Národní divadlo moravskoslezké uvede poprvé ve své historii Verdiho Requiem

Opera Národního divadla moravskoslezského uvede poprvé ve své historii monumentální REQUIEM od Giuseppa Verdiho. Zároveň to je vůbec první zádušní mše, kterou ostravská opera zařadila na repertoár. Premiéra bude 15. října 2026. Jedno z nejdramatičtějších a nejslavnějších děl duchovní hudby přivádí v hudebním nastudování Marka Šedivého na jeviště Divadla Antonína Dvořáka režijní duo SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Ostravská inscenace staví nejen na síle Verdiho hudby a mimořádné úloze téměř šedesátičlenného operního sboru, ale také na obrazové stránce – propojení hudby a pěveckých partů, scénografie a sugestivního pohybu. Čtyři sólisté, mohutný sbor, velký orchestr a dvojice tanečníků vedou zápas se strachem ze smrti a hledají světlo na konci života.

PRŠárka Swiderová
3 minut čtení
Jaroslava Rameš Janečková, Adam Rameš, Veronika Rovná (foto Martin Popelář)

Verdiho Requiem (Messa da Requiem, hrajeme verzi z roku 1875) stojí na zvláštním rozhraní duchovní hudby a hudebního divadla. Skladatel dílo zkomponoval jako poctu svému zesnulému příteli, spisovateli Manzonimu, a nezamýšlel je přímo k pravidelnému uvádění v kostelích. Mši zkomponoval v době, kdy se rozhodl už nenapsat žádnou operu (což později, jak známo, přehodnotil). Latinský text katolické zádušní mše propojil se svou schopností tvořit dramatická a divácky atraktivní operní díla. Vedle meditativních pasáží jsou tu monumentální sborové výbuchy, naléhavé sólové party a před diváky se odehraje orchestrální drama, k jehož vrcholům patří známé pasáže Dies irae (Den hněvu). Ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil tak s nadsázkou hovoří o Requiem jako o „nejlepší Verdiho opeře“, ale zároveň zdůrazňuje, že motivací uvést toto dílo na scénu Divadla Antonína Dvořáka byla kromě hudby také síla a úloha sboru. Sbor je přítomen na scéně téměř po celou dobu devadesátiminutového díla.

Spojnicí mezi jednotlivými obrazy je tu i pohyb – kreace dvojice tanečníků, kteří scénu po celou dobu neopustí. Choreografie Jana Kodeta navozuje v divákovi pocit, že se před ním odehrává jakýsi dramatický rodinný příběh. „Nechceme ale divákovi vnutit jediný možný výklad tohoto díla, které se zabývá podstatou člověka – jeho konečností,“ říká Lukáš Trpišovský. Smrt pro režiséry není jediným tématem Requiem. V jejich pohledu je dílo zároveň „velkou apoteózou zrození nebo přerodu“ a dialogem mezi historickým křesťanským textem a zkušeností současného člověka. Tomu odpovídá také scénografie Jakuba Kopeckého a kostýmy Simony Rybákové. Jevištní obrazy ale mají podle režisérů otevírat prostor pro vlastní asociace a zkušenosti diváka. „Skvělé by bylo, kdyby nám po představení každý divák odvyprávěl svůj příběh, který se mu odehrál v hlavě,“ těší se Martin Kukučka.

Sólistické kvarteto tvoří Luciano Mastro / Raman Hasymau (Tenor, otec dívky), Martin Gurbaľ / Josef Kovačič (Bas, otec chlapce), Veronika Rovná / Petra Alvarez Šimková / Eliška Gattringerová  (Soprán, matka chlapce), Bella Adamova / Kateřina Jalovcová (Mezzosoprán, matka dívky). Tančí Jaroslava Rameš Janečková (Dívka) a Adam Rameš (Chlapec), v alternacích členové baletu Národního divadla moravskoslezského Viola Izzo / Giulia Schenato a Mark Griffiths / Máté Milchram.

Režijní duo SKUTR (současní umělečtí šéfové Činohry Národního divadla) spolupracovalo s operou NDM už v nedávné minulosti. Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka režírovali inscenace oper Výlety páně Broučkovy (L. Janáček, 2014), La clemenza di Tito (W. A. Mozart, rok 2016) a Julietta aneb Snář (B. Martinů, rok 2019, Cena Thálie pro představitelku titulní role Kateřinu Kněžíkovou).

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted