Když Johannes Brahms 24. listopadu 1867 vystoupil v brněnské Redutě, nebyl ještě slavným skladatelem ani jednou z ústředních osobností evropské hudby 19. století. Do Brna přijel jako čtyřiatřicetiletý klavírista spolu s proslulým houslistou Josephem Joachimem. Téměř o 160 let později jeho hudba zazní na zahájení 71. sezony Filharmonie Brno. Děje se tak v rámci motta sezony Všechny cesty vedou do Brna. „Vracíme se mimo jiné k významným momentům brněnské hudební historie a Brahmsův koncert v Redutě je jedním z nich. Dobová kritika tehdy označila mladého hudebníka za ‚pravého umělce oduševnělého klavírního přednesu‘ a zaznamenala plný sál i mimořádný úspěch jeho vystoupení,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová. Doplnila, že koncert povede bývalý šéfdirigent orchestru Petr Altrichter.
Brahmsova Druhá symfonie vznikla deset let po jeho brněnském koncertu, v létě roku 1877. Dílo bývá pro svou projasněnou, přírodní atmosféru připodobňováno k Beethovenově Pastorální, pod zdánlivým klidem se však opakovaně objevují melancholické i dramatické odstíny.
První tóny slavnostního koncertu však budou v neděli 20. září 2026 patřit symfonické básni Césara Francka Psyché inspirované antickým příběhem Psyché a Eróta. Skladatel v ní mýtus o krásné Psyché, která poruší zákaz spatřit svého milence a musí za své provinění projít řadou zkoušek, interpretuje také jako podobenství lidské duše. Nevypráví jej však popisně, líčí vnitřní stavy hrdinů – nevinnost, touhu, provinění, utrpení a vykoupení. K orchestru se připojí Český filharmonický sbor Brno, který podobně jako chór v antickém dramatu dění komentuje. Psyché svým rozsahem a koncepcí přesahuje běžnou představu symfonické básně a přibližuje se světskému oratoriu.
Obě skladby patří k velkým romantickým kusům, obě však zcela rozdílně odpovídají na otázku, která ve druhé polovině 19. století zaměstnávala skladatele, kritiky i publikum: zda má hudba vyprávět příběh a odkazovat mimo sebe, nebo zda má mluvit sama za sebe. „Byl to jeden z nejvášnivějších a nejvyhrocenějších teoreticko-estetických sporů své doby. První tendence přidělovala hudbě schopnost vyjadřovat mimohudební obsah, čímž zavdala podnět ke zrodu tradice programní hudby, zatímco tendence druhá, projevující se jako klasicko-romantická syntéza, vyzdvihovala čistě hudební kvality. Proti spojení s literárním programem se ostře vymezovala,“ vysvětlil dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš.
Franckova Psyché vyrůstá z konkrétního mýtu, ale proměňuje jej v mimořádně niternou hudební výpověď. Brahms naopak žádný příběh nepotřebuje – jeho Druhá symfonie vytváří svůj svět výhradně hudebními prostředky. „Postavit tato dvě díla vedle sebe proto není jen efektní kontrast. Je to setkání dvou způsobů uvažování o tom, co všechno hudba může být,“ zdůraznil Mikeš.
