Vedle méně obvyklého interpretačního obsazení byl nezvyklý i samotný program koncertu. Ten tvořil průřez francouzskou hudbou od renesance po současnost. Většina těchto skladeb však nebyla původně určena varhanám – jednalo se o díla hlavně orchestrální, ať již šlo o instrumentální mezihry z Lullyho opery Armida či Bizetovu scénickou hudbu ke hře Arlézanka.
Hudba psaná varhanám i hudba varhanám svěřená
Z děl originálně určených pro varhany zazněly dvě. Byla to druhá věta, Interlude, ze Sonáty pro dva, kterou Gaston Litaize věnoval svým někdejším studentům, dnešním interpretům koncertu. Je to hudba moderní a svěží. Oba interpreti se Litaizovou hudbou soustavně zabývají – byli to právě oni, kdo celé jeho dílo souborně natočili. Posluchač si tak mohl vychutnat poměrně vzácně slýchaný varhanní repertoár v mistrovském a vysoce promyšleném provedení.
Následující Malá suita Érica Lebruna s předchozí skladbou dobře korespondovala. Kontrastní věty přinášely zajímavé nálady i barvy. Svým drobnějším rozsahem byly právě odpovídající, aby zapadly do celkově odlehčené, optimistické nálady koncertu. Obě díla, Litaizovo i Lebrunovo, jsou poutavými příklady skladeb komponujících varhaníků, kteří svůj nástroj důvěrně znají a s jeho zvukem pracují daleko za hranicí toho, co bychom mohli označit za obyčejné využití nástroje. Právě díky tomu tato čísla ve zbytku programu nezanikla, ale byla jeho přirozenou kulminací.
Éric Lebrun a Marie-Ange Leurent v mimořádném souznění
Množství a rozdílnost hudby, která na koncertě zazněla, byla enormní. To byl nakonec i záměr – výlet skrze staletí s hudbou, která se mění, avšak nepřehlédnutelně ji propojuje francouzský esprit. Úspěch koncertu a nadšení publika nezajistí samozřejmě program sám, vše stojí na interpretech. Éric Lebrun a Marie-Ange Leurent jsou dva lidé, kteří u varhan fungují jako jeden. Jejich souhra, ba přímo souznění, je ohromující. Díky tomu jejich koncert tvořil dokonale souvislou linku od začátku do konce. Je třeba vyzdvihnout péči, kterou věnovali registraci, tedy konkrétní zvukové podobě skladeb volbou rejstříků. Často se posluchač varhanních koncertů může setkat s jistou šablonovitostí, s jakou varhaník vybírá barvy, tím spíše pak, je-li program natolik členitý. Ne však při tomto vystoupení. Každá skladba a každá věta měla barevnost jen svou a neopakovanou. To, co interpreti ze svatojakubského nástroje předvedli, je nejenom výsledkem skvělé a pečlivé práce před koncertem, ale i vytříbeného vkusu a citu pro barvy, tedy jejich kvalit ryze uměleckých.
Svatojakubský nástroj jako celý orchestr
Posluchač musí ocenit možnosti varhan, zvláště tak monumentálních, jakými jsou i přes potřebu rekonstrukce ty svatojakubské, když na nich přesvědčivě zaznívá hudba 16. století stejně jako hudba současná. Využití královského nástroje v orchestrálním duchu není nic nového. Vždyť mnozí si vybaví třeba známý výrok Césara Francka, totiž „varhany jsou mým orchestrem“. Při hlubším zamyšlení však dojdeme k tomu, že zatímco některé orchestrální nástroje (typicky z rodiny těch dřevěných dechových) dokážou varhany napodobovat velmi snadno, tak třeba imitace bicích nebo pizzicata smyčců je úkol mnohem náročnější. Takové případy však v programu byly zastoupené hojně, ať už šlo o části Karnevalu zvířat nebo ikonickou Pavanu Gabriela Faurého. Promyšlenou registrací a artikulací však i tyto skladby zněly zcela přesvědčivě a neztrácely nic ze svého původního šarmu.
Pro někoho třeba může být volba takto „nevarhanního“ repertoáru méně šťastná. Na druhou stranu jsou to právě transkripce a hudba původně určená pro jiná obsazení, které často odhalují možnosti nástroje, jež by původní varhanní literatura nechala ležet ladem. Šest století pro čtyři ruce a čtyři nohy byl koncert výborné technické i umělecké úrovně, který ukázal, co všechno mohou varhany i dnes posluchači nabídnout.
Mezinárodní varhanní festival: Šest století pro čtyři ruce a čtyři nohy
6. srpna 2026, 19:00 hodin
Bazilika sv. Jakuba, Praha
Program
Jean‑Baptiste Lully: Suita z opery Armida (Ouverture – Gavotte – Menuet – Marche – Canaries)
Claude Gervaise: Danceries (Pavanne passemaize – Gaillarde – Deux Bransles de Champagne)
Hector Berlioz: Faustovo zatraceni (Tanec sylfů – Uhersky pochod)
Gabriel Fauré: Pavane f moll, op. 50
Camille Saint‑Saëns: Karneval zvířat (Introdukce a Královský pochod lva – Labuť – Final)
Gaston Litaize: Interlude ze Sonáty pro dva (věnováno Marie‑Ange a Éricu Lebrunovi)
Éric Lebrun: Malá suita (Prélude – Arlequin – Sicilienne – Danse Lutecienne)
Georges Bizet: 2. Suita Arlézanka (Menuet – Farandole)
Účinkující
Marie-Ange Leurent – varhany
Éric Lebrun – varhany
