Album Leipzig 1726 – Cantatas for Alto obsahuje tři sólové kantáty Johanna Sebastiana Bacha z jeho třetího lipského kantátového ročníku: BWV 35, BWV 170 a BWV 169. Všechny tři skladby vznikly během pouhých několika měsíců roku 1726 a spojuje je nejen altový sólový part, ale také výrazná a neobvyklá role varhan.
Právě varhany představují jeden z nejpozoruhodnějších rysů těchto děl. Bach je zde nevyužívá pouze jako nástroj generálbasu, ale staví je do popředí jako skutečného sólového partnera – někdy v dialogu se zpěvákem, jindy v rovnocenném soupeření s orchestrem. Všechny tři kantáty jsou zároveň určeny jedinému sólistovi a neobsahují sbor.
Nahrávka vznikla v dubnu 2023 v kostele sv. Tomáše v Lipsku, tedy v prostoru, kde Bach jako tomášský kantor řadu svých kantát uváděl. Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse se tak vrací přímo na místo spojené s historií těchto skladeb.
Sólistou je německý kontratenor Benno Schachtner, jehož hlasový typ odpovídá jedné z možných hypotéz o tom, pro koho Bach své altové kantáty v Lipsku psal. Přesná identita původního zpěváka není známa. S ohledem na dobovou situaci se předpokládá, že sólový part mohl být určen mladému zpěvákovi po mutaci, který zpíval hlavovým tónem – tedy pěveckému typu blízkému dnešnímu kontratenoru.
Nesmírně komplexní a technicky náročný varhanní part provedl Johannes Lang, hlavní varhaník kostela sv. Tomáše v Lipsku.
BWV 35 – Geist und Seele wird verwirret (Mysl a duše jsou zmateny) otevírá velká sinfonie, v níž varhany vystupují jako virtuózní sólový nástroj. Bach zde hudebně zachycuje úžas a lidskou neschopnost plně obsáhnout boží zázrak. Varhany se vracejí do centra dění také v jednotlivých áriích a vytvářejí se sólovým hlasem neustálý dialog.
V BWV 169 – Gott soll allein mein Herze haben (Srdce mé patří jen Bohu) se varhany stávají partnerem lidského hlasu v jiném smyslu. V árii se zpěvákovo rozhodnutí věnovat své srdce Bohu prolíná s vytrvalým a fantazijním komentářem varhan. Druhá árie, Stirb in mir, Welt und alle deine Liebe, pak vytváří téměř nadpozemskou atmosféru loučení se světem.
BWV 170 – Vergnügte Ruh, beliebte Seelenlust (Radostný odpočinku, milované potěšení duše) patří k nejznámějším Bachovým sólovým kantátám. Její hudební svět osciluje mezi představou nebeského ráje a obrazem morálně zvráceného pozemského světa. Bach tento kontrast nevyjadřuje pouze textem, ale vytváří jej přímo hudebními prostředky – od pastorální krásy úvodní árie až po disonantní, zneklidňující hudbu střední části.
Tři kantáty vznikly v rozmezí pouhých několika měsíců a jejich mimořádná koncentrace na jediný hlas naznačuje, že Bach mohl mít v roce 1726 k dispozici mimořádně talentovaného altistu. Jeho jméno však neznáme.
Podle hypotéz uvedených v bookletu muzikologem Michaelem Maulem mohlo jít o mladého zpěváka ve věku přibližně 18 až 23 let, případně o výpomocného církevního zpěváka z okruhu lipských studentů. Ženský hlas ani kastrát v lipském kostelním prostředí nepřicházeli v úvahu a chlapecký hlas by vzhledem k charakteru partů rovněž nebyl pravděpodobný. Bach tak mohl své virtuózní altové kantáty psát pro zpěváka, jehož hlasový typ se blížil dnešnímu kontratenoru.
Ať už jím byl kdokoli, vznikly pro něj jedny z nejpůsobivějších Bachových kantát. Právě tuto hudební výjimečnost se snaží nová nahrávka zachytit.
Leipzig 1726 – Cantatas for Alto je prvním nahrávacím projektem Collegia 1704 vydaným pod značkou Harmonia Mundi. Album je dostupné k poslechu a zakoupení od 18. září 2026 prostřednictvím Harmonia Mundi a také v e-shopu Collegia 1704.
Ilustrace bookletu vytvořila mladá česká grafička Karolína Šťastná, studentka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, která zároveň spolupracuje s Collegiem 1704 na vizuální podobě letošní koncertní řady ve Vzletu.
