A žily šťastně až navěky? Prison Season převrací pohádkový svět naruby
Ve čtvrtek 8. října 2026 bude mít v pražském Divadle X10 premiéru Prison Season, nová autorská inscenace Dočasné Company. Dvě performerky, Michaela Dzurovčínová, Tereza Holubová, v ní prostřednictvím pohybu, slova a autentických výpovědí bývalých vězenkyň otevírají svět, který většina z nás zná jen zvenčí. Co znamená přijít o svobodu, vlastní jistoty i dosavadní život? A co člověka čeká ve chvíli, kdy se dveře vězení znovu otevřou?
Prison Season vychází ze skutečných příběhů žen, které prošly výkonem trestu. Tvůrčí tým jejich zkušenosti převádí na jeviště prostřednictvím pokřiveného pohádkového světa, v němž se pravidla věznice potkávají s pravidly pro správné princezny a vidina šťastného konce dostává úplně jiný význam. Co ale znamená šťastný konec ve chvíli, kdy se brány věznice otevřou? Jak znovu najít své místo ve světě, který mezitím pokračoval bez vás, a získat zpět důvěru okolí i sebe sama?
„Nechtěli jsme vytvořit klasické dokumentární divadlo. Skutečné příběhy pro nás nejsou jen něco, co chceme převyprávět. Zajímal nás způsob, jak jejich zkušenost dostat na jeviště prostřednictvím těla, pohybu, slova a vztahu dvou žen,“ říká choreografka a performerka Michaela Dzurovčínová.
Téma přitom nekončí za zdmi věznice. Inscenace se dotýká také toho, jak společnost nahlíží na ženy, které prošly výkonem trestu, a jak těžké může být zbavit se nálepky „odsouzené“ i dlouho po propuštění.
Prison Season vznikl z konceptu Michaely Dzurovčínové a Barbory Černé, který pod režijním vedením Gabriely Gabašové získává svou současnou jevištní podobu. Choreografii vytvořila Michaela Dzurovčínová, která v inscenaci vystupuje společně s performerkou Terezou Holubovou.
Dočasná Company je kolektiv tvůrců nastupující generace propojující současný tanec a pohybové divadlo. Vytváří symbiotickou platformu pro rozvoj umělecké svobody a překračuje hranice mezi různými styly, žánry a divadelními i nedivadelními formami. Cílem Dočasné Company je tvořit udržitelně a rozmělňovat hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum. Momentálně vytváří několik uměleckých projektů převážně v Praze, ale působí i v regionech. Členové Dočasné Company se mimo jiné aktivně zapojují i do lektorské a pedagogické činnosti.
Bohemia balet zve na reprízu L.ego a Sacrebleu Nataši Novotné
Bohemia balet, který vstoupil do sezony 2026/2027 s novým vedením a v jehož čele nyní stanul Lukáš Slavický, který byl dosud šéfem baletu Jihočeského divadla, zve na první reprízu nové sezony. Zatímco se chystá novinka na začátek prosince, diváci si mohou připomenout choreografii Nataši Novotné L.ego z uplynulé sezony. Repríza se uskuteční 11. října 2026 od 19:00 hodin v divadle Na Rejdišti.
Uvedena bude i oblíbená choreografie Nataši Novotné Sacrebleu v podání Luisy Brychcínové a Novotná večer ukončí tanečním workshopem. „Pro krátké odlehčení se od zemské tíže a podporu současné taneční tvorby,“ píše v pozvánce na svém profilu. Vstupenky (300 Kč základní cena 150 Kč studenti) se rezervují online na e-mailu [email protected].
Nová generace HAMU se opět představí v KD Mlejn
Nová generace je platforma sloužící studentům katedry tance a katedry nonverbálního divadla HAMU pro prezentaci jejich uměleckých prací na veřejnosti. Gros Nové generace je budování pomyslného mostu mezi studiem a profesionální sférou skrze poskytnutí praxe studentům. Platforma prezentuje výstupy ve všech fázích existence uměleckého projektu – od uvedení work in progress, přes premiéry až k reprízování. Cílem veřejných prezentací je zprostředkovat studentům příležitost uvést svá díla na jevišti před diváky se všemi záludnostmi, které taková událost obnáší. Odehrávat se bude 11. října 2026 v Kulturním domě Mlejn od 19:30 hodin
Představí se Mandarinková sezóna Terezy Moulisové a Vladleny Klimeka, kterou její tvůrci uvádějí otázkami: „Jaké to je potkat se s něčím, co už neodejde? Jaké to je potkat se s něčím, co přijde a nemůže odejít? Jaké to je potkat se s něčím a chtít odejít? Ona přišla a já s ní musím zůstat.“
Na ní navazuje Tak co, řekneš něco? Elišky Švecové, které se vrací tiché ozvěny uložené v jejich tělesné paměti. Pokoušejí se o dialog, napojení a společný rytmus. V prostoru mezi citlivým přiblížením a nuceným kontaktem zkoumají, kdy se snaha porozumět mění v narušení.
Večer uzavírá choreografie Alice Silné PARALLAX, která vychází z motivu Havrana Edgara Allana Poea, ale nesoustředí se na příběh, spíše na samotný akt dívání a způsoby, jakými se realita utváří. Součástí inscenace je práce s živým fotografickým záznamem: během představení vznikají snímky, které jsou v reálném čase promítány na plátno. Divák tak sleduje nejen pohyb na scéně, ale i jeho okamžité interpretace – zachycené z různých úhlů, zkreslené perspektivou, výběrem i samotným aktem pozorování. Choreografie zkoumá, zda existuje jediná pravda, nebo jen nekonečné množství pohledů, které se vzájemně prolínají, tříští a zpochybňují. Havran zde není jen symbolem, ale průvodcem krajinou nejistoty, kde každý obraz může být zároveň důkazem i iluzí.
Soubor Lenka Vagnerová & Company v koprodukci s Městskými divadly pražskými představí novou inscenaci APARTMENT 24
Mezinárodně oceňovaný soubor tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company uvede premiéru nové inscenace s názvem Apartment 24, která vznikne v koprodukci s Městskými divadly pražskými. Premiéra se uskuteční 10. října 2026 v 19:30 hodin v divadle Komedie.
Inscenace Apartment 24 je unikátní mezinárodní spoluprací souboru Lenka Vagnerová & Company, Jose Bakera a hudebního skladatele Christose Parapagidise. Performery inscenace je šest kmenových tanečníků souboru.
Apartment 24 přináší nový pohled na taneční divadlo, je to dílo plné detailního a hluboce nuancovaného fyzického vyprávění, kde se pohyb stává vzpomínkou a opakování odhalením. Každodenním gestům dodává virtuózní preciznost a odkrývá tak intimní příběh lásky, ztráty a úzkosti. Jako švýcarské hodinky, které si pomalu rvou vlastní srdce z těla.
Inscenace Apartment 24 kombinuje prvky tance, divadla, pantomimy, hudby, projekce a designu do synchronizovaných a neustále se vyvíjejících smyček. Vypráví příběh rozpadajícího se vztahu, v němž se vzpomínky na minulost přetvářejí v kaleidoskopický vizuální jazyk.
Pohybový jazyk inscenace vychází z desetiletí výzkumu lidského chování. Je vystavěn na pozorování, gestech a úkonech, které každý dobře zná, ale která jsou zasazena do kontextu, v němž se jejich význam začíná proměňovat. Příběh obsahuje autobiografické prvky a otevírá témata lásky, ztráty, duševního zdraví a psychologie, přičemž si uchovává výrazný smysl pro absurditu. Pro Bakera humor a tragédie existují vedle sebe; směšné a hluboké se často odehrávají ve stejném okamžiku.
Jos Baker je choreograf, performer, divadelník a pedagog. Působil v souboru Peeping Tom jako tanečník, herec a spolutvůrce a spolupracoval i s DV8 Physical Theatre. Jos spolupracoval s Thomem Yorkem na projektu Anima v režii Paula Thomase Anderssona. Vede také širokou škálu kurzů a workshopů po celém světě pro profesionální tanečníky a studenty tance. Christos Parapagidis je multimediální umělec, hudební producent a multiinstrumentalista. Působí jako hudební skladatel, zvukový designér a zvukař pro řadu mezinárodních choreografů či světové taneční soubory, jako jsou Göteborg Opera či Rootlessroot Dance Company.
Odložená premiéra Kintsugi 420PEOPLE se odehraje v La Fabrice
Premiéra nové inscenace souboru současného tance 420PEOPLE Kintsugi, která byla odložena z důvodu zranění tanečnice, se bude konat 10. září 2026 od 19:30 hodin v holešovické La Fabrice.
Inscenace Kintsugi inspirovaná originální japonskou technikou opravy rozbitých předmětů reflektuje současnou situaci jako stav narušení i obnovy a hledá nové formy celistvosti, odolnosti a sdílené odpovědnosti. Po spíše komornějších projektech se tentokrát na jevišti představí 6 tanečnic a tanečníků Francesca Amy Amante, Eliška Hulínská, Vendy Kuželová, Filip Staněk, Michal Toman a Veronika Tököly.
„Kintsugi neskrývá praskliny. Naopak je nechává viditelné jako součást příběhu. Každý zlom, každá oprava je jiná a nedá se zopakovat. Nejde o návrat do původního stavu, ale o hledání nového způsobu, jak věci drží pohromadě,“ vysvětluje Václav Kuneš a dodává: „Pořád se vracím k představě, že prasklina objekt navždy změní. Ne symbolicky, ale opravdu fyzicky a strukturálně. Některé věci se dají opravit, ale nikdy už nejsou stejné – jen pokračují dál trochu jinak. V tradičním kintsugi se rozbitý porcelán znovu slepí a praskliny se zvýrazní zlatem. Oprava se neskrývá. Zůstává viditelná jako součást historie objektu.“ Inscenace Kintsugi tak reflektuje současnou situaci jako stav narušení i obnovy a hledá nové formy celistvosti, odolnosti a sdílené odpovědnosti.
Balet Národního divadla Brno odjel do Bangkoku. Inscenace Coco Chanel se představila na prestižním mezinárodním festivalu
Soubor Baletu Národního divadla Brno se s inscenací Coco Chanel v choreografii Mária Radačovského představil 5. října 2026 v Thailand Cultural Centre na festivalu Bangkok’s International Festival of Dance & Music. Do Thajska vyrazilo 64 členů uměleckého zájezdu.
Balet Národního divadla Brno zamířil do Asie. Na jedné z nejvýznamnějších přehlídek scénického umění na kontinentu, na festivalu Bangkok’s International Festival of Dance & Music, reprezentoval Národní divadlo Brno baletem Coco Chanel. Do Bangkoku odjelo celkem 64 osob. Výpravu tvořilo 39 tanečníků souboru Baletu NdB, technický personál, ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser, umělecký šéf baletu Mário Radačovský, ředitel zahraničních vztahů Radim Dolanský a zástupci zahraniční produkce a marketingu.
Inscenace prováděla diváky světem, ve kterém Coco vyrůstala jako tvůrkyně. Od prvních klobouků a setkání s Étiennem Balsanem a Émilienne d’Alençon přes velkou lásku k Arthuru „Boyovi“ Capelovi až po válečná léta v pařížském hotelu Ritz a exilovou izolaci. Vše se odehrávalo jako jedna velká módní přehlídka, která byla zároveň přehlídkou stylu, nezávislosti, kreativity, svéhlavosti, geniality a osamělosti. Balet ukazoval nejen její zásluhy o emancipaci moderní ženy, ale také její život v osamění. Přestože se Coco Chanel stýkala s významnými osobnostmi kulturního i politického dění, žila sama v ústraní a sama zůstala až do konce života.
Hlavní roli Coco Chanel ztvárnila první sólistka Baletu NdB Se Hyun An. Jejím osudovým mužem Arthurem byl Arthur Abram. Před thajským publikem se dále představili v sólových rolích Ilia Mironov jako Étienne, Philipp Mergener jako Stravinskij a Petra Večeřová jako jeho manželka. Přítelkyni Coco tančila Sarah Ronešová a v roli Hanse se představil Adam Baštař.
„Bangkok’s International Festival of Dance & Music patří k nejprestižnějším přehlídkám scénického umění v Asii. Během své více než pětadvacetileté historie na něm vystoupily osobnosti světového formátu, jako jsou Plácido Domingo, José Carreras či Zubin Mehta, stejně jako přední soubory Stuttgart Ballet, Les Ballets de Monte Carlo, Ballet du Grand Théâtre de Genève nebo Zürich Ballet. O to více si vážíme toho, že se na této prestižní scéně nyní představí také Balet NdB s inscenací Coco Chanel, která už úspěšně reprezentovala Brno při zahraničním hostování v Budapešti,“ říká ředitel zahraničních vztahů Národního divadla Brno Radim Dolanský.
„Je pro mě velkou ctí, že můžeme reprezentovat Česko na tak prestižním festivalu. Jsem rád, že se nám daří prosazovat se v zahraničí. Po Dubaji, Jižní Koreji či Macau se teď ukážeme dalšímu zahraničnímu publiku a povědomí o našem souboru tak neustále roste. Moc se těším na bangkokské publikum a věřím, že příběh Coco Chanel zaujme i diváky na druhém konci světa,“ dodává umělecký šéf Baletu NdB a autor choreografie Mário Radačovský.
Vítězové 33. ročníku Cen Thálie jsou známí
Cenu Thálie za ženský výkon v kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo si odnesla Anna Yeh za titulní roli v inscenaci Giselle Národního divadla Brno.
Anna Yeh je sólistkou Baletu Národního divadla Brno. Narodila se v Los Angeles v Kalifornii, je napůl Japonka a napůl Tchajwanka. Taneční vzdělání zahájila na Marat Daukayev School of Ballet v LA, poté pokračovala ve studiu na Staatliche Ballettschule Berlin, Junior Ballet Antwerp a Landesjugendballett Berlin.
Její repertoár zahrnuje hlavní role jako Kitri v Donu Quijotovi, Nikia v Bajadéře, Roxana v Cyranovi z Bergeracu a hlavní partie v dílech Balanchina, Jiřího Kyliána, Nacha Duata a Johana Ingera. Vystupovala také v Labutím jezeře, Šípkové Růžence a Louskáčkovi. Anna soutěžila na mezinárodní úrovni, kde získala 1. místo na IBstage Grand Prix, umístila se v top 12 finále YAGP v New Yorku a získala bronzovou medaili na soutěži Riga Ballet Competition.
Cenu Thálie za mužský výkon v kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo získal Giovanni Rotolo za titulní roli v inscenaci Liliom Národního divadla Praha.
Italský tanečník Giovanni Rotolo patří mezi hlavní sólisty Baletu Národního divadla. S baletem začal relativně pozdě, ve čtrnácti letech, na Accademia Internazionale Coreutica pod vedením Elisabetty Hertel, a přesto během dvou let získal první ocenění: třetí místo na Rieti Danza Festival (2008), bronz za senior contemporary dance na Settimana Internazionale della Danza ve Spoletu (2011) a bronzovou medaili na World Ballet Competition v Orlandu (2011). Během letního kurzu v Praze téhož roku si jej všiml umělecký ředitel Petr Zuska a pozval jej do Baletu Národního divadla, kde nastoupil v srpnu 2011.
Rotolo rychle postupoval: v roce 2013 byl jmenován demi-sólistou, 2015 sólistou a na začátku sezóny 2016/17 prvním sólistou. Ve svých 25 letech se ujal titulní role v Oněginovi Johna Cranka, kde získal chválu za kombinaci psychologické hloubky a heroického partnerování. Následovaly významné klasické role: princ Siegfried v Labutím jezeře (John Cranko), Solor v Bajadéře (Javier Torres), princ Désiré v Šípkové Růžence (Márcia Haydée), Louskáček a starý křeček Scrooge ve Vámosově Vánoční pohádce, komická Mother Simone v La Fille mal gardée (Frederick Ashton). Za roli Tybalta v Zuzkově inscenaci Romea a Julie byl v roce 2014 poprvé nominován na Cenu Thálie.
Mimo Národní divadlo vystupuje Rotolo na prestižních mezinárodních galavečerech – v Salzburku, Mnichově, Stuttgartu, Bratislavě a jinde. Na Velvet Ballet Gala v Praze 2019 představil sólo Dear Soaring Thought, které pro něj připravil Julien Guérin. V roce 2016 byl zařazen mezi širší nominace na Cenu Thálie za Bigonzettiho Vertigo. Celkem byl čtyřikrát nominován v širší kategorii: za In the Middle Somewhat Elevated (2012), Tybalta v Romeovi a Julii (2013), Vertigo (2016) a Stanleyho Kowalského v Tramvaji do stanice Touha (2023).
Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo si převzala Nelly Danko.
Nelly Danko se narodila ve Lvově v Ukrajině. V roce 1961 byla přijata na Kyjevské státní choreografické učiliště, které po osmi letech studia úspěšně absolvovala. V roku 1970 nastoupila do Baletu Národního divadla. Jako sborová tanečnice tančila osm let. Role Carmen v baletu Vášeň byla její první sólovou příležitostí, poté získala sólovou smlouvu.
Diváci ji mohli vidět jako Bathildu a Družku Myrthy v Giselle, Cikánku v Kamenném kvítku a Petruškovi, Runu v Radúzovi a Mahuleně, Capuletovou v Romeovi a Julii, Matku a Smrt v Kytici, Lady Macbeth v Macbethovi, Žebračku v Jennifer, Madge v La Sylphide, Garderobiérku v Sylvii nebo v sólových rolích v moderním Dialogu tvarů, lyrické Chopiniadě, v nezapomenutelném španělském tanci v Labutím jezeře i Louskáčkovi nebo v roli Mercedes v Donu Quijotovi a mnoha dalších.
Zvláštní kapitolou se stala spolupráce Nelly Danko s choreografem Liborem Vaculíkem a režisérem Jozefem Bednárikem. Danko ztvárnila Normanovu matku v baletu Psycho z tanečního dvojvečera Malý pan Friedemann/Psycho, Nenávist rodu Monteků v inscenaci Gounodovy opery Roméo et Juliette, paní von Meck v představení Čajkovskij, Sladkou Sue v Někdo to rád… a Isadoru Duncan ve stejnojmenném baletu, za kterou získala Cenu Thálie v roce 1998.
Od roku 1976 působila jako pedagog scénické praxe, klasického a charakterního tance na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. Mimo jiné spolupracovala s Taneční konzervatoří Jitky Tázlarové a Antonína Schneidera.
Jako sólistka i jako baletní mistr spolupracovala s řadou světových choreografů, jako je např. Boris Bregvadze, Jurij Grigorovič, Natálie Dudinská, Konstantin Sergejev, Peter Darrell, László Seregi, Youri Vamos, Frank Andersen nebo Jiří Kylián. Dne 10. 9. 2026 obdržela Medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně za přínos k rozvoji českého školství.
Cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo získala Miřenka Čechová za performerský výkon v inscenaci DVACETjedna.
Miřenka Čechová je performerka, choreografka, režisérka a spisovatelka, v současnosti je jednou z nejvýraznějších osobností experimentálního tanečního a fyzického divadla, působící jak v Čechách, tak v zahraničí.
Jako performerka má na svém kontě více než dvacet celovečerních inscenací, z nichž mnohé, většinou autorské, získaly významná zahraniční ocenění, např. S/He is Nancy Joe (The Best of Contemporary Dance 2012 by Washington Post, Herald Angel Award na Edinburském Fringe festivalu), The Voice of Anne Frank (Best Overseas Production na Internatinal Arts Festivalu v jižní Africe, Outstanding Performance Award na pražském Fringe festivalu, Best of Fringe na amsterodamském Fringe festivalu), Antiwords (cena Divadelních novin, Cena Next Wave festivalu, cena Skupovy Plzně) a mnohá další.
Jako režisérka a choreografka vytvořila více než patnáct celovečerních inscenací, často v zahraničních koprodukcích, např. Sniper’s Lake (v koprodukci s Baerum Kulturhus v Norsku), Krevety á la Indigo (podpořené rezidencí v Schloss Bröllin v Německu a v další verzi pro Dixon Place, NYC), FAiTH (podpořené rezidencí v Atlas Performing Arts Center ve Washingtonu DC), Vernisáž (v produkci New Music Theater ve Washingtonu DC), Vivisectic (v Center for Performance Research v Brooklynu a v Gibney Dance, New York).
Na základě svého anglicko-českého fiktivního dokumentu Miss Amerika (nakl. wo-men), vytvořila stejnojmennou one woman show, za níž byla nominována na cenu Thálie a za druhou knihu Baletky (Paseka) získala nominace dvě, na Cenu Evropské unie za literaturu a cenu Divadelních novin za publikační počin.
V poslední době se výrazně věnuje dokumentárnímu tanečnímu divadlu (docu-dance), nejnověji sérii Invisible o ženách umělkyních, kurátoruje projekty tanečního aktivismu Emergency Dances a lektoruje edukativní projekt Tantelab, který přemosťuje konec studia a začátek profesionální kariéry mladých tvůrců.
Inscenace Karapax Terezy Lenerové bude mít svojí pražskou premiéru
Choreografka a tanečnice Tereza Lenerová uvede 12. října 2026 v 19:30 hodin pražskou premiéru inscenace Karapax v Divadle X10. V autorské inscenaci vychází z vlastní zkušenosti s chronickým zánětlivým onemocněním páteře, které postupně mění její pohybový repertoár. S kolektivem spolutvůrců si klade otázku Je možné si udržet flexibilitu, i když všechno uvnitř a kolem tuhne?
„Tuhost je nový stav. I svět a společnost, které se zdály být v nekonečném pohybu, si pěstují nový ochranný krunýř. Nemůžeme si dovolit být už tak měkcí, nebo jsme se uvnitř unavili v pohybu? Dvě pohybové kvality stojí proti sobě – pružnost, připomínající rostlinu, která se pne a táhne za prostorem, a zkrácení, zatažení za uzdu, které přichází jako šok a uzavírá nás ve vlastním prostoru. Čím méně se hýbeme, tím méně jsme schopni pohybu. Je to změna stavu? Naše žebra nakonec srůstají s páteří a kůží, embryonální buňky zahajují proces přeměny okolní tkáně v kostěné destičky. Vzniká tvrdá horní skořápka – karapax, tedy krunýř,“ popisují tvůrci.
„Ankylozující spondylitida, která mi byla diagnostikována, způsobuje radikální tuhost v těle. Ačkoli je tuhnutí do jisté míry přirozenou součástí stárnutí, zde vzniká velmi specifický stav: proces tuhnutí začne přebírat vládu nad svobodou pohybu, a spolu s ní i nad ostatními tělesnými pocity a procesy. Inscenace mi umožnila na tento, na první dojem nepříjemný stav, pohlížet z jiné perspektivy. Začal se objevovat i humor a nadhled,“ vysvětluje tanečnice a choreografka Tereza Lenerová.
Tereza Lenerová vystudovala The Theaterschool v Amsterdamu a jako tanečnice působila u řady choreografů v České republice i zahraničí. Později se jako choreografka s Einat Ganz kvalifikovala na Aerowaves Spring Forward s duetem Proměnná. Ve spoluzaloženém prostoru Truhlárna vytvořila své nejúspěšnější sólo Švihla, oceněné hlavní cenou České taneční platformy a uvedené na festivalech jako Rencontres Chorégraphiques, Julidans NEXT či Tanzmesse. Její tvorba často vzniká ve spolupráci s hudebníky, výtvarníky a filmaři, mimo jiné s Tomášem Dvořákem alias Floexem a Filipem Míškem alias Dikolsonem. Společně s Jitkou S. Páníkovou vede spolek tactic, pod kterým vznikla jejich autorská inscenace dis pla y, oceněná hlavní cenou České taneční platformy 2022, a také projekty Rukavičkářské závody, dissplay pro mladé publikum či Slip Grip. V posledních letech se věnuje i pedagogické práci v Česku i zahraničí.
Svět přijíždí na Háje: Galaxie zve na poslední podzim plný mezinárodního umění
Kulturní stanice Galaxie na Hájích vstupuje do své závěrečné sezony. Opuštěnou budovu bývalého multikina a její okolí společně oživilo několik pražských divadel a kulturních organizací a během první sezony v ní proběhlo téměř 750 akcí, které navštívilo přes 70 tisíc lidí. Průběžné výsledky výzkumu Kreativní Prahy ukazují, že Galaxie přitahuje diváky z Jižního Města i z celé Prahy a že by ji naprostá většina z nich doporučila svým známým. Galaxie bude otevřená už jen do konce prosince. Pro všechny, kdo ji dosud nenavštívili, je to poslední šance.
„Projekt vznikl jako experiment, který měl ověřit, zda mohou podobná mezioborová kulturní centra v Praze úspěšně fungovat. Konečné vyhodnocení přinese až závěr výzkumu, dosavadní data však naznačují, že tento model má smysl. Přestože Galaxie vstupuje do své poslední sezony, její zkušenosti mohou posloužit jako pilotní model a inspirace pro obdobné projekty nejen v hlavním městě, ale i v dalších lokalitách,“ doplňuje Lukáš Průdek, ředitel Dejvického divadla. Program potrvá jen do konce prosince a vyvrcholí Rozloučením s Galaxií. Kdo stanici na Hájích ještě nezažil, neměl by letošní podzim promeškat.
„Galaxie ukázala, že kultura nemusí patřit jen do centra Prahy. Za jediný rok si našla desítky tisíc návštěvníků a přivedla k umění i lidi, kteří by za ním jinak nevyrazili. Divadlo Minor díky Galaxii oslovilo meziročně o 20 % více diváků. Zároveň přítomnost Minoru přispěla zásadně finančně k provozu Galaxie jako takové. Právě takové projekty mají smysl, oživují nevyužitá místa a přinášejí kulturu blíž k lidem a propojují město s nezávislým sektorem ve vzájemně obohacující spolupráci,“ říká radní hlavního města Prahy pro kulturu Tomáš Slabihoudek.
Divadlo Minor připravuje na podzim do Galaxie premiéru výtvarně akustické performance UBER A HRAJS pro diváky všeho věku. Jsou pod ní podepsáni renomovaný multižánrový umělec Petr Nikl s hercem Janem Slovákem, známým mimo jiné z divadla Sklep. Podtitul „Každé představení je premiéra!“ přitom není nadsazený – performance bude založená na improvizaci, přirozené hravosti a intuici protagonistů i naladění publika, takže divák si z každé reprízy odnese jiný zážitek. Premiéra se uskuteční 18. října 2026, inscenace se pak hraje blokově: od 20. do 24. října 2026 a od 5. do 7. listopadu 2026.
Vedle příprav nového projektu pokračuje v sále Minoru stálý provoz nabízející představení pro veřejnost i školy. Diváci mohou vidět například Zachraňte číslo 6!, Mami, už tam budem? nebo čerstvý projekt minorských uvaděčů Kovbojové ovládli Prahu. Čistě pro školní kolektivy jsou určeny inscenace využívající techniku divadla fórum To byl jen vtip! a Jsem v pohodě…, které se věnují tématu šikany a psychického zdraví dětí. V nabídce nechybí ani workshopy pro veřejnost, např. Zahraj si na hvězdu. Minorský sál využívají také hosté, kromě pravidelného působení galaktických partnerů DanceConnected a Čtyři dny se zde odehraje řada hostujících představení – v prosinci se postarají o vánoční atmosféru Malé divadlo z Českých Budějovic s inscenací Mikulášská (13. prosince 2026) a brněnské HaDivadlo s jejich slavným titulem Psaní Ježíškovi (18. prosince 2026).
DanceConnected přináší současný tanec různému publiku v Galaxii i v jejím okolí v podobě představení, workshopů, diskuzí, komunitních projektů i pravidelných lekcí. Podzim otevřel první ročník Feet Forward Festivalu (30. září–3. října 2026) s českou i zahraniční tvorbou pro děti a mladé publikum, programem pro školy, odbornými diskuzemi, tančírnou a projekty zaměřenými na přístupnost současného umění. Následovat bude repríza dua Lukase Blisse a Andreje Štěpity Flotsam and Jetsam, dílna Věry Ondrašíkové a kolektivu pro dospívající, která propojuje choreografii a elektronickou hudbu, nebo představení Temporary Collective One Gesture v rámci festivalu současného tance a fyzického divadla Bread and Dance.
Listopad přinese tři premiéry. Ve dnech 5. a 6. listopadu 2026 uvede DanceConnected ve spolupráci s Dejvickým divadlem tanečně akrobatické představení To všechno z lásky nové platformy DoubleSalt Matyáše Ramby a Michaely Kadlčíkové o lásce, blízkosti a hranicích.
Od 18. do 20. listopadu 2026 následuje výzkumný projekt Temporary Collective Remixing Goodbye Practices s mezinárodním obsazením o ztrátě, loučení a fenoménu „letting go“. Kolektivní inscenace ACT!, která vzniká v platformě Tantelab pod vedením Tantehorse, propojí 26. listopadu 2026 fyzické divadlo, vizuální umění a hudbu s tématy aktivismu, komunity a péče.
Dne 9. prosince 2026 nabídne Peter Šavel s kolektivem workshop a představení WHAT THE FOLK, které hledá, co může znamenat folklór dnes. Program vyvrcholí 20. prosince 2026 site specific instalací shYfted wOrld souboru tYhle, která v rámci Rozloučení s Galaxií promění prostory bývalého multikina v galerijní performance.
Od 7. do 14. listopadu 2026 se Galaxie stane jedním z hlavních center festivalu 4 + 4 dny v pohybu a nabídne výraznou část jeho mezinárodního programu současného divadla, tance a performance. Letošní dramaturgie propojuje osobní příběhy, historickou paměť, práci s tělem, jazykem a technologiemi i humor a nadsázku.
Program otevře švýcarská performerka Sarah Hugentobler s multimediální performancí FUGE IN HD, v níž propojuje archiv hlasů, videoklipy, klasickou hudbu, soukromé rozhovory i hlasy generované umělou inteligencí. Následovat bude Scored in Silence japonské neslyšící umělkyně Chisato Minamimury, věnované příběhům neslyšících lidí, kteří přežili atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki. Belgická choreografka Lisa Vereertbrugghen přiveze Again Forever, v němž obrací pozornost ke slow dance jako prostoru intimity, blízkosti a jemného odporu vůči světu posedlému rychlostí.
Představí se také francouzský kolektiv Superamas s performativní přednáškou Dánsko: Etnografická performance o štěstí, která s ironií zkoumá představu Dánska jako jedné z nejšťastnějších zemí světa. Součástí programu bude rovněž část projektu Dialog (ne)možný, věnovaného válce, exilu, cenzuře a proměně postsovětského prostoru, a nový projekt Frames and fragments souboru Boca Loca Lab a Jiřího Adámka Austerlitze na pomezí performance, koncertu a improvizovaného eventu.
Vedle Galaxie letos festival hostuje také Kulturní centrum Vzlet, které rovněž sídlí v bývalém pražském kině. Do Vzletu se přesouvá i inscenace K sobě, koprodukce Čtyř dnů a DanceConnected, která měla premiéru i první reprízy právě v Galaxii.
„Současná realita se rozpadá do různých obrazů a perspektiv a žádný jednoduchý, přehledný obraz světa vlastně neexistuje. Letošní vizuální identita festivalu, založená na obrazu „šťastné rodinné harmonie“, k tomu přidává lehce absurdní kontrapunkt – představu světa, který měl být podle našich někdejších očekávání už dávno dokonale uspořádaný, bezpečný a šťastný, ale realita se vydala jiným směrem,“ říká dramaturg festivalu Pavel Štorek.
Dejvické divadlo zahájilo v Galaxii už svou druhou sezonu. Kulturní stanice zůstává hlavním působištěm souboru i na podzim, kdy pokračuje rekonstrukce domovské scény v Dejvicích. Diváci zde uvidí všechny tituly určené pro hlavní sál, včetně čerstvé novinky Tři zmrzlí, která měla premiéru 4. června 2026.
Dvě události sezony budou ve znamení oslav nedožitých 90. narozenin Václava Havla. Historickou meditaci v koncertní verzi s následnou rozpravou Zítra to spustíme, aneb Kdo je tady gentleman uvede divadlo v Galaxii 6. října 2026, derniéra se uskuteční 4. listopadu 2026 v rámci festivalu Havel ALIVE. Inscenace vznikla ke 100. výročí založení samostatného československého státu.
Druhou událostí je Varování, scénické čtení dosud neuvedené hry z Havlova „vaňkovského“ cyklu v režii Jiřího Havelky. Titul divadlo uvádí s laskavým poděkováním Davidu Duškovi, nálezci nedokončené hry Václava Havla a iniciátorovi nastudování divadelního představení. Slavnostní premiéra proběhne 23. října 2026 v Jízdárně Pražského hradu v rámci festivalu Havel ALIVE.
V listopadu čeká diváky Galaxie mimořádná událost: Proces Pelicot s podtitulem „Hanba musí změnit strany.“ Scénické oratorium o Gisèle Pelicot evropských tvůrců Mila Raua a Servane Dècle připravuje Dejvické divadlo v koprodukci s Národním divadlem jako poctu ženě, která měla odvahu promluvit a vyšlapala cestu ke společenské změně. Diváci se stanou aktivními svědky procesu, v němž vystoupí herci a herečky obou divadel a další hosté. Uvedení jsou jen tři: 22., 26. a 27. listopadu 2026.
Na podzim naopak neplánuje divadlo premiéru velkého repertoárového titulu. Inscenaci Jiřího Havelky Patron začne zkoušet v říjnu, premiéru ale bude mít až začátkem roku 2027 ve znovuotevřeném divadle v Dejvicích.
