Port 1560 není neutrální scénou. Je to prostor působící jako dramaturgický partner. Místo, které si bere pozornost – a inscenace s tím pracuje. Mirka Eliášová využívá jeho chladnou materiálnost i přirozené echo. Hudebníci Orchestru BERG nejsou statickými interprety; jejich pohybová akce je organickou součástí výrazu, stejně jako zvuk „recyklovaných“ nástrojů, které skladatelka Jana Vöröšová vybírala ze skladů souboru. V industriálním prostředí působí tato estetika ještě naléhavěji – jako by se stará legenda znovu rodila z kovu, dřeva, papíru a recyklovaných předmětů.
Hudba, která se hýbe, a tanec, který zní
Jana Vöröšová, která je zároveň jednou z performerek, pracuje s hudebními nástroji jako s objekty pohybu. Akordeon, který si pro inscenaci zvolila, se v prostoru Kotelny stává dýchajícím organismem. Hudebníci se rozpohybují, tanečníci se rozezní – hranice mezi oběma složkami mizí. Mirka Eliášová tento princip rozvíjí v přesně strukturované choreografii, která se vyhýbá efektním gestům a místo toho staví na detailu, rytmu a fyzické přítomnosti. Její práce s tělem je přemýšlivá, neokázalá, a přitom hluboce propojená s hudební strukturou.
Performerské obsazení kombinuje hudebníky a tanečníky, kteří se v inscenaci stávají rovnocennými vypravěči. Tanečníci Eli a kol.: Radek Doležal, Michaela Dzurovčínová, Radim Klásek, Anna Veverková a Jana Vöröšová pracují s motivem proměny – člověk, zvíře, přírodní síla – nikoli ilustrativně, ale skrze kvalitu pohybu. Jejich fyzický projev je přesný, neokázalý a v industriálním prostoru působí až rituálně.
Publikum vstupuje do hry
Také publikum sedící na židlích ve dvou řadách uskupených do písmene „U“ na dosah účinkujícím bylo v některých momentech zapojováno performativně, bylo nabádáno k tleskání do rytmu, podupávání, vyluzování zvuků či přímo zapojeno do tance. Po představení si nadšené a rozpohybované obecenstvo všech věkových kategorií rovněž mohlo vyzkoušet a osahat všechny používané nástroje, což podtrhlo edukativní a motivační charakter spektáklu.
Recyklace jako princip i metafora
Inuitská legenda o touze přežít i v těžkých podmínkách nepůsobila jako exotická kuriozita. V industriálním prostředí bývalé kotelny se proměnila v obecnější úvahu o lidské odolnosti, kreativitě a schopnosti adaptace. Eliášová i Vöröšová zdůrazňují, že „recyklace“ není jen ekologický princip, ale i metafora: staré materiály, staré příběhy, staré nástroje mohou znovu ožít, pokud se s nimi zachází tvořivě.
Stále stejný příběh je inscenace, která v Českém Krumlově získala nový život. Syrový prostor Kotelny Port 1560 se stal aktivním spoluhráčem – nikoli kulisou – a umožnil, aby se hudba a tanec spojily v soudržný, vizuálně i zvukově podmanivý tvar. Festival Krumlov tak nabídl projekt, který přesahuje běžné koncertní formáty: je to setkání hudby, pohybu, prostoru a staré legendy, jež v industriálním prostředí působila překvapivě současně.
Festival Krumlov – Jana Vöröšová: Stále stejný příběh
7. srpna 2026, 18:30 hodin
Port 1560, Český Krumlov
Inscenační tým
Jana Vöröšová – hudba
Mirka Eliášová – choreografie
Pavel Havrda – light design & video
Renata Weidlichová – kostýmy
Jiří Jakl – dramaturgická spolupráce
Účinkující
Eli a kol.
Radek Doležal
Michaela Dzurovčínová
Radim Klásek
Anna Veverková
Jana Vöröšová
Orchestr BERG
