Svatováclavský hudební festival pravidelně přivádí posluchače nejen za hudbou, ale také do architektonicky a akusticky zajímavých prostor Ostravy a jejího okolí. Nejinak tomu bylo tentokrát v Ludgeřovicích, jejichž výraznou dominantou je monumentální novogotický kostel sv. Mikuláše. Slavnostní ráz večera podtrhlo přivítání publika ředitelem festivalu, starostou obce i místním farářem. Koncert přilákal početné publikum i pozornost České televize, která jej jako jediný z celého letošního ročníku pořídila do záznamu. Termín jeho odvysílání zatím nebyl oznámen.
Varhanní prolog s Bachem
Dramaturgii večera bylo možné rozdělit do tří částí. Prolog patřil místním varhanám, Kattě a hudbě Johanna Sebastiana Bacha. Následoval samostatný a cappella blok Koncertního sboru Permoník se skladbami Oly Gjeila, Jiřího Pavlici a Ireny Szurmanové. Hlavním bodem programu se poté stala Kattina Missa Organi pro varhany, sólový hlas a sbor, v níž se oba sbory spojily se samotnou autorkou a instrumentalistou Stanislavem Abrahámem. Koncepce večera tak nejprve poskytla samostatný prostor dvěma hlavním interpretačním složkám, Kattě a Koncertnímu sboru Permoník, aby je následně propojila v novém autorském díle Katty. Missa Organi sice v průběhu letošního roku již zazněla, avšak v jiném obsazení. Ludgeřovické provedení představovalo premiéru její sborové podoby. Do budoucna se připravují i další varianty, například se symfonickým orchestrem. Právě tento premiérový charakter dodával večeru mimořádný náboj.
Koncert otevřela Katta Bachovou Toccatou d moll BWV 538. Skladba dobře splnila úlohu prologu: uvedla posluchače do atmosféry večera, rozezněla rozlehlý chrámový prostor a vytvořila instrumentální předehru k následujícím vokálním částem programu. Zároveň představila Kattu jako varhanici – v dalším průběhu koncertu už totiž její varhanní umění nedostalo tak soustředěný prostor. Bachova Toccata jako jediná zazněla na místních kostelních varhanách, jejichž zvukové možnosti se mohly naplno rozvinout v akustice chrámu. V Misse Organi hrála Katta už na digitální varhany umístěné na pódiu, navíc jako součást širšího interpretačního celku. Toccatu provedla v dobře zvoleném tempu, virtuózně, soustředěně a bez zbytečného patosu. Protože koncert nebyl koncipován jako varhanní recitál, zůstala skladba především vstupní branou k dalším částem programu a soustředila pozornost posluchačů na to, co mělo následovat. O Kattiných varhanických kvalitách však ani v tomto poměrně krátkém úseku programu nebylo pochyb. Z dramaturgického hlediska navíc šlo o promyšlený tah. Ústřední interpretka večera se představila hned v úvodu a její první vystoupení tak nebylo odloženo až k Misse Organi, která přišla na řadu takřka v polovině koncertu.
Permoník ukázal sílu a cappella zpěvu
Následovalo samostatné vystoupení Permoník Choir Karviná, pod jehož názvem působí několik sborových těles. Tentokrát se vlastním a cappella programem představil Koncertní sbor Permoník. Dramaturgie tohoto bloku dobře souzněla se zbytkem večera: tvořily jej skladby na latinské a staroslověnské texty spojené s duchovními náměty. Už od prvních taktů bylo zřejmé, že vedle regionálního sepětí s nedalekou Karvinou stála za zapojením sboru do projektu především jeho vysoká interpretační úroveň. Hned v úvodním Ubi Caritas Oly Gjeila ukázal sbor jednu ze svých nejsilnějších stránek: krásně sjednocený, mimořádně intonačně čistý zvuk, vysokou hlasovou kulturu a dokonale plynulé vedení frází. Nádechy jednotlivých zpěváků byly rozloženy tak nenápadně, že nenarušovaly souvislou zvukovou plochu, která se navíc výborně nesla akustikou kostela. Homogenita tělesa vynikla již v unisonovém nástupu v pianu a stejně vysokou zvukovou úroveň si sbor udržel také v dalším průběhu večera.
Intonační jistota a pečlivé nastudování pod vedením sbormistryň Martiny Juríkové a Kariny Grimové přinášely posluchačský komfort, který je zvláště u moderního repertoáru zásadní: i disonantní souzvuky zněly natolik přesně, že nebylo pochyb o jejich záměrnosti. V následujícím Velkomoravském chorálu Jiřího Pavlici dostala samostatný prostor chlapecká část sboru, která se na chvíli vyčlenila z celku. Přeskupování na pódiu působilo poněkud neorganizovaně, samotné vystoupení chlapců však bylo soustředěné a zvukově přesvědčivé. Ve skladbě Slava Ireny Szurmanové se samostatně představila také dívčí část sboru, která zpěv doplnila drobnými choreografickými gesty reagujícími na vybraná místa textu. A cappella blok tak nebyl pouhým dramaturgickým mostem k hlavnímu dílu: rozšířil duchovní i jazykový rámec večera a zároveň v náročném repertoáru představil kvality, o něž se později mohla opřít Missa Organi.
Missa Organi v nové sborové podobě
Vrchol večera představovala Missa Organi, která přinesla několik nových prvků a dále rozšířila zvukovou paletu koncertu. Ke Koncertnímu sboru Permoník se na pódiu připojil Mládežnický sbor Permoník, zatímco instrumentalista Stanislav Abrahám se nenápadně přesunul k připraveným meditačním nástrojům. Katta vstoupila do chrámové lodi až s prvními zvuky skladby. Za tónů křišťálové mísy, kterou rozeznívala kroužením paličky po jejím obvodu, procházela směrem k pódiu, kde nástroj předala Stanislavu Abrahámovi a usedla ke svým bílým digitálním varhanám. Missa Organi je rozsáhlá kompozice sledující strukturu mešního ordinária a využívající převážně staroslověnský, zčásti latinský text. Kattin sólový zpěv se prolínal se sborovými vstupy, které místy reagovaly na sólový hlas, jindy jej doplňovaly jako akustický dovětek, kanonicky opakovaly jeho melodii nebo ji harmonicky rozšiřovaly. Přestože sbor nedostával rozsáhlá samostatná čísla a jeho prostor nebyl z hlediska délky příliš velký, představoval nedílnou součást celkového zvukového rámce. Ještě subtilnější úlohu měly meditační nástroje. V průběhu díla se jich sice ozvalo několik druhů, většinou však dotvářely zvukovou barvu a atmosféru. Gong například ohraničoval začátky a konce jednotlivých úseků.
Právě úspornost těchto vstupů kladla na sbor i instrumentalistu vysoké nároky na koncentraci a orientaci v rozsáhlé formě. Nestačilo pouze přesně určit okamžik nástupu, ale bylo nutné organicky vplývat do již probíhajícího hudebního dění a nenarušit jeho atmosféru. Ústřední postavou mše zůstávala Katta, která zpívala sólový part a současně hrála na varhany nesoucí převážnou část hudebního proudu. Protože dílo stojí především na výsledné atmosféře a propojení jednotlivých zvukových vrstev, bylo zásadní, aby se všechny interpretační složky dokázaly přesně napojit na její osobitý umělecký projev. Strukturu mše pojala Katta značně různorodě. V jednotlivých částech i jejich vnitřních úsecích se střídaly minimalistické instrumentálně-vokální postupy a ostinátní figury s výrazně melodickými plochami, v nichž byla melodie zasazena do doprovodu nebo variačně proměňovala svůj charakter. Kattin kompoziční styl získává další rozměr tím, že jej sama interpretuje. Vytváří tak poutavou atmosféru, která si uchovává vnitřní napětí i v pomalých, téměř nehybných pasážích. Melodika je citelně inspirována slovanskou lidovou hudebností a obohacena výraznými disonancemi, které však do celkového konceptu zapadají organicky. Kattin mikrofonem zesílený sólový zpěv působil přirozeně. Disponuje poměrně širokým hlasovým rozsahem, který během mše výrazně využívala. Dobře jí zněly zejména nižší polohy. Ve výškách volila civilní, méně hlavově vedený tón, který jejímu projevu dodával syrovější zabarvení. Dlouhý vokální part si však v závěru začal vybírat svou daň a místy již bylo patrné, že hlas ztrácí původní svěžest. Jako přídavek zazněla jedna z Kattiných starších skladeb na text modlitby „Andělíčku, můj strážníčku“. Uzavřela celý večer, jehož hlavním bodem bylo první uvedení Missy Organi v nové podobě se spojenými sbory Permoníku.
Ludgeřovická premiéra sborové podoby Missy Organi ukázala, že Kattina kompozice dokáže přijímat další zvukové vrstvy, aniž by ztratila svůj výrazně osobní rukopis. Permoník zde nepůsobil jako samostatná protiváha sólovému partu, ale jako precizně začleněná součást celku, která rozšířila barevnost i duchovní rozměr díla. Provedení tak nabídlo přesvědčivý koncertní tvar a zároveň naznačilo další možnosti skladby, která se má v budoucnu představit i v nových podobách.
Svatováclavský hudební festival: Katta & Permoník
12. září 2026, 19:00 hodin
Kostel sv. Mikuláše, Ludgeřovice
Program
Johann Sebastian Bach: Toccata d moll BWV 538
Ola Gjeilo: Ubi Caritas
Jiří Pavlica: Velkomoravský chorál (20. modlitba Kyjevských listů)
Irena Szurmanová: Slava
Katta: Missa Organi (Varhanní mše) pro varhany, sólový hlas a sbor
Účinkující
Katta – varhany, zpěv
Stanislav Abrahám – gongy, meditační nástroje
Koncertní sbor Permoník
Mládežnický sbor Permoník
Martina Juríková – sbormistryně
Karina Grimová – sbormistryně
Eva Šeinerová – umělecká vedoucí
