Zanedlouho začne 61. ročník festivalu Bratislavské hudební slavnosti. Jak a s jak velkým předstihem vznikala jeho dramaturgie?
Mezinárodní festival Bratislavské hudební slavnosti je od svého založení v roce 1965 největší a nejvýznamnější událostí v oblasti klasické hudby na Slovensku. Zároveň je od roku 1973 až dodnes jediným zástupcem naší země v prestižní Evropské asociaci festivalů. To mu dává výjimečné postavení, ale také jej zavazuje k udržení špičkové umělecké kvality a renomé. Příprava programu každého ročníku proto začíná nejméně jeden a půl až dva roky před jeho zahájením. Dramaturgii aktuálního 61. ročníku Bratislavských hudebních slavností jsme společně s festivalovým výborem začali připravovat již v roce 2024.
Jak daleko jste v tuto chvíli s přípravou dalších ročníků?
Budoucí 62. ročník už máme v tuto chvíli prakticky hotový a v těchto dnech zahajujeme také první jednání o koncertech Bratislavských hudebních slavností 2028. Je nezbytné připravovat vše s takovým předstihem kvůli plným kalendářům světových těles a sólistů, které chceme každoročně získat.
Co při sestavování programu zohledňujete?
Vedle významných umělců klademe důraz také na vyvážený dramaturgický obsah a pestrost programů. Letošní ročník rámují monumentální Symfonie č. 1 Titan a Symfonie č. 2 Vzkříšení Gustava Mahlera, na své si ale přijdou také milovníci operního belcanta, komorní hudby či poučené barokní interpretace na historické nástroje.
Na programu se vyskytne několik premiér. Můžete je krátce představit?
Od slovenské skladatelky Oľgy Kroupové, která žije v Německu, zaznějí dvě festivalové premiéry – písňový cyklus La noche oscura, napsaný na básně svatého Jana od Kříže, a skladba pro hoboj a smyčcové kvarteto Comments on Plath Poems. Novinkou v podobě skladby Passacaglia dolorosa přispěl také letošní jubilant, skladatel Vladimír Godár. Jde o úvod k jeho kantátě Mater, která zazní v podání Ivy Bittové a orchestru Solamente naturali pod vedením dirigenta Marka Štryncla. Vzácnou premiérou bude rovněž koncertní verze romantické opery Vincenza Belliniho I Capuleti e I Montecchi, která bude navzdory tomu, že vznikla již v roce 1830, uvedena v Bratislavě vůbec poprvé.
Na co dalšího se letos mohou posluchači těšit?
Bratislavské hudební slavnosti jsou přehlídkou vrcholného interpretačního hudebního umění, a tak se v rámci aktuálního ročníku představí orchestry, sbory, dirigentské osobnosti a sólisté, jejichž umění u nás během koncertní sezony běžně nemáme možnost slyšet.
Kdo bude patřit k nejvýraznějším zahraničním hostům?
Mezi prominentní hosty budou patřit Česká filharmonie s dirigentkou Elim Chan a houslistou Gilem Shahamem, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia s dirigentem Stanislavem Kochanovským a klavíristou Nikolajem Luganským, Clevelandský orchestr s dirigentem Franzem Welserem-Möstem, orchestr historických nástrojů Il Pomo d’Oro s tenoristou Michaelem Spyresem, Janáčkova filharmonie Ostrava s klavíristou Lukášem Vondráčkem a dirigentem Danielem Raiskinem, houslista Leonidas Kavakos, klavírista Arcadi Volodos, varhaník Karol Mossakowski s trumpetistou Kamilem Barciokem a zážitkem bude jistě také recitál houslisty Dalibora Karvaye s klavíristou Itamarem Golanem.
Jaký prostor bude mít na programu festivalu Slovenská filharmonie?
Slovenské filharmonii jako domácímu hostiteli budou patřit tři festivalové koncerty, které budou dirigovat Australanka Simone Young, Gianluca Capuano z Itálie a japonský dirigent Yutaka Sado. Účinkovat bude také Slovenský filharmonický sbor a vokální sólisté Simona Šaturová, Jana Kurucová, Anna Werle, Christina Landshamer, Santiago Ballerini, Marko Mimica a Jozef Benci.
Představí se na festivalu nějaká další domácí tělesa či umělci?
Z domácích těles se představí Státní komorní orchestr Žilina pod taktovkou Petera Valentoviče, Pěvecký sbor Lúčnica, klavíristka Jordana Palovičová, Pěvecký sbor Technik STU, který si připomene sedmdesát let od svého založení, Slovenský komorní orchestr pod vedením Ewalda Danela, houslista Ivan Ženatý, klavírista Marian Lapšanský, violoncellista Petr Nouzovský, soubor Le nuove musiche s německým dirigentem Jörnem Hinnerkem Andresenem a další vynikající umělci.
Plánujete se zúčastnit většiny koncertů? Případně, jaký z letošních programů je vám nejbližší?
Velmi rád navštěvuji koncerty nejen v rámci Bratislavských hudebních slavností, ale také během sezony. Je to pro mě ta nejkrásnější satisfakce za náročnou práci, kterou se svým týmem odvádíme při přípravě a organizaci těchto akcí. Jako hudebník si doslova užívám nádhernou hudbu i špičkové výkony našich a hostujících těles a sólistů. Z funkce statutárního zástupce organizace mi zase vyplývají společenské povinnosti, kdy vítám čestné hosty, setkávám se s našimi partnery, poskytuji rozhovory nebo jen debatuji s lidmi v sále. Vybrat jeden nejoblíbenější program festivalu si však netroufám, protože musím upřímně říci, že se těším na všechny.
Snažíte se cílit i na mladší publikum. Daří se to tak, jak byste si přáli?
Pro mladé má Slovenská filharmonie bohatou nabídku programů. Od koncertů pro děti předškolního věku v cyklu Filharmonická školka přes koncerty pro mládež z cyklu Junior a moderované hudební akademie až po koncerty mládežnických orchestrů konzervatoří a vysokých hudebních škol. Jsou to oblíbené akce, o které je velmi velký zájem.
Již čtvrtým rokem jste generálním ředitelem Slovenské filharmonie. Co všechno provoz tak rozsáhlé instituce obnáší?
Slovenská filharmonie je největší hudební institucí na Slovensku a zahrnuje tři umělecká tělesa – filharmonický orchestr, pěvecký sbor a komorní orchestr. Má téměř 300 interních zaměstnanců a působí v kulturních budovách ve dvou městech – v Redutě v Bratislavě a v Domě umění v Piešťanech. Je zároveň hlavním organizátorem mezinárodního festivalu Bratislavské hudební slavnosti i festivalu Music Festival Piešťany. Jde o obrovské množství práce i lidí a vyžaduje to sehraný tým a dobré manažerské vedení.
Které významné projekty vás čekají v nejbližší době?
Po skončení Bratislavských hudebních slavností nás čeká zahájení abonentní sezony. Ke 108. výročí vzniku Československé republiky připravujeme na 3. listopadu 2026 slavnostní koncert v Obecním domě v Praze za účasti prezidentů obou našich států. Slovenský filharmonický sbor bude součástí nové produkce Vídeňské státní opery v inscenaci Berliozova Faustova prokletí. Chystáme se také na spolupráci se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a Pražským filharmonickým sborem. Čeká nás účinkování s Českou filharmonií na festivalu Pražské jaro 2027, vystoupení na Smetanově Litomyšli a mnoho dalších akcí.
A z dlouhodobějšího hlediska?
Z dlouhodobějšího hlediska máme připravenou kompletní rekonstrukci Domu umění v Piešťanech, kterou chceme dokončit do konce roku 2029. Výsledkem by mělo být moderní, technicky kvalitně vybavené multifunkční kulturní centrum Slovenské filharmonie v tomto lázeňském městě. Od ledna příštího roku by měly u německého vydavatelství CPO začít vycházet naše nové nahrávky symfonických skladeb bratislavského rodáka Franze Schmidta a připravují se také zájezdy orchestru do Asie na podzim 2027.
Jak jste se v začátcích učil manažerskému řemeslu? Překvapilo vás na něm něco, co byste z pozice flétnisty dříve nečekal?
Manažerskému řemeslu jsem se učil „za jízdy“, když jsem ještě aktivně hrál na flétnu. Už během studií hudby jsme s kolegy založili dechové kvinteto Istropolis, s nímž jsme více než dvacet let často vystupovali doma i v zahraničí. Tento soubor jsem od roku 1984 organizačně vedl a staral se o jeho smlouvy, nahrávky i logistiku v době, kdy se u nás slova manažer ani producent ještě nepoužívala.
Kdy jste se poprvé dostal k managementu většího orchestru?
Když jsem v roce 1994 začal hrát jako první flétnista v United Philharmonic Vienna, jeho tehdejší šéfdirigent Richard Edlinger mě požádal o pomoc s organizací práce tohoto tělesa. To byly mé první zkušenosti s managementem.
Jak pokračovala vaše profesní cesta po skončení vídeňského angažmá?
V roce 1998 mé působení ve Vídni skončilo a tehdejší ředitel Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě, profesor Miloš Jurkovič, můj bývalý pedagog z Vysoké školy múzických umění, mě přizval ke spolupráci, tentokrát už do funkce manažera tohoto tělesa. Odtud jsem po osmi letech odešel a po krátkém působení v soukromé sféře jsem úspěšně absolvoval výběrové řízení na pozici ředitele Uměleckého souboru Lúčnica, kde jsem působil patnáct let.
Odtamtud jste přešel do čela Slovenské filharmonie?
Ano, v lednu 2022 jsem po několikaměsíčním a vícekolovém řízení vyhrál výběrové řízení na post generálního ředitele Slovenské filharmonie. Díky detailní znalosti hudebnického světa, dlouholetým praktickým zkušenostem v oblasti kulturního managementu a intenzivní práci s lidmi mě už ve Slovenské filharmonii z profesního hlediska mnoho věcí překvapit nedokázalo. Stále častější kompromisy a ústupky naší společnosti od kdysi tak pevných morálních, duchovních i kulturních hodnot, nesmyslná polarizace a rozeštvávání lidí na základě dezinformací i přisvojování si práva určovat „jedinou pravdu“ mě však nepřestávají překvapovat, ba až šokovat dodnes.
Ve filharmonii jste svého času působil i jako první flétnista. Jste rád, že se flétně již profesionálně nevěnujete, nebo vám někdejší hudebnický život občas i chybí?
Profesionálně nehraji už od léta 2012. Nemohl jsem zůstat sedět na dvou židlích – hráčské i manažerské –, a tak jsem se musel pro jednu pozici definitivně rozhodnout.
Co vám manažerská dráha oproti hudebnické profesi přinesla?
Manažerský svět, přestože je náročnější, mi otevřel úplně jiné, nové možnosti, kontakty i poznatky, takže svého rozhodnutí rozhodně nelituji. V mém srdci se však stejně nic nezměnilo, protože tam stále platí, že prim hraje hudba. Nebo jak říkají Italové: prima la musica e poi le parole.
Přesto nyní ještě na závěr musím použít pár slov. Děkuji vám za rozhovor.
