Festival Janáček Brno každoročně zve do svého programu nové interprety. Mezi nejvýraznější události letos bezesporu patří také páteční večer 23. října 2026, kdy se v Brně poprvé představí ORF Radio-Symphonieorchester Wien (Vídeňský rozhlasový orchestr). Toto špičkové rakouské těleso, jehož kořeny sahají do roku 1969, zaujímá v hudebním světě specifické postavení. Ve své dramaturgii se často obrací k netradičním souvislostem mezi hudbou 19. století a tvorbou 20. a 21. století. Stejný princip zvolilo i pro svůj brněnský koncert, v němž se vedle sebe setkají díla Johannese Brahmse, Gustava Mahlera a Bély Bartóka.
Pro českého dirigenta Tomáše Netopila, který si vydobyl renomé na předních světových operních i koncertních pódijích, představuje tento koncert osobní i profesní milník. O chystané spolupráci mluví s neskrývanou radostí: „Na naši první spolupráci se velmi těším – je to poslední z velkých vídeňských orchestrů, který jsem dosud neměl možnost řídit.“ Spojení s vídeňským rozhlasovým orchestrem otevírá sérii tří společných festivalových večerů – následovat budou dvě provedení Janáčkových Příhod lišky Bystroušky.
Hudbou do různých koutů Evropy
Program prvního společného večera nabídne cestu napříč hudebními kulturami střední Evropy. Hudební exkurzi otevře Maďarsko a Bartókova Taneční suita (Sz. 77). Toto mistrovské dílo vzniklo v roce 1923 k padesátému výročí sjednocení Budy, Pešti a Óbudy, čímž vzniklo hlavní město Budapešť. Bartók v díle vytvořil jedinečnou syntézu motivů čerpajících z maďarského, rumunského, slovenského i arabského folkloru. Důraz na syrovou dravost lidového tance, rytmická naléhavost a oslnivá orchestrální paleta činí z tohoto kusu ideální předehru, která v posluchačích probudí smysl pro zemitou sílu hudebních kořenů.
Zcela odlišnou polohu, avšak neméně intenzivní emocionální náboj přináší rakouská tradice v podobě cyklu Gustava Mahlera Písně potulného tovaryše (Lieder eines fahrenden Gesellen). Čtyři niterné skladby vznikaly v letech 1884–1885 v době, kdy Mahler působil jako kapelník v Kasselu a prožíval hlubokou tvůrčí i osobní krizi provázenou nešťastnou láskou k operní pěvkyni Johanně Richterové. Mahler si k nim sám napsal texty, v nichž se melancholie mladého tovaryše mísí s ozvuky vojenských dechovek a venkovských kapel. Inspraci našel v německých lidových písních ze sbírky Achima von Arnima a Clemense Brentana Chlapcův kouzelný roh, která později posloužila také jako podklad k Mahlerovu stejnojmennému cyklu.
Hloubku a rozporuplnost tohoto díla vystihuje kurátor Moravského zemského muzea Ondřej Pivoda: „Bolestná tragika hovoří typicky mahlerovskou pozdně romantickou hudební řečí, kterou se proplétají místa neskrývané ironie, ozvuky přírody i syrových venkovských kutálek.“ Vokálního partu se ujme český basbarytonista Adam Plachetka, pro něhož je tato niterná hudební zpověď ideální příležitostí k uplatnění jeho dramatického prožitku. Po boku Vídeňského rozhlasového orchestru ho diváci uvidí i v následujících večerech, a to v roli Revírníka v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky.
Závěr koncertu se symbolicky vrací opět k lidovým pramenům Maďarska prostřednictvím výběru z Brahmsových Uherských tanců. Johannes Brahms tvořil tyto temperamentní skladby původně jako klavírní čtyřruční miniatury, přičemž kromě maďarské lidové hudby, s níž se seznámil díky houslistovi Ede Reményimu, čerpal i z melodií cikánských kapel. Obrovský úspěch díla vedl k orchestraci tří tanců samotným Brahmsem. Zbylé převedli do velké partitury Brahmsovi následovníci, mezi které patřil například i Antonín Dvořák (17.–21. tanec).
Dramaturgie večera zcela naplňuje letošní festivalové téma „Kořeny“. Spojení Bartóka, Mahlera a Brahmse v interpretaci vídeňského rozhlasového orchestru a Tomáše Netopila ukazuje, že lidová inspirace nebyla pro velké autory pouhou citovou kulisou, ale nezbytným stavebním kamenem, z něhož vyrůstá tvář moderní evropské hudby.
