Nový kulturní komplex se rozkládá na ploše necelých 150 tisíc metrů čtverečních na jižním nábřeží řeky Chuang-pchu-ťiang, v místech, kde se v roce 2010 konala světová výstava Expo. Podoba budovy nachází inspiraci v přírodě i historii. Její linie vycházejí z ladného zakřivení říčního proudu a geometrie tradičního čínského vějíře, podle kterého také získala přezdívku.
Nejvýraznějším prvkem celé stavby je široké bílé schodiště, které vede v elegantní spirále až na střechu. Ta je veřejně přístupná a vyhlídková plošina nabízí celoročně úchvatný pohled na panorama města, a to jak divákům mířícím na představení, tak náhodným kolemjdoucím. Norští architekti tím vědomě navázali na svůj úspěšný koncept Opery v Oslu a vytvořili veřejný prostor určený pro každodenní setkávání a městský život.
Zatímco exteriéru vládne elegantní bílá, interiéry sázejí sytější barvy a textury. Celková kapacita hledišť dosahuje 4 200 míst a je rozdělena do tří odlišně koncipovaných sálů. Největším z nich je pětipatrová Síň harmonie (Harmony Hall) pro dvě tisícovky diváků. Její interiér je vyveden v tmavě červené barvě a navržen speciálně pro operní produkce s důrazem na dokonale vyladěnou akustiku pro dokonalou čistotu lidského hlasu. Komornější atmosféru nabízí Soar Theatre se 1 200 místy, určený pro klasickou a barokní operu či operetu. Třetí sál disponuje tisícovkou sedatel a nabízí flexibilní uspořádání hlediště i jeviště, je tak vhodný zejména pro experimentální tvorbu. Nabízí také výhled do přilehlého parku.
Zahajovací sezóna láká na zvučná jména světové operní i klasické scény. 22. října 2026 si mohlo čínské publikum vychutnat premiéru inscenace Pucciniho Toscy v podání benátského divadla Teatro La Fenice v režii Joána Antona Rechiho.
Petrohradské Mariinské divadlo představí čínskému publiku od 30. října Verdiho Aidu pod vedením dirigenta Valerije Gergijeva. Ten zde také odehraje spolu s orchestrem Mariinského divadla cyklus věnovaný tvorbě Dmitrije Šostakoviče a 120. výročí jeho narození. Jde o první kompletní provedení všech patnácti Šostakovičových symfonií na čínské půdě a hudební maraton doplní také oba skladatelovy klavírní koncerty. Gergijev sklidil v Šanghaji značný ohlas již minulý rok, kdy s petrohradským orchestrem přednesl kompletní symfonické dílo Gustava Mahlera.
V listopadu pak do Číny poprvé zavítá Berlínská státní opera vedená Christianem Thielemannem, aby představila inscenaci Růžového kavalíra v režii Andrého Hellera.
Mimořádně lákavá bude i koncertní řada. Klavírní virtuos Rudolf Buchbinder (rozhovor si můžete přečíst zde) se představí v beethovenovském cyklu s orchestrem Staatskapelle Berlin, klavíristka Yuja Wang vystoupí za doprovodu Mahlerova komorního orchestru a na počátek nového roku je plánován koncert sira Andráse Schiffa za doprovodu Staatskapelle Dresden.
Budova se stane také stálým domovem pro soubor Šanghajské opery. Ta v nové sezóně uvede divácky úspěšnou inscenaci Turandot v režii Roberta Anda. Vedle západní klasiky dostane prostor i tradiční čínská opera (Xiqu), reprezentovaná klasickými díly jako Pavilón pivoněk (poznámka redakce: Mu-tan-tching, klasická čínská tragikomedie jejímž autorem je dramatik Tchang Sien-cu, poprvé uvedena 1598, délka trvání více než 20 hodin) nebo Sen v červeném domě (poznámka redakce: Chung-lou-men, dvoudílná anglicky zpívaná opera dle románu čínského spisovatele Cchao Süe-čchina, poprvé uvedena v roce 2016, autorem je čínsko-americký hudební skladatel Bright Sheng, libreto napsal společně s Davidem Henry Hwangem). Milovníky tance pak potěší hostování American Ballet Theatre, Baletu Borise Eifmana i domácích souborů Shanghai Ballet a Shanghai Dance Theatre.
Otevřením nové operní scény Šanghaj navazuje na dlouholetou tradici města jako mezinárodního uzlu a jasně dává najevo své kulturní ambice. Zda se jí to podaří, ukáže až čas – klíčové bude, jak úspěšně dokáže její umělecký program držet krok s architektonickou vizí.
