Paní doc. Šustíková se podílí na produkci a režii melodramů včetně např. oratoria A. Honeggera Jana z Arku na hranici (2017), scénickém provedení Médey J. A. Bendy (DJKT Plzeň 2022), Ariadny na Naxu a Médey (Musica Bayreuth 2025). Věnuje se také rekonstrukci melodramů (např. Bratrovrah Františka Škroupa). Je editorkou nahrávek děl Zdeňka Fibicha a spoluautorkou kritické edice libret Jaroslava Vrchlického Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie. Také její pedagogická činnost se váže k formám melodramu, vydala monografii Zdeněk Fibich a český koncertní melodram (2015) a Nová vlna koncertního melodramu (2017). Česká hudební rada udělila na gratulačním koncertě paní docentce Cenu české hudební rady za dlouholetou a systematickou péči o tradici, rozvoj a další směřování českého melodramatu. Ocenění se uskutečnilo při jejím jubilantském koncertě v rámci Melodramfestu.
Vlastní koncert uvedl předseda Společnosti Zdeňka Fibicha Mgr. Jiří Petrdlík, Ph.D. Na jeho slova pak navázala doc. Šustíková krátkou, leč výstižnou vysvětlující řečí k celkové dramaturgické koncepci večera. Do prvního oddílu zařadila melodramy z období romantismu. Melodram Smutný mnich Franze Liszta, komponovaný na baladu Nikolause Lenaua (1802–1850) z roku 1860 vznikl, jak paní docentka dodala, v roce, kdy bylo skladateli Zdeňkovi Fibichovi pouhých deset let. Tedy vrcholná díla měl tento autor teprve před sebou.
Baladu Nikolause Lenaua lze přehledně rozdělit do obecných pět fází příběhu. Expozice přináší krajinomalbu a představení postavy poutníka a tajemného mnicha, kolize je vstupem poutníka do chladné věže a jeho přichystání ke spánku, krize je naplněna setkáním s mnichem, ze kterého vyzařuje krajní smutek. Desátá sloka naplňuje peripetii, neboť se poutník táže na důvod mnichova smutku, ale zjišťuje, že má smrtelný vliv i na něj. Katastrofa na sebe nedá dlouho čekat, přináší smrt poutníka. Mnichovo duševní utrpení nemá konce.
Liszt přistupuje ke své hudební koncepci s obdivuhodným nadhledem. Expozice příběhu, rozkládající se v prvních třech slokách, je realizována způsoby, kdy text střídá hudbu nebo s ní probíhá společně. Poměr obou způsobů je mírně ve prospěch střídání. Autorova invence probíhá ve výrazovém souladu se zobrazeným rozpoutaným přírodním živlem v textu. Liszt svou hudbu komponuje v prostoru celotónové řady, je zde hojně frekventovaný zvětšený kvintakord a za využití principu opakování akordického spoje, jehož je výše uvedený akord součástí.
Recitace díla se ujal Jan Krafka, který svým výrazným hlasem ihned dokázal posluchače vtáhnout do děje. U klavíru barvitě „čaroval“ klavírista Daniel Wiesner, který skvěle interpretoval všechny klavírní party večera. Jako druhého autora koncertu jsme slyšeli Richarda Strausse s jeho melodramem Zámek nad mořem na básnický text Ludwiga Uhlanda (1787–1862). Dílo vzniklo roku 1899 – tedy pouhý rok před Fibichovou smrtí.
Recitace se tentokrát ujala známá divadelní a filmová herečka Bára Štěpánová, u klavíru byl opět Daniel Wiesner. Strauss uvádí posluchače do děje mohutnou klavírní chorální předehrou, text pak začíná větou: „Viděl jsi někdy ten zámek?“ děj pak romanticky pokračuje: „A ze zámku dolehly k tobě slavnostní zpěv a ruch…“, básník děj posouvá: „Tenkrát i vítr přestal vát… já zaplakal pro něčí těžké hoře…“ Postupně jsme byli vtaženi do děje této balady, král a královna slaví v purpurových barvách oděvu, ale je to jen klam, jsou v černém. Měli kdysi „krásnou dívku jako květ“ a slovy básníka se děj uzavírá: „Dívku jsem neviděl, nebyla tam…“
Třetím melodramem se večer dramaturgicky výrazně posunul vpřed, jak hudebně, tak literárně. Zhudebněná bajka o zvířátkách otevřela cestu dalším námětům. Dílo Arnolda Winternitze (1874–1928), který patřil do okruhu kolem Arnolda Schönberga a je dnes známý především díky svým vokálně-instrumentálním dílům a melodramům (melodram Slavík, komická opera Mistr Grobián) zhudebnil do formy melodramu text Gustava Meyrinka (1868–1932, světově známého pro svůj román Golem) jeho bajku o zvířátkách Ropuší kletba. Recitace se ujal výrazný Zbigniew Kalina. Již prvními okamžiky bajky autor navodí příslušnou „atmosféru“: „Celou cestu k modré pagodě, horké indické slunce, chrám, kněží se modlí…“ Skladatel hojně využívá pentatoniku, taneční rytmy.
Současného autora Jiřího Temla dnešnímu publiku není třeba představovat. Na slavnostním koncertě zazněla jeho premiéra melodramu na text Jany Štroblové (1936–2025) Zkuste je ulovit jak rybu. Recitovala Marta Hrachovinová, o které jsme se dozvěděli, že spolupracovala s Věrou Šustíkovou od prvních začátků a recitovala již na prvním koncertě festivalu. Na klarinet hrála Anna Paulová, která podala jako vždy mimořádný interpretační výkon.
Humor v hudbě je zvláštní i specifický a ne každý skladatel se s touto „výzvou“ dokáže úspěšně vypořádat. Skladatel Jiří Teml to však dokázal již v mnoha minulých skladbách, kdy nevtíravým, ale přitom velmi sofistikovaným způsobem a brilantní skladatelskou technikou tento způsob osvěžujícího humoru předvedl. V dnešní premiéře jsme se o tom znovu přesvědčili.
Další komentář Věry Šustíkové se týkal dramaturgie soudobých kompozic. Paní docentka zdůraznila, že výběr nakonec nebyl až tak těžký, protože tři jména: Zahradník – Marek – Bezděk a jejich kompozice daleko přesahují tvorbu dalších žijících autorů (každý z nich již napsal minimálně dvě desítky těchto skladeb). Navíc prvně jmenovaný Zdeněk Zahradník, jako jediný žijící autor přistoupil ke kompozici melodramů na přelomu padesátých a šedesátých let, tedy daleko dřív, než formu melodramu začala propagovat ona sama. Tento autor je bezesporu nejvýznamnějším dědicem tradic Fibicha a Foerstera (jeho snad nejznámější melodram Máj na text Karla Hynka Máchy byl mnohokrát interpretován a nahrán řadou významných českých umělců). Velmi dobře pracuje se slovem.
Zdeněk Zahradník letos slavil devadesát let, na jeho koncertech zaznívaly melodramy často, a proto paní docentka vybrala jenom drobnost tohoto autora, ale takovou, která byla věnována právě jí. Skladby si mimořádně váží pro její hluboký vnitřní obsah. Melodram Až se zas někdy sejdeme napsal autor na text Asima Paruse. Recitace se ujal opět Jan Krafka, klavírní part přednesl Daniel Wiesner.
Druhým jmenovaným autorem byl Josef Marek, pražský rodák, který byl po absolutoriu konzervatoře řadu let členem Pražského filharmonického sboru. Po absolvování skladatelského oddělení HAMU v Praze pracoval jako hudební redaktor a editor ve svobodném povolání. Do našeho hudebního života vstoupil jako autor skladeb komorních, symfonických a vokálních. Zejména v oblasti vokální získal řadu cen ve skladatelských soutěžích. Mimořádné úspěšnosti a popularity si vydobyla jeho tvorba melodramů, které se soustavně věnuje od roku 2001. Vydal také kompaktní disk s názvem Josef Marek Portrait – melodramy, obsahující šest melodramů na historická i společenská témata, sahající objevně až k bulváru.
Melodram Vox mea vychází z textu básně Viléma Závady, který po léta poutal Markovu pozornost a jehož zhudebnění nastartovala výzva k vytvoření melodramu pro festival. Jde o báseň Živote, díky, u které velmi dlouho promýšlel, jaké formy ke zhudebnění užít. Recitace se ujal výborný Petr Mikeska, sopránového partu strhující Natálie Šmausová, na flétnu hrála technicky dokonalá Jana Jarkovská a na klavír Daniel Wiesner, výborně technicky barevně odlišený a výrazově podporující celkovou zvukovost skladby.
Jedním z vrcholů večera bylo i dílo Jiřího Bezděka Nech otevřeny dveře na zahradu, má lásko, které uvedla vždy skvělá Dita Hořínková (recitace a zpěv), Petr Maceček (housle), Bledar Zajmi (violoncello) a u klavíru výborně připravený Danie lWiesner. Bezděkovo dílo stojí formálně na rozhraní melodramu a kantáty, autor formu melodramu často využívá i ve své symfonické tvorbě (je to například 4. symfonie „Edison“, inspirovaná básní Vítězslava Nezvala). Uváděný melodram tvoří verše ze starší tvorby básnířky Karly Erbové (1933–2024), naplněné životní skepsí, ale i novou odvahou a chutí do života. Jejich cílem bylo vyjádřit stavy pochybností a hořkostí zralé ženy, která ještě jednou chce zažít intenzívní vztah s mužem, ač byla již mnohokrát stižena zradami a deziluzí z předcházejících milostných vztahů. „Nech otevřené dveře, abych tě neviděla odcházet…!“ zní jako memento v celém díle, vyjadřují hořkost z citového života samotné básnířky. Použité verše nebyly dosud vydány knižně a z důvodu intenzity do nich vložených prožitků autorka neplánovala jejich zveřejnění. Poskytla je však Bezděkovi v roce 2023 jako výraz velké osobní důvěry a dala i souhlas s jejich zpracováním. Premiéry se však básnířka již nedožila…
Gratulační koncert k životnímu jubileu doc. Věry Šustíkové
4. října 2026, 18:30 hodin
Galerie HAMU, Lichtenštejnský palác, Malostranské nám. 13, Praha 1
Účinkující
Dita Hořínková, Marta Hrachovinová, Bára Štěpánová, Zbigniew Kalina
Jan Krafka, Petr Mikeska – recitace
Natálie Šmausová – soprán
Jana Jarkovská – flétna
Anna Paulová – klarinet
Petr Maceček – housle
Bledar Zajmi – violoncello
Daniel Wiesner – klavír
