Koncert Lieder Society Láska a život Schumannových byl původně plánován na 27. června 2026. Přesunutí koncertu na 3. září 2026 kvůli vlně veder a dalším okolnostem se nakonec ukázalo jako šťastné. Za příjemného večera na začátku podzimu se mohl komorní prostor Muzea Bedřicha Smetany naplnit oním soustředěním, které písňový recitál potřebuje ještě více než jiné hudební žánry. Posluchač při něm nesleduje pouze krásu hlasu, ale každou slabiku, proměnu barvy, nádech, klavírní mezihru i význam ticha.
Dvě osobnosti, dva hlasy, jeden příběh
Program k dvojímu výročí úmrtí Clary a Roberta Schumannových spojil jejich tvorbu v promyšleně symetrickém oblouku. Večer nebyl sestaven jako životopisná ilustrace vztahu dvou slavných manželů a skladatelů – Roberta, který patří k tvůrcům určujícím podobu německé romantické písně a nově definoval vztah básnického textu, hlasu a klavíru, a Clary, jejíž méně rozsáhlá, ale osobitá písňová tvorba se dnes právem vrací do repertoáru. Dramaturgie důmyslně představila jejich hudební řeč i pohledy, z nichž jednotlivé básnické obrazy zachycují.
Úvodní duet Er und Sie na text Justinuse Kernera z Robertových Čtyř duetů op. 78 otevřel večer jako dialog muže a ženy a představil oba pěvce.
Následující trojice Clařiných Tří písní op. 12 na texty Friedricha Rückerta patří do společného cyklu manželů Schumannových Liebesfrühling – Jaro lásky. Robert tehdy prosazoval, aby se při prvním vydání nerozlišovalo autorství jednotlivých písní a hudba působila jako dílo „jednoho srdce a jedné duše“.
Radek Martinec s Filipem Martinkou vystihli v každé z nich odlišnou emocionální polohu. V Er ist gekommen in Sturm und Regen měla hudba vzrušený, téměř dramatický nápor. Klavírní part nebyl pouhou zvukomalbou bouře, ale silou, která vtrhla do dosavadního života hrdinky stejně prudce jako milovaný muž. Liebst du um Schönheit vyzněla intimněji, s jemně odstíněnou dynamikou, měkkým legatem a soustředěním na význam textu s prosbou o upřímnou lásku. V závěrečné Warum willst du and’re fragen Martinec postupně vystupňoval naléhavost až k otevřenému milostnému vyznání. Už v této trojici se ukázala citlivá souhra obou interpretů a jejich společný smysl pro proměny textu a nálady.
Láska a život ženy bez sentimentálního nánosu
Robertův cyklus Frauenliebe und -leben – Láska a život ženy na básně Adelberta von Chamissa dnes přináší interpretační úskalí. Obraz ženy, jejíž existence se téměř beze zbytku odvíjí od obdivu k muži, svatby, mateřství a smrti manžela, může působit jako dobově podmíněná a značně zúžená představa ženského života. Schumannova hudba však překračuje schematičnost básnické předlohy jemností psychologických proměn a zejména významem klavírního partu.
Markéta Klaudová nepředstavila hrdinku jako pasivní sladkobolnou bytost. Jednotlivé písně propojila do oblouku, v němž se počáteční okouzlení postupně otevíralo radosti, nevěřícnému úžasu, očekávání i úzkosti. V Seit ich ihn gesehen zůstávala výpověď téměř obrácená dovnitř; v Er, der Herrlichste von allen se její hlas rozzářil obdivem, aniž sklouzl k operní exaltovanosti. V Ich kann’s nicht fassen, nicht glauben spojila rychlý proud slov s překvapením a radostnou nedočkavostí.
Píseň Du Ring an meinem Finger Klaudová vystavěla v dlouhé frázi, s vroucností bez nadbytečné sentimentality. Svatební ruch v Helft mir, ihr Schwestern byl radostný, ale v interpretaci už zazníval i náznak loučení s dosavadním životem. Také v následujících písních dokázala odstínit důvěrnost manželského sdělení od spontánního mateřského štěstí.
Závěrečná Nun hast du mir den ersten Schmerz getan náhle proměnila celý předchozí svět. Klaudová stáhla hlas do ztišení; tím silněji působila definitivnost ztráty. Zdeněk Klauda pak v rozsáhlém klavírním dovětku převzal vyprávění. Připomínka úvodní hudby nezněla jako efektní kompoziční kruh, ale jako návrat vzpomínky na život, který už nelze obnovit.
Klaudův výkon byl příkladným naplněním pojmu klavírní partner. Respektoval přirozené proporce sopránu i akustiku sálu, zároveň však nikdy neustoupil do neutrálního pozadí. Proměňoval úhoz, artikulaci a barvu podle obsahu básně, otevíral emocionální situace v předehrách a v dohře vyslovoval to, co už hlas vyslovit nemohl.
Heineho proměnlivý svět
Po přestávce následoval Robertův cyklus Liederkreis op. 24 na básně Heinricha Heineho. Devět písní nevytváří souvislý příběh, ale kaleidoskop citových stavů: nedočkavost, touhu, milostnou iluzi, groteskní úzkost, hořkost, vzdor i ztišenou melancholii. Heineho poezie přitom nikdy není jen bezprostředně romantická – za zdánlivou prostotou se skrývá ironie, sebezesměšnění nebo náhlé boření iluze.
V úvodních písních Martinec vystihl neklid a očekávání milence, kterého každé ráno znovu pohání otázka, zda už přijde jeho milovaná. V Ich wandelte unter den Bäumen odstínil zdánlivou lehkost rozhovoru s ptáky od bolesti a nedůvěry, které se za ním skrývají, zatímco Lieb’ Liebchen odkryla černý humor Heineho přirovnání: bušení srdce se mění v údery tesaře, který vyrábí rakev. Filip Martinka tuto představu zpřítomnil přesně odměřeným, neúprosným klavírním pulsem.
V Schöne Wiege meiner Leiden získal Martincův projev temnější výraz. Warte, warte, wilder Schiffmann měla dramatický tah a gradaci. V Berg’ und Burgen schaun herunter naopak oba interpreti zachovali klid plynoucí krajiny, pod jehož povrchem zůstával citový neklid. Závěrečná Mit Myrten und Rosen vyplynula jako ztišený návrat k poezii a samotnému smyslu písně.
V Liederkreis se podobně jako ve Třech písních uplatnila Martincova schopnost vystavět výraz především ze slova. Jeho baryton měl pevné jádro, zároveň pružně měnil barvu a intenzitu podle prudkých proměn Heineho poezie. Německý text zůstával zřetelný i v pohyblivějších pasážích a výraz nevznikal vnějšími gesty, ale z rytmu řeči, dynamických odstínů a proměn vokální barvy.
Filip Martinka dal klavírnímu partu v jednotlivých písních pokaždé vlastní charakter – od ostře rytmizovaného neklidu přes dramatickou údernost až k průzračnému ztišení. Vystihoval charakteristické motivy bez jejich zdůrazňování pro efekt a zároveň pružně reagoval na Martincovu práci s textem. Jejich souhra tak nepůsobila jako vztah sólisty a doprovazeče, ale jako společné utváření významu písní.
Clara Schumann jako svébytná skladatelka
Závěrečné Sechs Lieder aus Jucunde – Šest písní z Jucundy op. 23 vznikly v roce 1853 na básně Hermanna Rolletta a staly se posledním dokončeným písňovým cyklem Clary Schumann. Vznikaly v době, kdy se Robertův zdravotní stav zhoršoval, ale hudba sama se obrací ke květinám, jaru, tajemnému šepotu přírody a životní radosti.
Lieder Society nezařadila Clařiny písně jako historický doplněk k proslulým dílům jejího manžela. Zazněly jako plnohodnotné završení večera. Jejich půvabná melodika může při méně diferencovaném podání snadno splynout v jednolitou romantickou líbeznost, Klaudová a Klauda však hledali pro každou píseň vlastní charakter.
V Geheimes Flüstern hier und dort vystihli tajemnost a nepostižitelnost šepotu, v následujících písních se hudba postupně otevírala světlu a stále bezprostřednější radosti. Závěrečné Das ist ein Tag, der klingen mag a O Lust, o Lust měly jiskru, pohyb a slavnostní vzlet. Klaudová vystoupala do vysoké polohy s jistotou a jasem, ale ani ve vrcholné dynamice neztrácela kultivovanost tónu a srozumitelnost textu.
Píseň jako živý organismus
Večer Láska a život Schumannových přesvědčil především souhrou dramaturgie a interpretace. Nebyl pietní připomínkou výročí ani romantizujícím vyprávěním o slavném manželství. Ukázal rozdíly i průniky tvorby obou Schumannových, postavil vedle sebe známý kánon a skladby stále neprávem opomíjené a svěřil je interpretům, kteří dokázali spojit hlasovou kulturu s porozuměním básnickému textu.
Stejně významná byla atmosféra večera – soustředěná, důvěrná a zároveň srdečná, umocněná i panoramatem stmívající se Prahy za velkými okny Smetanova muzea. Lieder Society se podařilo vytvořit prostředí, v němž komorní píseň nepůsobí jako elitní historický artefakt, ale jako živý rozhovor mezi básníkem, skladatelem, interprety a dnešním posluchačem.
Oceňuji, že ke koncertům patří také synchronizované promítání velmi kvalitních českých překladů zpívaných textů – v případě Roberta a Clary Schumannových Vlasty Reittererové – a provázejí je fundované doprovodné texty o skladatelích, básnících, písních zasazené do historických souvislostí. Například před schumannovským večerem zveřejnila Monika Jägerová podrobnější texty k jednotlivým částem programu.
Lieder Society – mnohem víc než pořadatel koncertů
Lieder Society se podařilo kolem sebe soustředit okruh stálého písňového publika. V Muzeu Bedřicha Smetany bylo znát, že nepřišli náhodní návštěvníci, ale posluchači, kteří mají k písni vztah, dokážou koncerty sledovat s plnou pozorností a jsou připraveni přijímat vedle repertoárových jistot také díla téměř neznámá. Pro žánr, který bývá v koncertních programech stále odsouván na okraj, je takové společenství mimořádně cenné.
Připomeňme, že Lieder Society vznikla v roce 2021 z iniciativy pěvkyň Tamary Morozové a Moniky Jägerové, k nimž se v užším vedení připojila Bronislava Smržová Tomanová. Od počátku si spolek vytyčil zdánlivě jednoduchý, v českém hudebním provozu však nesamozřejmý cíl: vrátit komorní písni pozornost, kterou si svou interpretační náročností, repertoárovým bohatstvím i těsným propojením hudby a poezie zaslouží. Nejde přitom jen o pořádání recitálů. Lieder Society spojuje známá díla s pozapomenutým repertoárem, klasiky se soudobými autory, pořádá přednášky a mistrovské kurzy, vytváří příležitosti pro mladé pěvce a klavíristy a hledá způsoby, jak písňový žánr přiblížit novým posluchačům.
Během několika let vytvořila Lieder Society dramaturgicky mimořádně pestrou řadu téměř třiceti projektů. Zahrnovaly Hindemithův cyklus Das Marienleben, Mahlerův Chlapcův kouzelný roh, večery věnované Richardu Straussovi či Oskaru Nedbalovi, hudebně-literární setkání, programy ženských skladatelek, Mladý salón s mistrovskými kurzy i prostorově a režijně koncipované Písně ztracených duší, připravené s RUN OPERUN. Výraznou součástí činnosti je také znovuobjevování neprávem pozapomenutých skladatelek spjatých s českými zeměmi. Koncertní projekt věnovaný Slávě Vorlové vyústil v profilové 2CD, které Lieder Society připravila s Radioservisem a na němž je nahráno pět jejích stěžejních písňových cyklů. Na tuto linii nyní navazuje přípravou nového alba věnovaného Agnes Tyrrell (1846–1883), moravské skladatelce, jejíž tvorbu chce podobným způsobem znovu uvést do interpretačního a posluchačského povědomí. Pokračuje tak v dramaturgické linii, která propojuje písňový repertoár, znovuobjevovanou hudbu a mladou interpretační generaci.
Lieder Society má výstižné heslo Cílíme na píseň. Po pěti letech působení je zřejmé, že míří přesně.
Lieder Society: Láska a život Schumannových
3. září 2026, 19:00 hodin
Muzeum Bedřicha Smetany, Praha
Program
Robert Schumann: Er und Sie ze Čtyř duet op. 78; Frauenliebe und -leben op. 42; Liederkreis op. 24
Clara Schumann: Drei Lieder op. 12; Sechs Lieder aus Jucunde op. 23
Účinkující
Markéta Klaudová – soprán
Radek Martinec – baryton
Zdeněk Klauda – klavír
Filip Martinka – klavír
