Nové album Markéty Cukrové a Bennewitzova kvarteta přináší známá i méně známá díla Antonína Dvořáka. Smyčcový kvartet C dur op. 61 B 121 dokončil Dvořák v listopadu 1881. O rok později měla kompozice premiéru v Berlíně, kde bylo dílo také publikováno hudebním vydavatelstvím Fritze Simrocka. Prvními interprety byli členové věhlasného Joachimova kvarteta v čele s primáriem a houslovým virtuosem Josephem Joachimem (1831–1907).
Takřka současně se Smyčcovým kvartetem C dur vznikla v letech 1881–1882 další, dnes rovněž méně známá kompozice zastoupená na tomto albu – Písně op. 2 B 124. K žádnému ze svých děl se Antonín Dvořák nevracel tak často jako k cyklu osmnácti milostných písní Cypřiše B 11 na slova stejnojmenné básnické sbírky Gustava Pflegera Moravského. Toto CD přináší studiovou nahrávku adaptace Cypřišů z roku 1882 nazvané Písně op. 2, kterou skladatel záměrně opatřil nízkým opusovým číslem, evokujícím rané období jeho tvorby.
Zatímco čtyři Písně op. 2 náležejí k méně známým výhonkům Dvořákovy písňové tvorby, sbírka čtyř písní na slova české a slovenské lidové poezie V národním tónu op. 73 B 146 patří k nejznámějším, nejpopulárnějším a nejpůsobivějším Dvořákovým jednohlasým písňovým kompozicím vůbec. Tentokrát to byl Dvořákův berlínský nakladatel Fritz Simrock, kdo na skladatele naléhal stran nové kompozice.
Dvořákova adaptace dvanácti z osmnácti písňových Cypřišů pro smyčcové kvarteto B 152 (1887) může být považována za rozhodný krok směrem k adaptaci klavírního doprovodu pro smyčcové kvarteto, jak ji přináší i toto CD. Úpravu jednohlasých písní s klavírem pro smyčcový kvartet iniciovala sama interpretka. Byla to právě mezzosopranistka Markéta Cukrová, kdo se obrátil na skladatele Tomáše Illeho s žádostí, aby aranžoval Dvořákovy Písně op. 2 a V národním tónu op. 73 pro smyčcový kvartet. Stalo se tak s respektem ke Dvořákovu originálu a se zvukovou představivostí, která decentně nasvěcuje křehký zvukový svět Dvořákových písní. Jedná se o světovou premiéru písní v této úpravě.
Na přebalu CD září reprodukce malby Praha – slunné odpoledne (2009) výtvarníka Borise Jirků (1955–2026) ze sbírky Ludvíka Pečínky. Životní a umělecká dráha Borise Jirků se uzavřela prvního nahrávacího dne společného alba Markéty Cukrové a Bennewitzova kvarteta. Proto se autoři nahrávky rozhodli reprodukovat Jirků slunné odpoledne nad Staroměstskou mosteckou věží Karlova mostu, po němž tolikrát kráčel Antonín Dvořák, i z přebalu tohoto CD.
