Večer s klasikou ve Vile Primavesi: Nazdar Vašku, sbohem pane prezidente!

Existují osobnosti, jejichž odchod neznamená konec jejich přítomnosti. Václav Havel patří právě mezi ně. Dramatik, esejista, myslitel, disident, poslední prezident Československa a první prezident České republiky byl jednou z nejvýraznějších osobností světové politiky přelomu 20. a 21. století. Jeho život i dílo byly prostoupeny vírou ve svobodu, odpovědnost, lidskou důstojnost a schopnost každého člověka měnit svět kolem sebe.

Koncert Nazdar Vašku, sbohem pane prezidente! vznikl u příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin a patnáctého výročí úmrtí jako pocta nejen státníkovi, ale také člověku hlubokého humoru, nadhledu a mimořádné kulturní erudice.

Hudební program tvoří árie a duety z českých oper, které jsou pevnou součástí našeho národního kulturního dědictví. Zazní ukázky z oper Jakobín, Hubička, Libuše a Zuzana Vojířová. Ty doplní české a moravské lidové písně, které měl Václav Havel rád a které zároveň připomínají odkaz dalšího prezidenta-humanisty, Tomáše Garrigua Masaryka, k jehož myšlenkám se Havel po celý život hlásil.

Večer však nebude pouze hudební vzpomínkou. Připomene také Havla jako dramatika a spisovatele, jenž dokázal s jedinečnou lehkostí spojovat filozofickou hloubku s absurditou, paradoxem i laskavým humorem. Právě prostřednictvím literárních ukázek nahlédneme do světa autora, který věřil, že humor není opakem vážnosti, ale jedním z jejích nejúčinnějších spojenců.

Účinkující

• Elen Prášilová Gazdíková – soprán
• Radoslava Müller – soprán
• Anna Moriová – mezzosoprán
• Jiří Přibyl – bas
• Martin Štolba – baryton
• Lucie Kaucká – klavír
• Ivana Plíhalová – přednes

Tento večer není nostalgickým ohlédnutím za minulostí. Je připomínkou hodnot, které neztrácejí svou platnost – svobody, odpovědnosti, odvahy, kultury a lidskosti. Hodnot, o nichž Václav Havel věřil, že mají smysl pouze tehdy, pokud je každý z nás dokáže naplňovat ve svém každodenním životě.

„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“

Tato často citovaná Havlova slova nejsou pouze historickou vzpomínkou, ale i tichou výzvou, která zůstává stejně aktuální dnes jako před desetiletími.