Operní panorama Heleny Havlíkové (625) – Pokoušení Van Hornem

Ve Smetanově síni Obecního domu se 8. listopadu 2026 poprvé v České republice představil americký basbarytonista Christian Van Horn. V programu nazvaném přiléhavě Ďábel i král, sestaveném z árií jeho nejvýznamnějších rolí, které mu otevřely cestu na ta nejprestižnější světová operní jeviště, ho doprovázel orchestr Prague Philharmonia, vedený dirigentem Rastislavem Štúrem.

Helena Havlíková
11 minut čtení
Christian Van Horn, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)

Od prvních angažmá k velkým operním scénám

Christian Van Horn (*1978) profesionální operní kariéru zahájil v roce 2004 a brzy se vydal na zkušenou do Evropy, kde získal angažmá v Bavorské státní opeře (2008–2010). Z této „základny“ už odstartoval na orbitu světových operních jevišť – v roce 2013 debutoval v MET jako Pistola ve Verdiho Falstaffovi, kde o pět let později ztvárnil titulní roli v Boitově Mefistofelovi. Následoval Filip II. ve Verdiho Donu Carlosovi v Pařížské národní opeře a v roce 2025 Attila v madridském Teatro Real. V témže roce debutoval v londýnské Covent Garden jako Escamillo v Bizetově Carmen. K Van Hornově osobnosti patří také snaha udržovat přímý kontakt s publikem. Během covidového lockdownu proto založil vlastní The CVH Podcast, který provozuje dodnes a považuje ho za nedílnou součást svých uměleckých aktivit.

Christiana Van Horna mohlo české operní publikum dosud znát především z kinopřenosů MET – jako Pistolu ve Verdiho Falstaffovi (2013), Julia v Adèsově Andělu zkázy (2017), Doktora v Bergově Vojckovi (2020), Raimonda v Donizettiho Lucii di Lammermoor (2022), čtveřici záporných postav v Offenbachových Hoffmannových povídkách (2024) a Giorgia v Belliniho Puritánech (2026). Pražský koncert tak nabídl příležitost poznat jeho pěvecký a herecký projev naživo v áriích z rolí, které ho proslavily.

Christian Van Horn, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)
Christian Van Horn, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)

Ďábelská svádění a ironie

Program pražského sólového recitálu Christian Van Horn sestavil z basových a basbarytonových operních „hitů“. Škoda, že pro pražské vystoupení nezařadil „pražského“ Dona Giovanniho – má ho na repertoáru, ztvárnil jej v roce 2022 v Pařížské opeře a v roce 2024 ve Vídeňské státní opeře.

Úvodní Uherský pochod z Faustova prokletí Hectora Berlioze výborně vystupňoval očekávání příchodu Van Horna. Jeho zjev je opravdu impozantní – je vysoké postavy, s výraznou bradkou a pronikavým pohledem, vskutku předurčený pro role ďábelských pokušitelů a vládců říší. Už svým příchodem Van Horn ovládl prostor, kouzlu jeho osobnosti bylo snadné podlehnout – což bylo zřejmé z bouřlivého uvítání publikem, které okamžitě získal na svou stranu.

Dramaturgii pražského vystoupení koncipoval Van Horn tak, aby na svých nejoblíbenějších rolích ukázal, jak lze vyjádřit různé podoby démonů zla, svádění a moci – v kontrastu k intimní výpovědi osamělosti vládců. Třebaže Van Horn zařazoval slavné árie, přece jen by k úplnosti prožitku přispěly titulky s překladem textů.

Hned v první árii Devant la maison, Mefistofelově serenádě z Berliozova Faustova prokletí, Van Horn s groteskní lehkostí ukázal, že zlo nemusí jen prvoplánově děsivě hřímat. Lze je mnohem účinněji a přitažlivěji „zabalit“ do rafinovaně lákavé podoby, která vyhlédnutou oběť obelstí a uchlácholí, když před Markétčiným domem svolává bludičky a zpívá serenádu, která má Markétku svést a zároveň ironicky zesměšňuje milostné námluvy parodií milostné písně. Van Horn přitom s lehkostí předvedl koloratury a rychle navázal bezprostřední kontakt s publikem.

Christian Van Horn, Rastislav Štúr, Prague Philharmonia, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)
Christian Van Horn, Rastislav Štúr, Prague Philharmonia, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)

V druhé árii recitálu, Voici des roses, která ve Faustově prokletí dějově předchází, Van Horn předvedl jinou variantu Mefistofelova pokušitelství: Faustovi, zklamanému z hrubosti rozveselených pijanů v Auerbachově sklepě, předestře kouzelný sen na lůžku z růží, v němž se mu má zjevit Markétka. Van Horn podtrhl její vemlouvavost dlouhými kantilénovými frázemi v pomalém tempu. Ukolébavkový charakter zdánlivě něžné árie se tak stal jen další Mefistofelovou manipulací.

Následovaly árie z Fausta Charlese Gounoda. Po orchestrálním Valčíku následovala Mefistofelova píseň Le veau d’or est toujours debout z druhého jednání. Van Horn se v ní s odstíny démonického chechtotu stal cynickým komentátorem lidské slabosti. Mefistofeles zpívá ve společnosti vojáků a studentů o zlatém teleti, symbolu bohatství a chamtivosti, jemuž se lidstvo klaní jako své modle. A v Mefistofelově serenádě Vous qui faites l’endormie ze čtvrtého jednání Van Horn uplatnil předstíranou galantnost v groteskní parodii milostné serenády určené Markétce.

První část programu ukončila svůdná brilantní árie Scintille, diamant z Hoffmannových povídek Jacquese Offenbacha, v níž se Van Horn jako Dapertutto s elegancí svůdce a manipulátora třpytivým diamantem snažil přimět Giuliettu ke zradě Hoffmanna. Mohutnost Van Hornova hlasu dodávala Dapertuttovu svádění démonickou autoritu.

Christian Van Horn, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)
Christian Van Horn, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)

Mefistofeles, králové a temné síly

Po přestávce následovaly ukázky z dalšího zpracování faustovského tématu, Mefistofela Arriga Boita. Ve slavné árii Son lo spirito che nega sempre tutto Van Horn jako Mefistofeles odhalil skutečnou totožnost této ďábelské postavy, když se hlásí k hříchu, smrti a zničení a opakovaně pronáší odmítavé „ne“ vůči všemu stvořenému, včetně hvězd a květin. Patřičný výsměch a sarkasmus Van Hornově interpretaci nechyběly. Vyznění árie však oslabil její závěr: namísto vyzývavého výsměšného hvizdu se odněkud z orchestru ozvalo jen nesmělé, sotva slyšitelné „pípnutí“. A následovala další podoba ďáblova temného charakteru, když si v árii Ecco il mondo Van Horn se sebejistotou Mefista uprostřed démonického reje Valpuržiny noci s výsměchem a opovržením pohrává s glóbem představujícím svět.

Přechod k druhé, „královské“ části Van Hornova recitálu vytvořila Verdiho předehra k opeře Loupežníci. Příležitost uplatnit vřelý zvuk sólového violoncella skvěle využil koncertní mistr violoncellové skupiny Prague Philharmonia Lukáš Pospíšil, jehož sólový výkon by si v programové brožuře zasloužil výraznější uvedení než pouhé zařazení do seznamu členů orchestru.

Následovaly tři části z Verdiho oper. Ve výstupu Mentre gonfiarsi l’anima parea dinanzi a Roma… Oltre quel limite, t’attendo, o spettro z prvního jednání Attily Van Hornův hunský král podléhá strachu z děsivého snu, varujícího ho před vstupem do Říma, aby se vzápětí za svůj strach zastyděl a v bojovné cabalettě se přízraku vzepřel.

Christian Van Horn, Rastislav Štúr, Prague Philharmonia, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)
Christian Van Horn, Rastislav Štúr, Prague Philharmonia, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)

Oproti převážně efektním ďábelským áriím proměnil Van Horn jako král Filip v Donu Carlosovi árii Ella giammai m’amò v bolestnou zpověď osamělého vládce. V dlouhém pěveckém oblouku vyjádřil osamělost a vnitřní napětí zoufalého vládce, který si v noci ve své pracovně trpce uvědomuje, že ho jeho mladá manželka Alžběta nikdy nemilovala.

Verdiovskou část ukončilo v efektním podání Prague Philharmonia Ballabile, tanec temných sil z pařížské verze opery Macbeth, který provází Macbethovu opětovnou návštěvu čarodějnic, od nichž žádá další věštbu.

Ve vyvolávání temných sil Van Horn pokračoval i v závěru programu árií Nonnes, qui reposez z Roberta ďábla Giacoma Meyerbeera, kdy jako vládce pekelných sil Bertram vyvolává mrtvé jeptišky z hrobů a přikazuje jim, aby svedly Roberta ke krádeži kouzelné větévky.

Nadšenému publiku Van Horn přidal dva písňové evergreeny: Some Enchanted Evening z muzikálu South Pacific (1949) a retrospektivní píseň My Way, kterou proslavil Frank Sinatra. Přechod od opery k populární hudbě zdůraznil použitím mikrofonu. Van Horn se tak přiklonil k současnému trendu, v němž operní sólisté chtějí předvést své přesahy do muzikálového žánru a populárních písní. Bylo však zřejmé, že Van Hornova „moje cesta“ vede jinudy než ta Sinatrova.

Christian Van Horn, Rastislav Štúr, Prague Philharmonia, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)
Christian Van Horn, Rastislav Štúr, Prague Philharmonia, 8. listopadu 2026, Obecní dům – Smetanova síň, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Jiří Vaněk)

Zářil, ale neoslnil

Christian Van Horn se v Praze představil jako pěvecky efektní, charismatická osobnost. Přece však při bezprostředním poslechu bez „výpomoci“ zvukových úprav kinopřenosů nešlo přeslechnout určité limity jeho hlasových dispozic. Zatímco střední a vyšší poloha zněly plně a mohutně, nejhlubším tónům scházel srovnatelný objem i nosnost a při závěrečných tónech některých árií jako by mu docházel dech dříve, než dozněla orchestrální dohra.

Van Horn v Praze zazářil, ale neoslnil. Významný podíl na úspěchu večera tak měla Prague Philharmonia pod vedením Rastislava Štúra. Tento zkušený dirigent i tentokrát uplatnil svou bohatou operní praxi a muzikantskou empatii v citlivém doprovázení sólisty, pružných tempových proměnách i ve vystižení výrazového charakteru jednotlivých čísel.

Christian Van Horn – Ďábel i král
8. listopadu 2026, 19:30 hodin
Obecní dům – Smetanova síň, Praha

Program
Hector Berlioz: Faustovo prokletí – Uherský pochod, Mefistofelovy árie Devant la maison a Voici des roses
Charles Gounod: Faust – Valčík, Mefistofelovy árie Le veau d’or est toujours debout a Vous qui faites l’endormie
Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky – Dapertuttova árie Scintille, diamant
Arrigo Boito: Mefistofeles – árie Son lo spirito che nega sempre tutto a Ecco il mondo
Giuseppe Verdi: Loupežníci – předehra; Attila – Mentre gonfiarsi l’anima parea dinanzi a Roma… Oltre quel limite, t’attendo, o spettro; Don Carlos – árie Ella giammai m’amò; Macbeth – Ballabile
Giacomo Meyerbeer: Robert ďábel – Bertramova árie Nonnes, qui reposez

Přídavky
Richard Rodgers – Oscar Hammerstein II: Some Enchanted Evening z muzikálu South Pacific
Claude François – Jacques Revaux – Paul Anka: My Way

Účinkující
Christian Van Horn – basbaryton
Prague Philharmonia
Rastislav Štúr – dirigent

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted