Od gregoriánského ticha k řízenému chaosu. Karlovarský symfonický orchestr se ujal koncertu v Olomouci na výbornou

Karlovarský symfonický orchestr se v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby vydal od jemných barev české hudby až k dramatickému světu Honeggerovy Liturgické symfonie. Pod taktovkou Ondřeje Vrabce a s varhanicí Michaelou Káčerkovou vytvořil 4. října 2026 v chrámu sv. Mořice večer plný kontrastů – od komorních momentů až po živelný zvuk, který zaplnil celý chrám.

Daniela Klapková
5 minut čtení
Ondřej Vrabec (foto Alena Bortlová)

Dramaturgie koncertu Karlovarského symfonického orchestru pod vedením dirigenta Ondřeje Vrabce vzbudila nemalá očekávání. První polovina koncertu v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby byla věnována českým skladatelům, a to Jaroslavu Řídkému, Zdeňku Lukášovi a Petru Ebenovi. Z důvodu přítomnosti varhanního partu v Ebenově skladbě Symphonia gregoriana se orchestr přesunul na kůr chrámu sv. Mořice a provedl tam skladby výše zmíněných autorů.  Za varhany usedla Michaela Káčerková. Řídkého Nocturno a Lukášovo Canti sdílejí obsazení pro smyčce a byly zvukově proloženy druhou a třetí částí Ebenovy skladby. Právě usazení orchestru na kůru ale nemuselo zanechat nejlepší akustický dojem. V druhé části koncertu již přesunutý orchestr dominoval v díle Arthura HoneggeraSymfonie č. 3.

Varhany vytvořily jeden z nejvýraznějších momentů koncertu

Již u prvního díla přišly problémy, které byly společným rysem první poloviny koncertu. Rychlejší pasáže violoncell a kontrabasů se smývaly dohromady, což bylo očekávatelné od akustických dispozic kostela, zatímco housle bojovaly ve finálních momentech s intonací ve flažoletech. Nocturno a jeho jemný zvuk však nabídlo stylově vhodný úvod do programu.

V druhé části skladby Symphonia gregoriana se i díky přítomnosti varhan mnoho akustických problémů vyřešilo. Hlubší smyčce více akcentovaly, byly tedy mnohem zřetelnější a skladbě to přidalo na intenzitě. Zde dirigent Ondřej Vrabec předvedl, že má orchestr opravdu pod kontrolou. Dokázal z něj vytáhnout drobné nuance a překvapivé kontrasty, ať už se jednalo o průraznou fanfáru horen a trubek, nebo přesný bubínek a tympány. Právě tyto sekce dodávaly tak potřebnou zvukovou hloubku.

Třetí část Canti pro smyčce s podnázvem Canto corale začala poněkud rozpačitě a následovaly podobné problémy jako v první skladbě – zvuk se v hlubších polohách rozpíjel a byl méně zřetelný, avšak nepůsobil tak ploše jako na začátku. Následovala čtvrtá část Ebenovy skladby, kterou provází silný tečkovaný rytmus. Ten sice ve varhanách nevyzněl ze začátku úplně přesně, poté se ale zatěžkal a působil mnohem lépe. I přes několik drobných nejistot však varhany vytvořily jeden z nejkrásnějších a nejvýraznějších zvukových momentů koncertu. Varhanní rejstříky krásně doplňovaly barevně zbytek orchestru a s technicky náročným sólovým partem si Michaela Káčerková poradila bravurně.

Orchestr se utrhl ze řetězu, zavládl řízený chaos

Druhá polovina koncertu patřila Arthuru Honeggerovia jeho Symfonii č. 3 s podnázvem Liturgická. Orchestr se přesunul do přední části k presbytáři a doplnil ho zbytek muzikantů. Hned od začátku první věty Dies irae smyčce držely přesný rytmus, průrazné žestě je doplnily s vervou. Po kontrolovaně působící první polovině koncertu se nyní orchestr utrhl ze řetězu. Vrabec ho však s přesností ukočíroval a skvělý zvuk, působící jako řízený chaos, se valil skrz chrám.

V druhé větě De profundis clamavi byl mimohudební obsah ztvárněn naprosto bravurně. Orchestr vykreslil choulostivé proměny mezi dřevy a žesti a vylíčil pocit, který by za jiných okolností mohl působit romanticky. Avšak v kontextu skladby nám řekl něco úplně jiného. „Vyhráli jsme, ale za jakou cenu?“ Pocit klidu a zadostiučinění, který je narušen vtíravými myšlenkami, navodil orchestr velmi živě.

Ve třetí větě Dona nobis pacem orchestr nastolil tempo, které lze popsat jako tlukot srdce, vnímáme však, že je něco špatně. Orchestr dobře reagoval na zrychlení i přes technickou náročnost díla a temný a hustý zvuk vytvořil pocit stísněnosti, který ve finální části kontrastoval s návratem tématu naděje. Celá symfonie byla zakončena sólovým violoncellem, houslemi a pikolou. Tento soubor zvládnul dodat pocit finality a přidal jednu poslední tečku za nesnadným programem. 

Bouřlivé ovace byly zasloužené. Tento repertoár není k slyšení často a Karlovarský symfonický orchestr se ho ujal na výbornou.

Podzimní festival duchovní hudby Olomouc: Karlovarský symfonický orchestr
4. října 2026, 19:00 hodin
Chrám sv. Mořice, Olomouc

Program
Jaroslav Řídký: Nocturno ze Serenády pro smyčcové nástroje, op. 37
Petr Eben: Symphonia gregoriana, 2. část
Zdeněk Lukáš: Canti pro smyčce – 3. část, Canto corale
Petr Eben: Symphonia gregoriana, 4. část
Arthur Honegger: Symfonie č. 3 „Liturgická“, H. 186

Účinkující
Michaela Káčerková – varhany
Karlovarský symfonický orchestr
Ondřej Vrabec – dirigent

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted