Magie skrytá v jediném tónu
Skladba Jamese Tenneyho In a Large, Open Space je podivuhodné dílo zajímavé zvláštním rozporem mezi krajně úspornou notací a neuvěřitelně komplexním zvukovým výsledkem, jaký z ní vzniká: Není zde žádná partitura, která by zajišťovala koordinaci. Všichni hrají z jediné stejné stránky not, kde ale není nic víc než alikvotní řada od hlubokého F v rozsahu pěti oktáv. Libovolné nástroje, takové, které dokážou držet stabilní tón, pak hrají libovolně vybrané tóny v rámci svého rozsahu a konstrukčních možností – ty, které hrají v temperovaném ladění mohou hrát pouze tóny, jež se od přirozeného ladění neodchylují víc než 5 centů. Ostatní mají přesné výšky přirozeného ladění udané v centech.
I při velkém obsazení, pro jaké je skladba primárně určena, se však těžko ozve všech 32 tónů harmonického spektra zároveň, takže zvuk se neustále přelévá a vytváří pořád nové kombinace.
Na Expozici nové hudby zazněla tato skladba již v roce 2009 v podání velké skupiny studentů JAMU, s nimiž provedení nacvičili členové kanadského souboru Quatuor Bozzini. Tehdy to bylo ve velké dvoraně rektorátu VUT s hudebníky rozsazenými daleko od sebe. Posluchači se mohli mezi nimi volně pohybovat, aby měli možnost zažít vibrování akustického prostoru v různých podobách, takže každý si tak vytvářel vlastní verzi tohoto díla, jehož působení bylo magické. Komorní verze souboru Dust in the Groove v mnohem menším sále Besedního domu, kde posluchači seděli do kruhu kolem hrajících hudebníků, přesto opět vytvořila zvláštní zklidněnou atmosféru, jejíž kouzlo nás zaneslo do prožitku čistého bytí, v němž plynutí času ztrácí svoji běžnou důležitost. Jemný zvuk nástrojů v extrémně nízké dynamice, ozdobený krásným hlasem Jany Vondrů, soudržnost harmonického spektra a akustika sálu, to vše zafungovalo natolik, že hudebníci protáhli provedení na dvojnásobek původně plánovaných deseti minut, a přesto to nepůsobilo zdlouhavě, naopak doslova úlevně.
James Tenney dokázal v tomto případě stvořit velké dílo v podstatě „z ničeho“, protože alikvotní řada je prostě součástí každého tónu. Ale v takové podobě a takovým způsobem ji před ním nikdo neodhalil a neukázal. Tato skladba je vlastně názorným příkladem jeho přesvědčení, že „i když skladatel odkryje všechny karty, v hudbě stále zůstává mnoho tajemného“.
Okolní svět jako živá partitura
Peter Ablinger (1959–2025) byl umělcem pronikavého intelektu a jeho víceméně konceptuální díla se vyznačují někdy až potměšilým humorem. Na to, že hudbu nikdy nelze oddělit od rušivého okolí upozorňoval už John Cage. Ablinger jde v tom ještě dál, když ve skladbě Outside (Venku) nechává hudebníky, aby na svých nástrojích improvizovali podle zvuků z okolí koncertního sálu, jež jsou jim přenášeny v reálném čase do sluchátek. Se zvuky okolí už experimentovalo od Cageových dob hodně hudebníků, rovněž použít místo not zvukové informace, které hráči dostávají do sluchátek, je také docela zaužívanou praxí, ale že to budou zrovna ruchy, které zní venku v době, kdy posluchači sedí na koncertě, ale přefiltrované citlivostí a fantazií improvizujících hudebníků, aby se velectěnému publiku tímto jemným způsobem připomnělo, co se děje ve stejném čase jinde, to tak běžné není. Zároveň se tím improvizujícím hudebníkům dodal jakýsi nadosobní řád, jakému se dá říkat kompozice. To už slouží nejen oběma stranám k estetickému zážitku ze slyšeného, ale i k polechtání mozkových závitů. Ablingerovou silnou stránkou bylo hudební myšlení „až za roh“, neustálé přezkoumávání možností vnímání hudby, testování nějakým způsobem nepohodlných situací, protože podle něj umění má být nepohodlné, ale také dokázal nacházet ze všelijak složitých podmínek nová východiska.
Sánchez-Chiong si svoji hru užíval, o ostatní se nestaral
Hlavním bodem programu pak bylo společné vystoupení Jorgeho Sáncheze-Chionga (který na poslední chvíli pohotově zaskočil za původně ohlášené rumunské umělce, jimž náhlé onemocnění zabránilo přijet) a brněnského souboru Dust in the Groove.
Skladatel Jorge Sánchez-Chiong je ve Vídni známou hudební osobností soudobé kompozice i elektronické a klubové scény, kde vystupuje jako turntablista. Je ověnčen mnoha cenami a vystupuje po Evropě, v Americe i v Asii. S sebou si přivezl kromě gramofonů taky již hotové elektronické dílo, do něhož vstupoval se svými gramofony. Distribuci zvuku do čtyřkanálové soustavy pak zajišťoval Ladislav Mirvis Mirvald jako sound designer.
Soubor Dust in the Groove znám od samého počátku, se zájmem sleduji jeho vývoj. Podle mého názoru je současné mezinárodní obsazení zřejmě nejlepší v dosavadní historii. Všechny jeho členy znám, jsou to mí přátelé, velice obdivuji jejich muzikálnost a fantazii při improvizacích. Proto bylo pro mne bolestné pozorovat, jak při vystoupení se Sánchezem-Chiongem byli příliš hlučnou elektronikou zatlačeni do role jakéhosi „křoví“, neboť jejich hru bylo bohužel častěji jen vidět než skutečně slyšet. Opravdu jsem litoval, že jim nebylo dopřáno ukázat svoji schopnost vzájemné interakce a invenčního bohatství. Sólista si svoji hru užíval a pramálo se staral o ostatní. Domnívám se, že – i vzhledem k nedostatečnému času na přípravu – by snad bylo lepší nechat jej vystoupit samotného, a Dust in the Groove mohl zahrát zvlášť.
Jestliže nová hudba je výrazem nového hudebního myšlení, pak Sánchez-Chiong se zdá být – při veškerém svém obdivuhodném zvládání všelijakých současných technologií – zakotven v představě paganiniovské virtuozity 19. století. Publikum bylo ovšem nadšeno a odměnilo jej bouřlivým potleskem.
Expozice nové hudby: SPECULA SONORUM
6. října 2026, 19:00 hodin
Besední dům, Brno
Program
Jamese Tenney: In a Large, Open Space
Peter Ablinger: Outside
Jorge Sánchez-Chiong: Some Ways of Music Making
Účinkující
Jorge Sánchez-Chiong – gramofony
Dust in the Groove:
Claudia Cervenca – vokál
Jana Vondrů – vokál
Žaneta Vítová – akordeon
Martin Opršál – marimba
Radim Hanousek – basklarinet, saxofon
Jan Přibil – trubka
Yoram Rosilio – kontrabas
Valentin Duit – perkuse, bicí
Jakub Švejnar – perkuse, bicí
Otto Wanke – elektronika
Ladislav Mirvis Mirvald – zvukový design
