Dříve byli lidé ochotní vzít na vědomí tak hrstku světových flétnistů – Jamese Galwaye, Jean-Pierra Rampala, k tomu pár nonkonformních folkařů a Herbieho Manna. Dnes nám z nich zbyl rockový flétnista, který zahajuje sezonu Newyorské filharmonie, a Švýcar s francouzskými kořeny Emmanuel Pahud, jenž stále má půlku úvazku jako první flétnista Berlínských filharmoniků.
Pahudovi je šestapadesát a je to prvotřídní hráč – pro některé možná až příliš noblesní. V jeho hře je stříbřitá lehkost, která někdy působí skoro nereálně, jako by hrál na autopilota. Ale to by mu člověk křivdil. Dostat se na tuto úroveň obnáší tisíce hodin dřiny, přičemž možnost uplatnit se jako sólista je poměrně omezená – pár koncertů od Vivaldiho, Telemanna, Mozarta, Nielsena, Iberta, Malcolma Arnolda či Leonarda Bernsteina (Halil, 1981, pozn. red.), s tím dnes oslnivou kariéru plnou novinových titulků neuděláte.
Na tomto albu Pahud nabízí orchestrální přepracování Prokofjevovy Sonáty pro flétnu a klavír, doplněné o dva moderní koncerty, jejichž autory jsou Christopher Rouse a Toshio Hosokawa. Nejméně přesvědčivě z této konfrontace vychází Prokofjev. Původní komorní dialog dvou nástrojů nabízí na každé stránce strhující dramatičnost, dynamický střet i potřebnou ostrost. Když ale klavír nahradíte orchestrem, celý souboj se zredukuje na něco jako Když hvězdy tančí nebo podobnou televizní šarádu. Takhle to Prokofjev nezamýšlel – a ani to nefunguje.
Jednu větu svého koncertu z roku 1993 věnoval Američan Rouse památce Jamese Bulgera z Merseyside, kterého coby batole unesli a bezcitně umučili dva desetiletí kluci (poznámka redakce: v roce 1993 se stali nejmladšími odsouzenými vrahy v Británii, v roce 2018 byli propuštěni s podmínkou na doživotí). Emoce ani energie skladbě nechybí, ale působí tak nějak odtažitě a poněkud zastarale. Hosokawův koncert je naopak nadčasový a kontemplativní. Kdybych byl v kómatu, možná by se mi i líbil. A Pahud? Ten do toho jen tak letmo štěbetá.
Album na Spotify:
Ukázka na YouTube:
Ceremony
Sergej Prokofjev: Sonáta pro flétnu a klavír D dur, op. 94, úprava pro flétnu a orchestr (I. Moderato, II. Presto, III. Andante, IV. Allegro con brio)
Christopher Rouse: Koncert pro flétnu a orchestr (I. Amhrán, II. Alla marcia, III. Elegie, IV. Scherzo, V. Amhrán)
Tošio Hosokawa: Ceremony for Flute and Orchestra (I. část, II. část, III. část, IV. část – Kadence, V. část)
Emmanuel Pahud – flétna
Dresdner Philharmonie
Jonathan Stockhammer – dirigent
Label: Houston Warner Classics
Datum vydání: 11. září 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: ***
