Zrcadlení lidského světa v tom zvířecím
Jen málokterá opera dokáže s takovou lehkostí propojit hravost, humor a hluboké myšlenky o lidském životě jako Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky. Příběh o lišce, která unikne ze zajetí a vrací se do přírody, se postupně proměňuje v obraz světa, v němž se lidské a zvířecí osudy vzájemně zrcadlí. Vedle touhy po svobodě a radosti ze života v něm zaznívá také vědomí pomíjivosti a neustálého koloběhu života.
Janáček operu komponoval v letech 1921–1923 podle novinových příběhů Rudolfa Těsnohlídka, které vycházely z obrázků Stanislava Lolka. Literární předloha skladateli nabídla nejen osobitou hrdinku, ale také možnost propojit dramatické situace s hudebním zachycením přírody a proměnlivých nálad. Výsledkem je dílo, v němž se komika střídá s lyrikou a v němž se osudy jednotlivých postav skládají do širšího obrazu koloběhu života.
Bystrouščin příběh začíná setkáním s revírníkem, který malou lištičku odchytí a odvede do myslivny. V zajetí se však Bystrouška odmítá smířit s rolí ochočeného zvířete. Nakonec se jí podaří uniknout a vrátit se do lesa, kde potkává lišáka Zlatohřbítka a založí s ním rodinu. Vedle jejího osudu sledujeme také život lidí, především revírníka, jehož zkušenost se postupně proměňuje v úvahu o čase a nenávratnosti mládí. Oba světy se navzájem zrcadlí: zvířecí postavy mají své vášně, konflikty i touhy, zatímco lidé se při setkání s přírodou konfrontují s vlastními omezeními.
Inscenace dostane nové hudební nastudování
Právě propojení dramatického dění s hudebním obrazem oceňuje dirigent Tomáš Netopil, který ke starší inscenaci připravuje nové hudební nastudování. K dílu má navíc osobní vztah. „Byla to vůbec první Janáčkova opera, s níž jsem se jako dirigent aktivně setkal,“ vzpomíná. Poprvé ji dirigoval v roce 2004 ve španělské Seville v inscenaci britského režiséra Davida Pountneyho. K opeře se nyní vrací po delší odmlce, přesto ji řadí k Janáčkovým dílům, která jsou mu osobně nejbližší.
Výjimečný rys opery spatřuje Netopil v jedinečné práci s hudebními výrazovými prostředky: „Její hudební řeč se výrazně vymyká tomu, co známe z Janáčkova období před a po vzniku tohoto díla. Fascinující je její barevnost a popisnost – Janáček zde geniálně transformuje text do hudebního vyprávění. Pro Janáčkův rukopis je obecně typické zhuštění celého dramatu do co možná nejkratších časových intervalů. V případě Lišky Bystroušky jsou sice přítomny i prudké zvraty a podobná dramatická zhuštění, ale silněji zde vnímám snahu o co možná nejpřesnější vykreslení určité nálady.“
Festivalové uvedení naváže na inscenaci Jiřího Heřmana, jejíž premiéra se uskutečnila 17. listopadu 2018. Vedle Kateřiny Kněžíkové v titulní roli a Adama Plachetky jako revírníka se představí také další sólisté, mimo jiné Václava Krejčí Housková nebo Petr Levíček.
Významnou součástí představení bude Vídeňský rozhlasový symfonický orchestr ORF Radio-Symphonieorchester Wien, který se na festivalu Janáček Brno představí vůbec poprvé. Jeho festivalový debut se uskuteční už 23. října 2026, den před operním představením, na koncertě pod taktovkou Tomáše Netopila. Orchestr, který se vedle klasického repertoáru dlouhodobě věnuje také hudbě 20. a 21. století, tak bude s festivalem spojen ve dvou po sobě následujících večerech.
Příhody lišky Bystroušky připomínají, že Janáčkovo dílo není omezeno na pohádková příběh ani na prostředí, z něhož vzešlo. Jeho síla spočívá také ve schopnosti zachytit proměny nálad, vztah člověka k přírodě i plynutí života bez nutnosti převádět je do jednoznačných poučení. Každá generace se tak může dílo vnímat skrz jinou míru zkušeností – a přesto v něm rozpoznat něco důvěrně známého.
