Koncert připomněl také 160 let od premiéry Smetanovy opery. Počasí naštěstí oper air koncertu přálo, takže jsme nemuseli nasadit pláštěnky ani se v pokročilém večeru halit do dek a kabátů. Před koncertem jsme mohli zhlédnout dokument 15 let Zámku Liteň z.s., který zachytil dechberoucí řadu osobností, projektů a špičkových událostí, které kulturním životem zámku za tu dobu prošly a zanechaly zde stopu – například v podobě zasazeného stromu v zámeckém parku. Krátce by se to dalo shrnout – hostovali tu vždy ti nejlepší z nejlepších. Stejného principu se držel i nedělní operní koncert: árie Mařenky zpívala Kateřina Kněžíková, Kecala Adam Plachetka, Jeníka mladý tenorista Daniel Matoušek, který momentálně rozvíjí svou kariéru pod vedením obou výše jmenovaných pěvců.
Orchestr zahájil Předehrou Smetanovy Prodané nevěsty a následoval sbor Proč bychom se netěšili. Pak už jel jeden hit za druhým, důvěrně známé árie, duety, naše nejmilejší hudební dědictví. Vlastně si člověk uvědomí, jak neobvykle mnoho přitažlivých a zapamatovatelných melodií má Smetanova opera proti jiným operám, kde se čeká i hodiny na jeden dva nejoblíbenější kousky.
Mařenka, Kecal a Jeník v prvotřídním obsazení
Nejvíce vytížená byla Kateřina Kněžíková, zvláště v závěru koncertu nechyběla téměř v žádném čísle. Její výkon byl brilantní, velmi se mi líbila její velká procítěná árie Och, jaký žal… Ten lásky sen nebo duet s Vaškem (Raman Hasymau) Známť já jednu dívčinu. Také herecky se dobře uplatnila – obrací oči nad nápady rodičů, otře po polibku Jeníkovi svou rtěnku, a v hádce s ním popustí uzdu svému temperamentu (dvojzpěv Tak tvrdošíjná dívko jsi). Adam Plachetka se v roli Kecala doslova našel – vtipný, akční, herecky výstižný, hudebně jiskřivý výkon, který svítí nad ostatními. Přestože to není tak docela jeho hlasový obor (je basbaryton a Kecal má pár hodně nízko položených basových tónů) a podle programu tuto roli zpíval poprvé. Já mám však i po dvanácti letech v živé paměti jeho vystoupení se Štefanem Margitou, rovněž v Litni, kde si slavný duet Znám jednu dívku zazpívali na závěr koncertu (Jiří Bělohlávek, Dagmar Pecková, Martina Janková, Prague Philharmonia). Napsala jsem tehdy: „Plachetka v roli Kecala doslova exceloval. Po dlouhé době jsme viděli Kecala, kterému je dobře rozumět každé slovo, je zábavný, a přitom strejcovsky nepřehrává.“ A to bych podepsala i dnes.
Mladí pěvci drželi krok
Mladý tenorista Daniel Matoušek má před sebou jistě slibnou kariéru, jeho sytý a temněji zabarvený tenor působí pevně, zdravě, bezchybně intonuje, výšky nasazuje s kuráží a sebejistotou (duet Věrné milování). Jeho Jeník byl spíše přidrzlý mladík, který si vše udělá po svém než zkušený ze světa navrácený syn. Hezky a energicky mu vyšel duet s Mařenkou (Tak tvrdošíjná dívko jsi), ale ukázal i lyrické polohy (procítěná árie Jak možná věřit). Stejně jako Matoušek patří i mladý tenorista Raman Hasymau ke svěřencům pěveckého páru Plachetka – Kněžíková. Na jeho vzorné české výslovnosti není vůbec znát jeho bělorusko-ázerbajdžánský původ. Ostatně zde již vystudoval konzervatoř i Akademii múzických umění v Praze, stal se sólistou olomoucké opery a hostuje i v pražském Národním divadle a Státní opeře. Jako Vašek se roztomile prokoktal árií Má matička povídala a s Kateřinou Kněžíkovou vytvořili dynamický duet v rychlém tempu (Známť já jednu dívčinu).
Hudební motor večera
Právě osvěžující svižná tempa nasazená dirigentem Robertem Jindrou v některých částech a adekvátní výkon orchestru Národního divadla udělala z dvouhodinového koncertního průřezu operou bez přestávky atraktivní představení, které mělo spád a nepustilo pozornost publika ani na chvíli. Na pódiu se ještě objevili rodiče zamilovaných – Tamara Morozová a Lukáš Bařák jako Krušinovi a Jarmila Vantuchová a Jan Hnyk jako Míchovi (hezký sextet Rozmysli se Mařenko). Z oblíbených čísel Prodané nevěsty chyběla Skočná nebo Milostné zvířátko, ale na komedianty už se toho večera nedostalo. Sbor Národního divadla měl ještě tři další vstupy (To pivečko, věru, nebeský je dar, Jak jsi se Mařenko rozmyslila a Dobrá věc se podařila). Díky ozvučení celého koncertu bylo i u sboru slyšet konkrétní slova mnohem zřetelněji, než je tomu v divadlech.
Vizuální hostina až na hranici přesycení
Vizuální stránka večera a scénická režie byla svěřena Michalu Cabanovi, jako ostatně v již zmíněném ročníku 2014. Obložil pódium zemědělskými proprietami připomínajícími venkov, nad pódiem visel dožínkový věnec se stuhami a nechyběla ani atrapa medvěda. Vše ostatní bylo svěřeno promítání – na panelech po stranách pódia i za orchestrem se střídaly dobové karikatury, naivní kresby, barvotiskové výjevy z venkovského života, černobílé fotografie, krajinky, pak živé promítání pěvců, animace, fotky ze slavných inscenací – zkrátka pel mel, v němž bylo stále obtížnější hledat logické paralely k tématům na scéně. Zvláštní bylo i promítání fotek Gabriely Beňačkové ze slavné TV inscenace Prodané nevěsty ve chvíli, kdy tyto árie zpívala Kateřina Kněžíková. To mi přišlo až trochu nefér, jakkoli jsem před časem ve své recenzi premiéry Smetanovy opery také přirovnávala výkon Kateřiny Kněžíkové k nezapomenutelné slovenské sopranistce.
Ještě jedna věc mi chyběla – potlesk po triumfálním zakončení árií. Na divadle se to dělá i v průběhu opery, zde se tleskalo až na konec. Ale vážně – dalo dost práce udržet se a nezatleskat hned po tak zdařilých výstupech!
Hodnocení autorky recenze: 80%
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
29. srpna 2026, 20:00 hodin
Festival Jarmily Novotné, Zámek Liteň
Inscenační tým
Scénická režie & videomapping: Michal Caban
Účinkující
Mařenka: Kateřina Kněžíková
Jeník: Daniel Matoušek
Kecal: Adam Plachetka
Vašek: Raman Hasymau
Krušina: Lukáš Bařák
Krušinová: Tamara Morozová
Mícha: Jan Hnyk
Háta: Jarmila Vantuchová
Orchestr a sbor Národního divadla
Robert Jindra – dirigent
