Možná tomu nebudete chtít věřit, ale od chvíle, kdy John Williams naposledy získal Oscara, uplynulo už 32 let. Nejžádanější hollywoodský skladatel od dob Wolfganga Korngolda se zlaté sošky dočkal naposledy v roce 1994 za Schindlerův seznam. Od té doby putovaly oscarové sošky do rukou francouzských, německých i britských skladatelů. Tři z nich si v poslední době odnesl také Švéd Ludwig Göransson, kterému je teprve 42 let a má tedy dost času na to, aby překonal Williamsovu bilanci pěti Oscarů. Historický rekord však s devíti Oscary stále drží Alfred Newman.
Z důvodů, které se za okamžik objasním, mám slabé místo pro dva filmové skladatele. Jsou jimi Brit James Horner, autor hudby k Titaniku, a Kanaďan Howard Shore, který si za Pána prstenů odnesl hned tři Oscary. Jeho skladatelský záběr je přitom obdivuhodně široký: od Mlčení jehňátek přes Hobita a Gangy New Yorku až po Tátu v sukni a M. Butterfly. Z takového rozpětí témat by se verističtí operní skladatelé nejspíš nervově zhroutili a sáhli po laudanu.
Práce filmového skladatele vyžaduje značnou stylovou pružnost – každé filmové vyprávění si žádá něco jiného. Když si však projdete klavírní aranže Shorových skladeb pěkně za sebou, vystoupí do popředí jeho skutečná přednost – umění vytvářet působivou atmosféru a vkládat do hudby tóny, které se záměrně ocitají tam, kde bychom je nečekali. Shore je skladatelem, který má v malíku Schönberga i Cage, Milese Davise i Maxe Steinera. Výběr jeho filmových melodií je fascinující a hypnotický, vítaným osvěžením v nepřetržitém klavírním proudu jsou pak vstupy Natalie Dessay a houslí Nemanyi Raduloviće.
Moje náklonnost k hudbě Howarda Shora, stejně jako k tvorbě Jamese Hornera, má velmi osobní důvod. Jedno dopoledne jsem strávil s Jamesem Hornerem debatou o hudebních motivech pro filmovou adaptaci mého prvního románu Píseň jmen (The Song of Names). K realizaci projektu však už nedošlo – Horner tragicky zahynul při letecké nehodě. Jeho místo zaujal Howard Shore, který se na práci připravoval mimořádně důkladně – opakovaně navštěvoval chasidské čtvrti New Yorku, aby pronikl do jejich hudebního světa a zajistil autentické vyznění filmové partitury. Jeho jímavý hlavní motiv k mému příběhu najdete na albu pod číslem 25. Jen tak na něj nezapomenete. O aranžmá se postaral Dmitri Soudoplatoff, zatímco klavírního partu se ujal zručný a všestranný Aurélien Pontier. Ve třech skladbách přitom rozehrává preparovaný klavír v duchu Johna Cage.
Album na Spotify:
Howard Shore – A Piano Tribute
Howard Shore: Hugo (Zloděj)
Howard Shore: Skrytá identita (The Departed: Billy’s Theme)
Howard Shore: M. Butterfly
Howard Shore: Moucha (The Fly)
Howard Shore: Východní přísliby (Eastern Promises)
Howard Shore: Velký (Big: Goodbye)
Howard Shore: Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs)
Howard Shore: Po zavírací době (After Hours: 9PM)
Howard Shore: Táta v sukni (Mrs. Doubtfire: Daniel & the Kids)
Howard Shore: Nejsem blázen (Nobody’s Fool)
Howard Shore: Pán prstenů (Společenstvo Prstenu – Concerning Hobbits, Rivendell)
Howard Shore: Pán prstenů (Dvě věže – Evenstar, The Hornburg)
Howard Shore: Pán prstenů (Návrat krále – Roots and Beginnings, The Grace of Undómiel, For Frodo)
Howard Shore: Hobit (Neočekávaná cesta – Dreaming of Bag End)
Howard Shore: Hobit (Šmakova dračí poušť – Feast of Starlight)
Howard Shore: Ed Wood
Howard Shore: Esther Kahn (Five in the Gods)
Howard Shore: Sedm (Seven: Apartment #604)
Howard Shore: Crash
Howard Shore: Střípky ženy (Pieces of a Woman: Ruin and Memory – Movement II. Largo)
Howard Shore: Píseň jmen (The Song of Names)
Howard Shore: Hra (The Game: Happy Birthday, Nicholas)
Aurélien Pontier – klavír
Nemanja Radulović – housle
Howard Shore – syntetizér
Gladys Avignon – flétna
Frédéric Couderc – irská píšťala
Natalie Dessay – soprán
Label: Warner Classsics
Datum vydání: 16. října 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: ****
