Příběhem vše začíná
Jedenáct ročníků, jedenáct příběhů. Dramaturgie Lednicko-valtického hudebního festivalu vyrůstá ze skutečných lidských osudů a nečekaných historických souvislostí. Právě jejich objevování je osobním rukopisem zakladatele a ředitele festivalu Jiřího Partyky. „Letos se moje pozornost obrátila k baroknímu kavalírovi Josefu Václavovi z Lichtenštejna a jeho diplomatické misi ve velkolepém stylu na francouzský dvůr v roce 1738. V zájmu Marie Terezie se tehdy kultura stala nejen nástrojem reprezentace, ale také prostředkem evropské
diplomacie,“ uvádí Jiří Partyka jako ředitel a hlavní dramaturg festivalu. Tomuto příběhu odpovídal i výběr skladeb, které posluchače provedly od zářícího baroka až k hudební modernitě. „Zaznělo například Charpentierovo Te Deum, Bachovo monumentální Magnificat a další díla připomínající francouzskou hudební tradici a její evropské souvislosti,“ doplňuje Partyka.
Jedenáctý ročník LVHF s mottem Francouzská cesta zlatého kočáru nabídl třináct koncertů včetně Prologu, který se odehrál ve Vídni v Lichtenštejnském zahradním paláci, dále nový formát Hudebně-filmového klubu a sérii tří přednášek. Pro děti festival zorganizoval hudebně-taneční představení, baletní workshop a tři výtvarné dílny. Více než 4 551 návštěvníků (z toho 1 490 dětí ve věku do osmnácti let) ocenilo potleskem vystoupení tří desítek sólistů a uměleckých souborů. Festival přilákal posluchače z České republiky, Slovenska a Rakouska, ale také návštěvníky ze Švýcarska, Nizozemska, Slovinska, Belgie, Německa, Brazílie a Spojených států amerických.
Když se setmí, přichází Versailles
Jedním z vrcholů jedenáctého ročníku se stala návštěva umělců Královské opery zámku Versailles, kteří do Lednice přivezli hudební svět francouzského dvora. Pod vedením dirigenta Gaétana Jarryho se představili v kostele sv. Jakuba Staršího v Lednici i ve zdejší zámecké jízdárně.
Duchovní hudba Françoise Couperina, Leçons de Ténèbres, a slavné Miserere Gregoria Allegriho zazněly v působivé atmosféře kostela ozářeného stovkou svíček. Barokní nádhera pak dostala další podobu v programu, který nechal vyniknout sólovým hlasům, dobovým nástrojům i vytříbené eleganci francouzské hudební tradice. Vystoupily sopranistky Ana Vieira Leite a Catherine Trottmann.
Cherchez les femmes derrière tout
Ženský element, který v letošním Lednicko-valtickém příběhu reprezentují zájmy Marie Terezie, krystalizoval v programu LVHF důrazně a jemně. Posluchačům se během několika večerů představily mezzosopranistka Bella Adamova a sopranistka Kristýna Kůstková v koncertním uvedení Gluckova Orfea a Eurydiky, ve francouzském lesku zazářily houslistka Cosima Soulez Larivière společně s klavíristkou Martinou Consonni. K dalším osobnostem letošního ročníku patřily klavíristka Terezie Fialová a řada dalších interpretek české i evropské hudební scény.
Festivalový Prolog ve Vídni ozdobila flétnistka Jana Semerádová, umělecká vedoucí souboru Collegium Marianum, která se dlouhodobě věnuje francouzské barokní hudbě. Mladou generaci umělkyň na festivalu zastoupila skladatelka Darja Kukal Moiseeva, jejíž tvorba propojila letošní dramaturgii se současnou českou hudbou.
O hvězdný závěr se postarala francouzská sopranistka Sandra Hamaoui, která vystoupila na závěrečném galakoncertu s Filharmonií Bohuslava Martinů pod vedením dirigenta Jiřího Habarta.
Tři světové premiéry
Historie inspiruje, a pokud inspiruje mladé, nebude nikdy zapomenuta. LVHF letos objednal u českých autorů dvě nová díla, která uvedl ve světových premiérách. První z nich, skladba Ti, kteří měli být spolu od Darji Kukal Moiseevy, zazněla v Břeclavi v obřadní síni židovského hřbitova v rámci koncertu Árie akordeonu. V podání sourozeneckého dua Andrey a Martina Šulcových otevřela téma tragického osudu židovských obyvatel za druhé světové války. Hudební výpověď se soustředila na lidskost, lásku a naději a v závěru připomněla židovskou modlitbu Avinu Malkeinu.
Druhá světová premiéra zazněla v rakouském Kirchstettenu. Parisienne Nostalgie pro akordeon a klavírní trio Jiřího Kabáta zazněla v podání Kalliopé Trio Prague a akordeonisty Martina Šulce. Obě premiéry ukázaly, že festival nevnímá historický repertoár.
