Händel posluchače zaujal zvukově ohromujícím nástupem sboru
Letošní 22. ročník Hudebního festivalu Znojmo se nesl ve znamení osmistého výročí povýšení Znojma na královské město Přemyslem Otakarem I. v roce 1226. Jak poznamenal prezident festivalu Jiří Ludvík, letošní ročník vnímal jako „velkou oslavu Znojma – jeho historie, jeho míst a jeho jedinečného ducha.“ Tento záměr se odrážel v koncepci nabídky festivalu a vyvrcholil i v dramaturgii závěrečného galakoncertu 29. července 2026 s barokní hudbou panovnických dvorů v kostele sv. Mikuláše ve Znojmě. Jak bylo uvedeno v textu programu, dramaturgie nabídla „sondu do hudebního jazyka spojeného s korunovačními a státními oslavami na anglickém, císařském vídeňském i českém dvoře.“
Program byl zarámován účelovými skladbami Georga Friedricha Händela. Koncert zahájila kompozice objednaná k velkolepé korunovaci anglického krále Jiřího II. 11. října 1727 s názvem Zadok the Priest (Kněz Sádok), HWV 258 a uzavřela působivá skladba ke korunovaci jeho manželky Karolíny z Anschbachu při stejné události My Heart is Inditing (Mé srdce přetéká), HWV 261. Zadok the Priest zhudebňuje biblický text z První knihy královské odkazující na pomazání starozákonního krále Davida a Šalamouna veleknězem Sádokem. Jedná se o text, který je v Británii užíván pro korunovační akt od roku 973 až do dnešní doby: „Bože, ochraňuj krále! Ať žije král! Kéž žije král navěky! Amen Aleluja.“ Skladba zaujme monumentálním sošným charakterem s jednoduchým srozumitelným textem provolávání při pomazání, ohromujícím zvukem pevného nasazení sboru po takřka dvouminutovém harmonickém preludováním podbarvujícím úvod slavnostního aktu. My Heart is Inditing vychází z anglikánské liturgie, je jemnější, textově vrstvenější a vyznívá spíše radostně.
Georg Friedrich Händel se k těmto ceremoniálním skladbám, zejména Zadok the Priest postavil pragmaticky, tedy v dobrém „na jistotu“, s řemeslnou zručností bez stylového rizika inovací, aby byly strukturně jasné a dobře vyzněly i v prostoru s větším dozvukem.
Koncertně se obvykle pro monumentální vyznění nasazuje větší instrumentální soubor i sbor, ale v akustických podmínkách kostela sv. Mikuláše obsazení komornějším souborem SILENTIUM! ensemble docela zvukově postačilo. Pod vedením vynikajícího německého kontratenoristy a příležitostného dirigenta Andrease Scholla mne zaujalo, že úvodní instrumentální, skoro dvouminutová část, hraná obvykle spíš rovně s typickými akcenty vytvářela v harmonickém preludování jakési dynamické vlny. Nástup sboru byl skutečně pevný a zvukově ohromující, potřebná rytmická zřetelnost byla zachována.
Podobně zvukově i stylově dobře vyzněla i líbivější čtyřvětá sborová kompozice My Heart is Inditing (Mé srdce přetéká dobrým poselstvím) – v ekumenickém překladu žalmu 45 „dobrými slovy“ (v programu byl užit etický pojem „dobrem“). Text žalmu byl upraven. Jádrem jeho smyslu je verš třetí části Upon thy right hand did stand the queen in vesture of gold, tedy Po tvé pravici stála královna oděna ve zlatém rouchu. Postavení „po pravici“ podtrhuje prestiž a Boží požehnání královské manželky. Zvuk souboru i sboru byl i díky nižším tempům a sazbě dobře strukturovaný.
Vynalézavost Zelenkova Te Deum a závěrečná kuriozita
Problematičtější bylo provedení desetidílné Te Deum D dur, ZWV 146 Jana Dismase Zelenky, které známe z vynikající realizace Collegiem 1704, zachycené mimo v nahrávce z roku 2011. Zelenkovo Te Deum však svou uměleckou hodnotou výrazně přesahuje rámec příležitostné ceremoniální kompozice. Tomuto popisu naopak přesně odpovídá rozsáhlé vokálně-instrumentální dílo, jasně určené ke korunovaci Karla VI. českým králem v roce 1723, Sub olea pacis et palma virtutis (Pod olivovníkem míru a palmou ctnosti. Koruna česká nádherně září celému světu), melodram objednaný jezuity, ze kterého byla uvedena na koncertně pouze instrumentální Sinfonia. Tuto cca devadesátiminutovou kompozici s jasným i řekněme velmi aktuálním poselstvím známe především z provedení souboru Musica florea.
Te Deum je velmi vynalézavou, vnitřně rozmanitou kompozicí oscilující mezi dramatem a niternou kontemplací, která sleduje význam textu jednotlivých částí. Vyniká harmonickou zajímavostí a v sólech je mimořádně náročná. Technická a umělecká náročnost se týká především altového sóla třetí části Tu ad liberandum suscepturus hominem non horruisti Virginis uterum (Ty, abys vykoupil člověka, neváhal ses narodit z lůna Panny). Part vyžaduje intonační a rytmickou přesnost a flexibilitu. Alt v rychlých melismatech připomíná emotivní chvění hlasu, což je u nižšího hlasu velmi náročné. Má znít jemně, nepříliš temně.
Na koncertě byl part svěřen sólistce souboru, zkušené altistce Lucii Karafiátové. Možná díky akustickým poměrům nebyly slyšet detaily a hlas nepůsobil dostatečně lehce ohebně. Jinak sólové soprány zněly barevně příjemně, bas vyzněl jasně a pevně. Celkově ovšem komplexnější polyfonní části postrádaly zvukovou prokreslenost a někdy, zdálo se, i rytmickou přesnost. Kromě akustiky se na tom, možná, podílel i styl dirigování Andrease Scholla, který byl spíše rámcový, na rozdíl například od detailní názornosti dirigování Václava Lukse. Větší gestická prokreslenost by možná pomohla souboru lépe překonat zvukové poměry. Rušivé bylo také tleskání publika po jednotlivých částech. Přece jen se jedná o duchovní a prokomponovanou skladbu a nevhodné to bylo zejména kolem chorální sedmé části a capella Intonatio Salvum fac populum tuum (Zachraň svůj lid). Celkově je potřeba pozitivně hodnotit výkon sboru a sbormistryně Terezy Válkové.
Do programu byla také zařazena kompozice Johanna Josepha Fuxe působícího na vídeňském dvoře, instrumentální Sinfonia in C Turcaria, K. 331, která byla módní, dnes spíše kuriózní, kompozicí dobové obliby „turecké osmánské“ exotiky. Do chrámového prostředí tento typ kompozice příliš stylově nezapadl a také ani optimálně nevyzněl. Zvuku chyběla potřebná jiskřivá jasnost.
Přes tyto připomínky byl koncert důstojným zakončením festivalu a zjevně potěšil jak posluchače, tak pořadatele. Regionální festivaly střední velikosti s celostátním až mezinárodním rozměrem jsou mimořádně důležité a v současnosti je náročné je vůbec udržet, natož rozvíjet. Jak připomněl v úvodním projevu koncertu prezident festivalu, přispívají k tomu, že je dané prostředí „lepším místem pro život“. Kulturnost národa se udržuje a rozvíjí právě z takových regionálně ukotvených příležitostí, a to je třeba podporovat.
Hudební festival Znojmo: Galakoncert s hudbou panovnických dvorů a korunovačními skladbami
29. července 2026, 19:00 hodin
kostel sv. Mikuláše, Znojmo
Program
Georg Fridrich Händel: Zadok the Priest, HWV 258
Jan Dismas Zelenka: Te Deum D dur, ZWV 146
Johann Joseph Fux: Sinfonia in C Turcaria, K 331
Jan Dismas Zelenka: Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi, Regia Bohemiae Corona
Georg Friedrich Händel: My Heart is inditing, HWV 261
Účinkující
Lenka Cafourková-Ďuricová – soprán
Zuzana Badárová – soprán
Romana Kružíková – soprán
Lucie Karafiátová – alt
Martin Ptáček – contratenor/alt
Jakub Kubín – tenor
Jiří Miroslav Procházka – bas
Silentium! ensemble, soubor staré hudby
Andreas Sholl – dirigent
Tereza Válková – sbormistryně
