Listopad 2026 otevřel už 37. ročník festivalu Dny soudobé hudby. Pořádá jej Společnost českých skladatelů, členská organizace Asociace hudebních umělců a vědců. Letošní ročník nabízí devět koncertů, v jejichž rámci autoři pěti generací z celé České republiky i čeští autoři v zahraničí předkládají publiku 64 skladeb, z nich autoři avizují 36 premiér (25 světových a 11 pražských). Zastoupeny jsou všechny skladatelské organizace Asociace hudebních umělců a vědců, jimiž jsou Společnost českých skladatelů, Západočeské hudební centrum Plzeň, Klub moravských skladatelů Brno, Tvůrčí centra Asociace hudebních umělců a vědců Olomouc a Ostrava, k nim i se přidali i skladatelsky činní členové Fóra mladých a Společnosti koncertních umělců. Návštěvníci přívětivého prostředí vybraných koncertních prostor uslyší hudbu komorní – a to instrumentální i vokální – v provedení umělců zvučných jmen a také interpretů nastupující generace studentů. Celý letošní ročník a zejména samostatný koncert je věnován uctění památky a připomenutí tvůrčího odkazu Karla Husy (1921–2016), čestného člena Společnosti českých skladatelů in memoriam, ke 105. výročí jeho narození a 10. výročí úmrtí.
Fanfára pro dva jubilanty
V neděli 1. listopadu 2026 se ve Foerstrově síni v prostorách fary kostela sv. Vojtěcha v Praze 1 uskutečnil první koncert festivalu Dny soudobé hudby. Slavnostně ho zahájila fanfára Jubiloso II/a pro žesťové kvinteto předsedy Společnosti českých skladatelů Zdeňka Zahradníka. Autor – sám letošní jubilant (90) – s uznáním ocenil sehraný výkon žesťového kvinteta (Dominik Horáček a Adam Pospíšil – trubky, Zdeněk Bělohradský – lesní roh, Šimon Pudlovský – trombon, Ladislav Lejnar – tuba), které suverénně, s precizními dynamickými odstíněními od tichých repetovaných ploch až po majestátní finále, přesně naplnilo jeho záměr.
Fanfára tentokrát splnila dvojí úlohu: připomněla sedmdesáté narozeniny Igora Polácha, člena Společnosti českých skladatelů působícího ve Francii, a zároveň slavnostně zahájila letošní ročník Dnů soudobé hudby. Jubilant se z mnoha důvodů nemohl osobně zúčastnit, alespoň takto na úvod prvního koncertu byla tedy zařazena jeho aktuálně jediná možná skladba s dostupným notovým materiálem: Obrázky pro dechové kvinteto, kterou vtipně uvedl alespoň svým komentářem v tištěném programu koncertu, kdy píše o „archeologické vykopávce“ pocházející z jeho studentských let a odrážející spontánní „mladickou nerozvážnost“, kdy si troufale zvolil právě obsazení dechového kvinteta. Pečlivé nastudování skladby a zaujatý výkon interpretů (Petra Benešová – flétna, Zdeněk Rys – hoboj, Jiří Špaček – lesní roh, Vlastimil Mareš – klarinet, Miloš Wichterle – fagot) vyvolaly u publika spontánní potlesk, který rozhodně nebyl pouhou zdvořilostí. Takže se můžeme těšit, že příští rok uslyšíme autorovu skladbu novou, tímto provedením motivovanou.
Od moravského sklípku k hudebnímu humoru
Hudební oslava pokračovala další dramaturgicky vyšperkovaně zařazenou skladbou: poprvé v rámci Dnů soudobé hudby zazněla skladba člena Klubu moravských skladatelů Brno Petra Haly pod názvem Probuzení ve sklípku pro sólový klavír, kterou sám přednesl. Je vždy zajímavé vyslechnout si skladbu v autorské interpretaci, zde znamenitý klavírista a autor v jedné osobě potvrdil, že zařazení skladby bylo správnou, a vzhledem k „oslavnému“ umístění v programu právě tohoto koncertu, logickou volbou. Zkonstatoval, že „ranní vzpomínka na směsici moravského folklóru a dobrého vína filtrovaná třemi hodinami spánku stála za to“.
Že probuzení nastalo ve zdraví, „dosvědčila“ následující zařazená skladba: zpěvná a k žánru takzvaného vyššího populáru náležející Finesca (vánoční skladba původně pro dvě kytary) Simonne Draper v úpravě pro smyčcové kvarteto. Se vstřícným porozuměním pro salonní hudbu hrál Arco Quartet (Pavla Roubíčková Franců a Natsuko Broučková Ogushi – housle, Eva Franců – viola, Pavel Chovanec – violoncello).
Poslední skladbou uzavírající „oslavný blok“ se stala Kompozice Regnum Fis opět člena Klubu moravských skladatelů Brno Vlastimila Pešky – bujará skladba v rozverném podání Petra Haly, jejíž požadované virtuozitě nezůstal klavírista ani v chladnějších podmínkách síně nic dlužen. Jak autor doufal, posluchači se při poslechu skutečně nenudili – dostali dokonce příležitost muzikologické reflexe využití tónu fis (bez něhož prý není dobré muziky).
Tři skladatelky, tři hudební světy
Po přestávce se shodou okolností sešly skladby tří skladatelek. Druhou polovinu večera zahájila skladba Čtyři osudy jedné z nejmladších členek Společnosti českých skladatelů Kateřiny Horké. Podle autorky vychází název kompozice z mimohudebního příběhu, v němž každý nástroj představuje vlastní osud a vypráví svůj životní příběh. Závěr skladby pak přináší poselství naděje. Semknutá jednovětá kompozice pro housle (Kateřina Lekeš), klarinet (Anna Paulová), violoncello (David Pěruška) a klavír (Pavol Praženica) potvrdila autorčiny skladatelské kvality.
Následující skladba Věry Čermákové Chioroscuros / Šerosvity No. 1-3 vznikla pro nynější interprety a jim je také věnována: představila ojedinělý dechový nástroj s názvem corno di caccia (František Tomšíček), který zněl dle skladatelského záměru autorky ve „světlejším a temnějším“ harmonickém souladu a barevných náladách s klavírem (Kateřina Konopová).
Koncert zakončila hudební pohádka: melodram pro recitaci a klavír na text klavíristy Tomáše Víška Malá mořská víla místopředsedkyně Společnosti českých skladatelů Jindry Nečasové Nardelli. Místo autora textu, který melodram premiéroval v rámci Úterků Umělecké besedy, v tomto provedení hrál Pavol Praženica. Spolu s recitátorkou Kateřinou Seidlovou-Hruškovou dojali přítomné publikum zejména při „mravoučném“ závěru textu: „Víš, pamatuj si, synáčku, chtít něčím jiným býti, čím Pánbůh tebe nestvořil, to do osidel tě chytí: Chtěj býti lepším tím, čím jsi, ať posedlost nezavede, hruška též není jabloní – však plodí, jak nejlíp svede…“.
Dramaturgický „majstrštyk“
Uznání zaslouží důvtipně sestavená dramaturgie první poloviny koncertu: sloučila žánrově odlišné a námětově na první pohled zcela nesourodé skladby, které propojené dohromady synergicky umocnily vyznění oslavy vkomponovaného jubilea, přičemž tato oslava – i díky důležitou roli hrající jubilantské fanfáře – tímto nebyla „jen“ hudební, ale také skutečně tematická a navíc vnesla do sálu vtip a humor. Protože skladby zadávají pro festival Dny soudobé hudby sami autoři, přičemž námětově nejsou omezeni, je festival i tímto jedinečný a s díly lze v rámci naopak mnoha omezení pracovat. Daniele Bělohradské, duši všech koncertů pořádaných Společností českých skladatelů, patří i za tento umný „majstrštyk“ pochvala a dík.
Závěrem konstatujme, že zahajovací koncert 37. ročníku festivalu Dny soudobé hudby přinesl různorodé skladby, z nichž každá si našla své posluchače. Přejme i všem následujícím koncertům v průběhu celého listopadu takový zdar, jako měl tento.
Dny soudobé hudby: 1. koncert
1. listopadu 2026, 19:00 hodin
Foerstrova síň, fara kostela sv. Vojtěcha, Praha
Program
Zdeněk Zahradník: Jubiloso II/a
Igor Polách: Obrázky pro dechové kvinteto
Petr Hala: Probuzení ve sklípku
Simonne Draper: Finesca
Vlastimil Peška: Kompozice Regnum Fis
Jindra Nečasová Nardelli: Malá mořská víla – melodram pro recitaci a klavír na text Tomáše Víška
Věra Čermáková: Chioroscuros No. 1, 2, 3 – Šerosvity
Kateřina Horká: Čtyři osudy
Účinkující
Dominik Horáček – trubka
Adam Pospíšil – trubka
Zdeněk Bělohradský – lesní roh
Šimon Pudlovský – trombon
Ladislav Lejnar – tuba
Petra Benešová – flétna
Zdeněk Rys – hoboj
Jiří Špaček – lesní roh
Vlastimil Mareš – klarinet
Miloš Wichterle – fagot
Petr Hala – klavír
Pavla Roubíčková Franců – housle
Natsuko Broučková Ogushi – housle
Eva Franců – viola
Pavel Chovanec – violoncello
Kateřina Seidlová-Hrušková – recitace
Pavol Praženica – klavír
František Tomšíček – corno di caccia
Kateřina Konopová – klavír
Kateřina Lekeš – housle
Anna Paulová – klarinet
David Pěruška – violoncello
