Leoš Janáček a Kryštof Mařatka – jména, která dělí téměř sto let, přesto je v rámci festivalu Janáček Brno spojí společný večer. Připravovaný koncert má ukázat Janáčkovu tvorbu v kontextu hudby 20. a 21. století. Volba Kryštofa Mařatky jako Janáčkova současného protějšku přitom není náhodná – stejně jako Janáček čerpá z lidové hudby, Mařatkův zájem však směřuje k etnickým tradicím různých částí světa.
Inspirace lidovou hudbou i Lidovými novinami
Z roku 1926 pochází výrazný příklad Janáčkova zájmu o lidovou kulturu, hudební cyklus Říkadla. Skladatel jej začal psát v době své práce na opeře Věc Makropulos, během níž svému příteli Maxu Brodovi napsal, že mu do „prstů u péra lezou dětská říkadla s kotrmelci melodickými i harmonickými“. Celou kompozici prostupuje vtip, dětská fantazie a hravost. Texty jednotlivých čísel Janáček čerpal z Lidových novin, kde říkadla v té době vycházela společně s ilustracemi Josefa Lady, Ondřeje Sekory a Jana Hály. Na chystaném koncertě zazní cyklus vůbec poprvé v úpravě Kryštofa Mařatky.
Z Lidových novin pochází i další Janáčkova inspirace. Veršovaný text Z pera samoukova se stal základem Janáčkova písňového cyklu Zápisník zmizelého. Stejně jako řada dalších čtenářů skladatel uvěřil mystifikujícímu příběhu o tajemném zmizení mladíka Janíčka, který podlehne kouzlu cikánky Zefky a opouští svou rodinu i kraj. Verše psané valašským dialektem doplnil Janáček o hudbu plnou místního folkloru a z celého cyklu se stalo jedno z nejpůsobivějších děl jeho tvorby. Chystané provedení symbolicky vrátí kompozici do Divadla Reduta, kde byla v roce 1921 poprvé uvedena.
Etnická hudba napříč světem
Kryštof Mařatka přistupuje k lidovým melodiím výrazně jinak. Nezaměřuje se pouze na jednu oblast, jakou je u Janáčka například moravský folklor, ale čerpá inspiraci z etnické hudby několika světadílů. V jeho kompozicích se tak kromě osobité melodiky objevují i nástroje pro evropské prostředí netypické – mimo jiné píšťalku bezovák, kamzičí roh, hadrářská píšťalka či nosová flétna.
Jednomu specifickému nástroji Mařatka dokonce věnoval samostatnou skladbu. Starobylý nástroj Altotem, se kterým se skladatel setkal v Národním archeologickém muzeu v Saint-Germain-en-Laye u Paříže, podle Mařatkovy fantazie chrání muzejní sbírku, bdí nad ní a střeží ji.
Českou kulturou se Mařatka nechal inspirovat ve svém melodramu Záhada pana Rybky. Ke vzniku tohoto díla ho přivedla povídka Karla Čapka Šlépěje ze sbírky Povídky z jedné kapsy. Skladba je původně napsaná pro jednoho umělce herce-klavíristu, který zastává obě role. Melodram je však možné provést i v „běžnější“ sestavě dvou interpretů.
Koncert propojuje dva specifické světy, které k experimentu s lidovou hudbou přistupují každý po svém. Zatímco Janáček nacházel inspiraci především v moravském folkloru a českém prostředí, Mařatka svůj zájem vnímá kosmopolitně. Jejich setkání ukáže, jak rozdílné podoby může inspirace lidovou hudbou v tvorbě 20. a 21. století mít.
