Než se Jindra Polák stal frontmanem jedné z nejúspěšnějších českých kapel Jelen, chodil na hodiny zpěvu ke koncertní pěvkyni Lence Mense Pištěcké. Ta později založila Chlapecký sbor Bruncvík a jejich hudební cesty se znovu protnuly. Jindra Polák totiž jako člen Pražského pouličního sboru s Bruncvíkem při různých příležitostech vystupoval. Právě hodiny zpěvu u Lenky Pištěcké a působení v Pražském pouličním sboru patří k jeho hudebním kořenům a potkají se znovu i na koncertě Oh, Happy Day aneb „Bruncvík slaví 20 let! Na pódiu se potkají současní i bývalí členové sboru, Pražský pouliční sbor a řada instrumentalistů. Zazní skladby, které Bruncvík provázejí jeho historií, od etnické hudby až po duchovní repertoár. Vrcholem večera bude Misa Criolla s tenorovým sólistou Ondřejem Holubem.
Hlas jako okno do duše
Příběh Jindry Poláka ukazuje, že vztah k hudbě, který vznikne v mládí, může člověka provázet celý život. A někdy ho dovede až na velká pódia.
„Když jsem chodil k Lence Pištěcké na hodiny zpěvu, kladla mi na srdce, že hlas je to opravdové okno do duše. Když slyším Bruncvíky, vždycky si na to vzpomenu. Někdy za těmi jejich okny svítí slunce, jindy prší a občas jimi proletí míč, ale sklo je vždycky čisté a venku, za prvním kopcem, čeká dobrodružství a radost ze života,“ říká Jindra Polák, frontman kapely Jelen.
Bruncvík vznikl v Praze v roce 2006 „na zelené louce“ a dodnes nepatří pod žádnou instituci. Založila ho a vede sbormistryně Lenka Mensa Pištěcká. Zpívají v něm chlapci přibližně od 4 do 20 let a za dvě desetiletí má sbor za sebou přes 300 koncertů. Jeho repertoár sahá od gregoriánského chorálu až po současnost, zvláštní místo v něm má etnická hudba.
Bruncvík ale nikdy nebyl jen o zpívání. Jeho cílem je rozvíjet kluky nejen hudebně, ale i osobnostně, nabídnout jim smysluplně strávený čas mimo obrazovky a prostředí, kde mohou být sami sebou. Sbor je tak trochu rodinou, ve které se potkávají kluci od školky až po vysokou školu.
„Za dvacet let se nám potvrdilo, že sbor kluky formuje daleko za dveřmi zkušebny. Vznikají přátelství na celý život, kluci se učí obstát před každým publikem, poslouchat jeden druhého a nebát se vlastního hlasu,“ říká sbormistryně Lenka Mensa Pištěcká.
Proč právě kluci?
Chlapecké pěvecké sbory jsou v českém prostředí stále poměrně neobvyklé. Bruncvík proto chce své dvacáté výročí využít také k tomu, aby ukázal, že zpívání má v životě kluků své místo, a oslovil další chlapce a jejich rodiče.
„Chceme vyvrátit mýtus, že chlapci neumí zpívat, a ukázat, že hudba k pravému klukovi patří. Bruncvíci každý rok připraví pět vlastních koncertů a v létě vyrážejí na tábor. Kromě toho už zpívali všude, kde byla hudba potřeba: na slavnostních i pietních akcích, na festivalech a muzejních nocích, v divadelní hře, po celém Česku i v zahraničí. Žádný rok nebyl stejný,“ dodává Pištěcká.
Bruncvík nyní hledá nové členy a dveře má otevřené i těm, kteří se zpěvem teprve začínají. Zájemci nemusí být hotoví zpěváci, vše potřebné se mohou naučit přímo ve sboru. Důležitější než předchozí zkušenosti jsou chuť zpívat, zvídavost a ochota stát se součástí party, která spolu nejen vystupuje, ale také zažívá spoustu společných dobrodružství.
Dvacet let v jednom večeru
Oslava dvacátých narozenin Bruncvíku bude především setkáním několika generací zpěváků, které spojuje láska k hudbě a společné zážitky. Vedle současných členů vystoupí také bývalí členové sboru, Pražský pouliční sbor a instrumentalisté Jiřina Marešová, Miloslav Študent, Antonín Procházka, Martin Homola a další hudebníci.
