog. Elam Rotem se dlouhodobě věnuje interpretaci a studiu staré hudby a její vliv byl v hudebním jazyce skladby zřetelně patrný. Beatriz López Paz na violu da gamba sice nedostala tolik samostatného prostoru, v souhře však byla spolehlivou oporou ansámblu.
Když se Vivaldi přiblíží Orientu
Práce s instrumentací a úpravami otevírala v programu další významovou rovinu. Zvlášť zajímavé bylo bezprostřední spojení taneční melodie Çeçen Kızı Cemila Beye s Lullyho Marche pour la Cérémonie des Turcs. Vedle sebe se tak ocitla skladba vzešlá z pozdně osmanské hudební tradice a evropská divadelní stylizace turecké kultury. Ansámbl navíc Lullyho pochod zvolenou instrumentací posunul blíže k orientálnímu zvukovému světu, takže rozdíl mezi původní tradicí a evropskou představou o ní zároveň zdůraznil i částečně překlenul. Jiný způsob propojení obou hudebních světů nabídla úprava Vivaldiho moteta In furore iustissimae irae, v níž orientální nástroje vstoupily přímo do struktury evropské barokní kompozice.
V tomto kontextu působily Telemannovy Pařížské kvartety téměř neobvykle: byly jediným dílem večera provedeným bez orientálních nástrojů a vytvořily tak zvukově nejčistší evropský bod programu. Mezi jejich části byly vloženy ukázky z Lidartiho oratoria Ester, které k Telemannově hudbě stylově pozoruhodně přirozeně přilnuly, přestože je celé oratorium komponováno na hebrejský text. Právě toto spojení ukázalo, že židovský námět ani hebrejský text nemusejí nutně předurčovat hudební styl díla.
Závěr ve znamení humoru a emocí
Skutečné vyvrcholení večera přinesl závěrečný blok. Sefardskou píseň Los guisados de la Berenjena (Lahodné pokrmy z lilku) uvedla Maya Amir osobním a vtipným komentářem, v němž představila koncept sedmi receptů z lilku vyjmenovaných v textu písně. Hravý charakter skladby se přenesl také do interpretace a u publika se setkal s bezprostředním ohlasem. Poté následoval cyklus Night on the Waters její matky Avivy Amir, který pěvkyně uvedla vyprávěním o vlastní rodině. Osobní rámec dodal soudobým skladbám další významovou i emocionální rovinu. Do závěrečné písně Maim Haim se navíc zapojilo také publikum jako sbor.
Koncert Znojmo a Židé ukázal, že propojení evropského baroka s orientálními hudebními tradicemi nemusí zůstat pouze u efektního rozšíření zvukové palety. Dramaturgie Mayi Amir nechávala jednotlivé hudební světy vyniknout v jejich odlišnosti, zároveň však nacházela místa, v nichž se mohly přirozeně setkávat a vzájemně ovlivňovat. Soubor Avventura Barocca tento mnohovrstevnatý koncept naplnil vysokou technickou úrovní, výraznou hudebností a citlivostí k rozdílným stylovým východiskům.
Hudební festival Znojmo: Znojmo a Židé
11. července 2026, 19:00 hodin
Kostel sv. Michala, Znojmo
Program
Salomone Rossi:
Ha-shirim asher li-Shlomo (Písně Šalomounovy)
Barechu (Požehnaný je Hospodin, jenž je požehnaný na věky věků)
Shir Hama’alot (Blaze každému, kdo se bojí Hospodina)
Barbara Strozzi:
árie Che si può fare (Co si počít?), op. 8
Jean-Baptiste Lully:
Le Bourgeois gentilhomme (Měšťák šlechticem)
Chaconne des Scaramouches
Elam Rotem:
Song of Songs (Píseň písní) 2:1-5
Ani chavatselet haSharon (Já jsem růže šáronská)
Cemil Bey:
Oyun havası v makam Hüseynî „Çeçen Kızı“ (taneční melodie „Čecenská dívka“ v tureckém melodickém systému Hüseynî)
Jean-Baptiste Lully:
Le Bourgeois gentilhomme (Měšťák šlechticem)
Marche pour la Cérémonie des Turcs (Pochod k tureckému obřadu)
Antonio Vivaldi:
In furore iustissimae irae, RV 626, arr. Alon Ohana, Leat Sabbah a Maya Amir
árie In furore iustissimae irae (Ve vzteku nejspravedlivějšího hněvu)
recitativ Miserationum Pater piissime (Nejlaskavější Otče milosrdenství)
árie Tunc meus fletus evadet laetus (Tehdy se můj pláč promění v radost / Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet)
árie Alleluia (Chvalte Pána)
Traditional Ladino (sefardská lidová píseň): Yo m’enamori d’un aire (Zamiloval jsem se do větru)
Georg Philipp Telemann:
Nouveaux Quatuors (Pařížské kvartety)
Prelude
Gracieusement
Cristiano Giuseppe Lidarti:
Oratorium Ester
recitativ Anshey sod, tifsi Haman (Důvěrníci chytili Hamana)
árie Hon va’Osher hu yikne (Čest a bohatství si získá)
Georg Philipp Telemann:
Nouveaux Quatuors (Pařížské kvartety)
Modéré
Andon Efendi:
Hicâz Mandira (turecký tanec)
Traditional Ladino (sefardská lidová píseň): Los guisados de la Berenjena (Lahodné pokrmy z lilku)
Aviva Amir: Night on the Waters (Noc na vlnách)
Chambers (Komnaty)
Aneni (Pane, vyslyš mě)
Maim Haim (Pramen živých vod)
Účinkující
Avventura Barocca
Maya Amir – mezzosoprán, umělecká vedoucí
Pouya Khoshravesh – kamanče
Eren Can Erol – oud
Emre Can Erol – kanonaki
Noam Lelior Gal – housle
Darina Ablogina – flétny
Ana Marija Krajnc – cembalo
Beatriz López Paz – viola da gamba
Diego Chacón Gámez – theorba
Yaşar Coşkun – perkuse
