Miloslav Gajdoš se narodil 13. dubna 1948 ve Městě Albrechtice. Hudební dráhu zahájil hrou na housle, poté se zaměřil na kontrabas. V letech 1963 až 1968 studoval na konzervatoři v Kroměříži u Aloise Kříže a následně pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Jiřího Bortlíčka, kde studium kontrabasu dokončil v roce 1972. Současně se v letech 1968 až 1972 věnoval skladbě pod vedením Zdeňka Zouhara. V letech 1976, 1977 a 1979 absolvoval letní kurzy ve Výmaru u Ludwiga Streichera. Patřil mezi laureáty Čajkovského soutěže v Moskvě, získal cenu poroty v Mnichově a v letech 1976 a 1977 byl oceněn na Mezinárodní kontrabasové soutěži v Markneukirchenu.
Už během studií působil v letech 1968 až 1969 jako kontrabasista orchestru Janáčkova divadla v Brně a v letech 1969 až 1973 hrál ve Filharmonii pracujících Gottwaldov, dnešní Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně. Později v Brně vystupoval také sólově. S Moravskou filharmonií Olomouc provedl českou premiéru prvního kontrabasového koncertu Giovanniho Bottesiniho. Jako koncertní umělec vystupoval na samostatných recitálech, mimo jiné na konferencích International Society of Bassists v Mittenwaldu v roce 1991 a v Houstonu v roce 1997, i s orchestrem. Od devadesátých let absolvoval několik koncertních turné po Spojených státech amerických. První z pěti amerických cest podnikl v roce 1995 a vystoupil při ní v Boulderu a Chicagu. Byl řazen mezi významné kontrabasové virtuózy závěru dvacátého století.
Výraznou část jeho profesního života představovala pedagogická práce. Vyučoval na Konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži. V letech 1993 až 1995 krátce působil rovněž na Ostravské univerzitě. Jako pedagog, lektor či vedoucí kurzů pracoval mimo jiné v Brně, Bratislavě, Moskvě, Lodži, Debrecínu, Subotici, Miskolci, Mnichově, Drážďanech, Berlíně, Wellsu, Vratislavi, Dentonu a Madisonu. V roce 1997 vedl mistrovské kurzy na Juilliard School of Music v New Yorku. K jeho žákům patřili Radomír Žalud, Miloslav Bubeníček, Roman Koudelka, Radoslav Šašina, Miloslav Jelínek, Pavel Klečka, respektive v jednom zdroji Pavol Klečka, Martin Šranko, Eva Šašinková, Luděk Zakopal, Miloslav Raisigl, Petr Ries a Jan Staněk. Pravidelně zasedal v porotách konzervatorních i mezinárodních soutěží včetně soutěží v Maďarsku, Německu a České republice.
V Kroměříži založil v roce 1978 Bass club a v roce 1979 mezinárodní kontrabasovou soutěž Františka Gregory, která se koná jednou za dva roky. Působil také jako její ředitel. Jeden z dodaných textů spojuje založení Bass clubu i mezinárodní soutěže s rokem 1978. V roce 2000 se stal spoluzakladatelem mezinárodní hudební společnosti nesoucí jméno Johannese Matthiase Spergera, uváděné také ve spojení s Michaelsteinem.
Rozsáhlá byla rovněž Gajdošova skladatelská a aranžérská práce. Během více než čtyř desetiletí vytvářel původní kompozice a transkripce pro kontrabas a zpracoval či redakčně připravil více než sedmdesát děl pro tento nástroj. Vedle komorní a duchovní hudby komponoval především pro kontrabas v různém obsazení, od sólových skladeb přes dua až kvinteta, skladby pro kontrabas a klavír či kontrabas a orchestr až po kompozici pro šestnáct kontrabasů. Mezi uváděná díla patří Sen kontrabasisty z roku 1976, Semper flageoletti z roku 1998, Chanson triste, Scherzino a Sexde. Jeho tvorba zahrnovala také duchovní skladby pro sólový kontrabas.
Vedle kontrabasu se věnoval dirigování, sbormistrovství, varhanní hře a chrámové hudbě. V letech 1970 až 1971 vedl Chrámový mužský sbor v tehdejším Gottwaldově, respektive ve Zlíně, v letech 1975 až 1976 stál v čele smíšeného sboru Moravan v Kroměříži a mezi lety 1971 až 1989 pravidelně spolupracoval s chrámovým sborem v Želechovicích nad Dřevnicí. V období 1974 až 1992 dirigoval kroměřížský komorní orchestr Capella Baroca a příležitostně působil jako varhaník a regenschori v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži.
Na jeho pedagogickou osobnost vzpomněla po úmrtí také Moravskoslezská Sinfonietta. Když orchestr sháněl kontrabasisty a v roce 2015 podle jeho vyjádření ředitelka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě Soňa Javůrková plošně zakázala studentům účinkovat v tomto tělese, obrátili se jeho představitelé na Miloslava Gajdoše. Na dotaz, zda by orchestru vypomohl, se nejprve zajímal, kde soubor zkouší. Po odpovědi, že v tělocvičně v Řepištích, reagoval, že pokud tam nebude muset spát, rád přijede pomoci. Do orchestru poté začal dojíždět také se svými studenty. Sinfonietta jej po smrti připomněla jako pedagoga, který se hluboce zapsal do života orchestru.
Miloslav Gajdoš zemřel v úterý 25. srpna 2026 po nemoci. Poslední rozloučení je naplánováno na pátek 4. září 2026 v 11:00 hodin ve smuteční síni na hřbitově v Kroměříži.
