Collegium Marianum a Andreas Wolf ukázali sílu souhry i promyšlené dramaturgie

Závěrečný koncert 27. ročníku Letních slavností staré hudby přilákal ve středu 5. srpna 2026 do kostela sv. Šimona a Judy početné publikum. Collegium Marianum se svou uměleckou vedoucí Janou Semerádovou zde představilo program Mythologia aeterna, sestavený z děl Henryho Purcella, Georga Friedricha Händela, Georga Philippa Telemanna a Johanna Sebastiana Bacha. Jako sólista vystoupil německý basbarytonista Andreas Wolf.

Aneta Tkačenko Peterová
9 minut čtení
Letní slavnosti staré hudby: Mythologia aeterna, 5. srpna 2026, kostel sv. Šimona a Judy, Praha – Andreas Wolf a Collegium Marianum (foto Petra Hajská)

Závěrečný koncert letošního ročníku Letních slavností staré hudby potvrdil, že festival přitahuje jak početné publikum, tak výrazné interprety. Pro koncerty Collegia Marianum poměrně obvyklá koncepce spojila samostatné instrumentální skladby s áriemi vyňatými z rozsáhlejších kompozic. První polovina večera se opírala o díla anglické provenience, zatímco druhá patřila s jedinou výjimkou německé tvorbě. Jednotlivá čísla nespojoval jeden konkrétní námět ani souvislá hudební výstavba vycházející z jednotného skladatelského záměru, přesto na sebe organicky navazovala. Vedle výběru odpovídajícího hlasovému oboru sólisty spojoval většinu vokálních čísel širší rámec mytologických postav a příběhů, k němuž odkazoval i název programu. Téměř důsledné střídání instrumentálních čísel s áriemi zároveň přispívalo ke vzdušnému rytmu koncertu, který díky tomu nesmírně svižně ubíhal.

Letní slavnosti staré hudby: Mythologia aeterna, 5. srpna 2026, kostel sv. Šimona a Judy, Praha – Andreas Wolf a Collegium Marianum (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Mythologia aeterna, 5. srpna 2026, kostel sv. Šimona a Judy, Praha – Andreas Wolf a Collegium Marianum (foto Petra Hajská)

Mytologie v promyšleném toku

Promyšlenost jednotlivých návazností byla patrná už od Purcellovy ouvertury ke Králi Artušovi, v níž se poprvé uplatnil také větrný stroj. Jeho zapojení ani interpret, který se jej ujal, však nebyli v programu uvedeni, což je škoda. Bezprostředně následující árie Cold Genia What Power Art Thou jako by byla zvukovému naturelu celého ansámblu ušita na míru. Andreas Wolf ji vystavěl v působivém dynamickém oblouku, jehož účinek podpořil charakteristickou barvou hlasu i výbornou dechovou oporou. Přechod od Purcella k Händelovi proběhl bez výraznějšího stylového zlomu. V árii Revenge! Timotheus Cries z oratoria Alexander’s Feast se poprvé představil také Jaroslav Rouček na clarinu. Její jasný zvuk se s Wolfovým basbarytonem náramně barevně doplňoval a zpěvák opět zaujal pečlivě vystavěnými frázemi, smyslem pro výrazové efekty i přesvědčivým celkovým projevem. Známý Příjezd královny ze Sáby z Händelova oratoria Solomon následně odlehčil program svižným tempem. V Händelově Andante larghetto e staccato z Varhanního koncertu g moll HWV 310 získala výraznější sólový prostor Jana Semerádová. Její hra zaujala zejména nádhernými pianissimy a výrazovou uměřeností bez potřeby vnější exhibice. V Polyphemově árii O Ruddier than the Cherry z Acis and Galatea sáhla po miniaturní sopraninové zobcové flétně. Její vysoký, drobný zvuk i samotná podoba nástroje vnesly do provedení hravě roztomilý prvek, který přirozeně odlehčil atmosféru a měl v dramaturgii večera své opodstatnění. Závěrečná árie první poloviny Alcides’ Name in Latest Story z Händelova Hercula pak před Wolfa postavila zajímavou kombinaci technických nároků: výrazné koloratury se v ní střídaly s dlouhými frázemi vyžadujícími promyšlené rozvržení dechu.

Andreas Wolf potvrdil své kvality

Druhá polovina koncertu působila kratším a sevřenějším dojmem, což souviselo především s jejím odlišným členěním. Na rozdíl od první části nebyla rozložena do takového množství samostatných čísel. Větší prostor v ní získaly rozsáhlejší instrumentální celky, doplněné áriemi z Bachových světských kantát. Druhou polovinu otevřela interpretačně vyrovnaná Telemannova ouvertura L’Omphale, po níž se Andreas Wolf v Bachově árii Wie will ich lustig lachen poprvé představil v německém repertoáru. Přechod z angličtiny do němčiny se projevil ve způsobu artikulace a formování vokálů. Další rozsáhlejší instrumentální plochu vytvořila Händelova Suita G dur z Vodní hudby HWV 350. Collegium Marianum ji provedlo ve svižných tempech, s krátkými, přesně dotaženými frázemi a lehkostí, která podpořila vzdušný charakter celého večera. Závěrečné dvě Bachovy árie znovu ukázaly kvality Wolfova pěveckého projevu. V poslední z nich, Kron und Preis gekrönter Damen z kantáty Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten!, se znovu připojila clarina, jejíž jasný, slavnostní zvuk účinně vystupňoval závěr programu.

Přídavek přinesl ještě jednu jazykovou i stylovou proměnu. V Apollonově árii Cara pianta, co’ miei pianti z Händelovy kantáty Apollo e Dafne se Wolf po angličtině a němčině představil také v italštině. Árie vytvořila vůči předchozímu programu příjemný kontrast a stala se elegantní tečkou za večerem.

Collegium Marianum v roli partnera i hlavního aktéra

Výraznější než stylové rozdíly mezi jednotlivými autory bylo proměnlivé rozložení pozornosti mezi vokální a instrumentální složku programu. V áriích se Collegium Marianum stávalo citlivým partnerem pěveckého sólisty, zatímco v instrumentálních číslech se těžiště přesouvalo především ke koncertní mistryni Lence Torgersen a Janě Semerádové. Ta svou vůdčí přítomnost citlivě přizpůsobila vokálně-instrumentální koncepci a s Andreasem Wolfem se tak v centru pozornosti přirozeně střídala, aniž by se program rozpadal na oddělené vokální a instrumentální bloky. Jana Semerádová se v průběhu večera opět projevila jako osobitá instrumentalistka s nakažlivým nadšením pro hudbu. Vystřídala dvě příčné a dvě zobcové flétny různých poloh. Přechody mezi nástroji vyžadujícími rozdílnou dechovou techniku, artikulaci i způsob tvoření tónu zvládala s naprostou přirozeností. Působivá byla také bezprostřední komunikace celého souboru a citlivost, s níž se hudebníci navzájem poslouchali. Andreas Wolf zaujal pevnou a spolehlivou pěveckou technikou, jistými koloraturami, kultivovanou ornamentací a především mimořádně krásnou barvou hlasu. Přesvědčivý byl také jeho rozsah: i v nejnižších tónech basových árií si uchovával zvukovou plnost a nosnost. Jeho projev působil klidně a důvěryhodně. Při zpěvu výrazně zapojoval celé tělo a některá jeho gesta proto ve statickém koncertním provedení vyznívala poněkud toporně. Zajímavé by bylo sledovat jej také v jevištním kontextu, v němž by tento způsob tělesného projevu mohl získat jinou funkci. Obzvlášť působivá byla vzájemná pozornost Jany Semerádové a Andrease Wolfa ve chvílích, kdy jeden z nich právě nevystupoval. Bylo patrné, s jakým zaujetím sledují provedení ostatních. Jejich přirozená komunikace působila nesmírně srdečně a přispívala k příjemné atmosféře večera.

Celistvost programu Mythologia aeterna vycházela nejen z mytologické inspirace většiny vokálních čísel, ale také z citlivě vystavěné návaznosti skladeb a přirozeného střídání vokálního a instrumentálního těžiště. Collegium Marianum a Andreas Wolf vytvořili interpretačně vyrovnaný celek, který přes různorodost použitých skladeb neztrácel lehkost ani spád.

Letní slavnosti staré hudby: Mythologia aeterna, 5. srpna 2026, kostel sv. Šimona a Judy, Praha – Andreas Wolf a Collegium Marianum (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Mythologia aeterna, 5. srpna 2026, kostel sv. Šimona a Judy, Praha – Andreas Wolf a Collegium Marianum (foto Petra Hajská)

Letní slavnosti staré hudby: Mythologia aeterna
5. srpna 2026, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha

Program
Henry Purcell: King Arthur, Z. 628 – Ouverture
Henry Purcell: King Arthur, Z. 628 – árie „What Power Art Thou“ (Cold Genius)
Henry Purcell: Chacony in G minor, Z. 730
Georg Friedrich Händel: Alexander’s Feast, HWV 75 – árie „Revenge! Timotheus Cries“ (Timotheus)
Georg Friedrich Händel: Solomon, HWV 67 – Arrival of the Queen of Sheba
Georg Friedrich Händel: Semele, HWV 58 – árie „Leave Me, Loathsome Light!“ (Somnus)
Georg Friedrich Händel: Concerto for Organ and Orchestra in G minor, Op. 7, No. 5, HWV 310 – Andante larghetto e staccato
Georg Friedrich Händel: Acis and Galatea, HWV 49 – árie „O Ruddier than the Cherry“ (Polyphemus)
Georg Friedrich Händel: Hercules, HWV 60 – árie „Alcides’ Name in Latest Story“ (Hercules)
Georg Philipp Telemann: Ouverture „L’Omphale“, TWV 55:e8
Johann Sebastian Bach: Zerreißet, zersprenget, zertrümmert die Gruft, BWV 205 – árie „Wie will ich lustig lachen“ (Aeolus)
Georg Friedrich Händel: Suite in G major „Water Music“, HWV 350
Johann Sebastian Bach: Geschwinde, geschwinde, ihr wirbelnden Winde, BWV 201 – árie „Zu Tanze, zu Sprunge, so wackelt das Herz“ (Pan)
Johann Sebastian Bach: Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten!, BWV 214 – árie „Kron und Preis gekrönter Damen“ (Fama)
Přídavek: Georg Friedrich Händel: Apollo e Dafne, HWV 122 – árie „Cara pianta, co’ miei pianti“ (Apollo)

Účinkující
Andreas Wolf – basbaryton

Collegium Marianum
Jana Semerádová – umělecká vedoucí, flétny
Lenka Torgersen – koncertní mistr, barokní housle
Magdalena Malá – barokní housle
Daniel Podroužek – barokní housle
Małgorzata Malke – barokní housle
Jan Hádek – barokní housle
Tereza Horáková – barokní housle
Andreas Torgersen – barokní viola
Jonáš Kolomý – barokní viola
Hana Fleková – barokní violoncello
Luděk Braný – kontrabas
Luise Haugk – barokní hoboj
Tereza Samsonová – barokní hoboj
Jaroslav Rouček – clarina
Kryštof Lada – barokní fagot
Filip Hrubý – cembalo
Jan Krejča – teorba

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted