Když Gustav Mahler klopýtá mezi božským a pozemským, je to kvůli nevyřešeným trápením z dětství (alespoň tak ho přesvědčil Sigmund Freud). Pokud takový slalom provádí Dmitrij Šostakovič, jedná se o sžíravý šleh po nějakém sovětském aparátčíkovi, který mu šlapal na paty. Mieczysław Weinberg, který často využívá podobné hudební prostředky, ale ponechává jejich význam mnohem více zahalený.
Jako skladatel nejbližší Šostakovičovi duchem i tělem – bydleli jako sousedé ve stejném bloku – nikdy svou hudbu nevysvětloval. Vědom si toho, že je outsider, nechával si tvůrčí pochody pro sebe. Jeho 10. kvartet z roku 1964 chce potěšit. A ten 12., o pět let pozdější, neurotický, občas zkouší posluchačovu trpělivost tvrdými ataky na hlubokých strunách. Trvá více než půlhodinu a přináší uvolnění až na úplném konci – v nádherném finále.
17. kvartet patří už do jiného období, kdy lidé sledují v osmdesátých letech s rozechvěním rozpadající sovětskou hegemonii. Mieczysław Weinberg tu vystřihne energickou čtvrthodinku ve čtyřech větách, které se ohlíží zpět s nejasnou úlevou a do budoucna s nejistotou. Ty zahálčivé věty jsou úžasné. Jako polsko-židovský utečenec nikdy nechtěl přestat psát. 17. kvartet byl jeho opus 164 a ještě měl před sebou deset let tvůrčí činnosti. Nejsem si jist, jestli Arcadia Quartet dává všechny odpovědi na jeho hádanky, ale jejich cyklus Weinbergových děl pro Chandos je vpravdě heroický. Ještě si nad tím pár let můžeme lámat hlavu.
Album na Spotify:
Album na YouTube:
Weinberg Vol. 6: String Quartets 10, 12, 17 & Aria, Capriccio
Mieczysław Weinberg: Smyčcový kvartet č. 10, op. 85
Mieczysław Weinberg: Smyčcový kvartet č. 12, op. 103
Mieczysław Weinberg: Smyčcový kvartet č. 17, op. 146
Mieczysław Weinberg: Árie, op. 9
Mieczysław Weinberg: Capriccio, op.11
Arcadia Quartet
Ana Török – housle
Rasvan Dumitru – housle
Traian Boala – viola
Zsolt Török – violoncello
Label: Chandos
Datum vydání: červen 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: ****
