Brno Contemporary Orchestra zahájí festival Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum první spektrální kompozicí. Šachisté (Michal Rataj a Pavel Blažek) pak rozehrají partii Falkbeerovým protigambitem, aby poté svojí hrou formovali průběh světové premiéry skladby A Games of Chess Michala Rataje. Po přestávce tři abstraktní videoprojekce (Paolo Pachini) dotvoří legendární videooperu An Index of Metals od Fausta Romitelliho. Dramaturgie je inspirována výňatkem z básně Ivana Blatného, kterou napsal v psychiatrické léčebně. Koncert se uskuteční 3. října 2026 v prostorách klubu Under Zone na ulici Drobného 43a v Brně.
„Bude to docela zběsilé. Spektrální analýza, dva šachisti, videa, celkem velká kapela, vynikající zpěvačka (Kaoko Amano) a to všechno v naprostém undergroundu…“ řekl ke koncertu dramaturg Viktor Pantůček.
Bývalé garáže, dnes neortodoxní klub, nejprve rození spektrální hrátky Gérarda Griseye, který ve své kompozici Périodes z roku 1974 ohledává akustické vlastnosti zvuků a tónů, z toho, co je, vytváří to, co ještě nebylo. Druhé hudební drama se odehraje na šachové desce, kde po vstupním Falkbeerově protigambitu (Falkbeer se narodil v Brně) rozehrají dva šachisté nekonvenční partituru Michala Rataje s názvem A Game of Chess, napsanou na objednávku Brno Contemporary Orchestra. Na závěr zazní monumentální videoopera italského postspektralisty Fausta Romitelliho, která je vším jiným než klasickou operou.
„Nabídneme vám tři hudební dramata, která nezazní ani v operním sále v přízemí, ani v mezaninu, ani v prvním patře s výtahem, ale v podzemí, kde většinou rytmicky obcují fanoušci elektronické hudby,“ doplnil dirigent Pavel Šnajdr.
Nad bývalými garážemi, vedle bývalého obchodního centra, bývalého fotbalového a bývalého zimního stadionu bývalo kdysi fotbalové hřiště, kterému se říkalo Rybníček. Bylo kousek od vil na ulici Parkstrasse – Sadová a dělnických domků v kolonii Planýrka – hráli si a hádali se na něm společně české, německé, židovské, bohaté i chudé děti. Pak se všechno změnilo. Sadová byla přejmenována podle v koncentračním táboře umučeného Františka Drobného a Planýrka byla zplanýrována. Pak se zase všechno změnilo. 30. března 1948 odvysílal Londýnský rozhlas prohlášení Ivana Blatného, který odsoudil politický vývoj v Československu, poukázal na úpadek kultury a sdělil své rozhodnutí do vlasti se již nevrátit. Brněnský básník ze slavné brněnské rodiny měl být vymazán z naší historie. Nedlouho poté se dokonce objevily zprávy, že v emigraci zemřel.
V roce 1979 vyšla ve Škvoreckého vydavatelství 68 Publishers sbírka Stará bydliště a Ivan Blatný vstal z hrobu. Rybníček už existoval jenom ve vzpomínkách spisovatele od roku 1954 natrvalo umístěného v psychiatrické léčebně v Essexu. Stará bydliště, a v nich 77 básní obsažených, zpřítomňují to, co bylo, co je a co už možná nikdy nebude. Naštěstí Ivan Blatný nezapomněl ani na hudbu, v jejímž obklopení nejen v Brně vyrůstal. Ve spolupráci s festivalem Expozice nové hudby se orchestr rozhodl nabídnout ono netiché poschodí nad operou a snad i zachytit „úpadek“ či to, co zbylo, zůstává a zbude ze starých časů. Ostatně každý tón i zvuk má své spektrum, které definuje jeho barvu i charakter. Stejně jako společné, ale i individuální vzpomínky definují osobnost. Tón i zvuk jsou svým charakterem pouhé fyzikální jevy, které teprve lidské vnímání dokáže proměnit v úchvatný zážitek, a i mozek je pouhým strojem z masa, který je obdařen něčím víc, než jen umělou inteligencí poskládanou z impulzů nul a jedniček.
