Koncertem provázel jeho dramaturg a autor programu Daniel Skála. Svým průvodním slovem dokázal vytvořit vstřícnou atmosféru, pohotovostí a smyslem pro humor dodával večeru potřebnou lehkost a zároveň ke každé skladbě nabídl klíč k jejímu pochopení. Publikum tak mělo možnost nejen naslouchat, ale také lépe porozumět rozmanitým kompozičním a zvukovým přístupům, které se v průběhu večera představily.
Na pódiu se vystřídali tři cimbalisté – Daniel Skála, Michal Grombiřík a Zuzana Máchová. Všichni podali přesvědčivé a profesionální výkony, ať už v sólových skladbách, duích, nebo v závěrečné skladbě pro komorní ansámbl. Program přitom ukázal, že cimbál zdaleka není pouze nástrojem s jednou charakteristickou zvukovou identitou. Naopak, jeho barevnost, bohatý dozvuk i možnosti rozšířených interpretačních technik otevírají skladatelům pozoruhodně široké pole tvůrčího experimentování.
Večer zahájila skladba Gilberta Agostinha Quietly come, quietly go pro sólový cimbál. Téměř čtvrthodinová kompozice byla vystavěna na minimalistickém principu a pohybovala se převážně v šestnáctinových hodnotách, jejichž pravidelný tok narušovaly různě dlouhé pauzy. Výraz skladby se proměňoval především prostřednictvím čtyř dynamických rovin využívaných nepravidelně a mnohdy překvapivě. Na první poslech působila skladba jako monolitický zvukový celek, jeho vnitřní rytmická a dynamická struktura však nabídla dostatek prostoru pro soustředěné naslouchání a vnímání drobných proměn hudebního materiálu.
Následující kompozice Akordy od amerického skladatele Roberta Andersona Karpaye byla určena cimbálovému duetu. Daniel Skála a Michal Grombiřík představili kompozici založenou především na harmonických souvislostech a vzájemném zvukovém provázání obou nástrojů. Poklidný charakter skladby narušovaly nečekané forte vstupy. Zajímavé byly zejména zvukové vztahy vznikající v průběhu doznívání jednotlivých akordických souzvuků. Právě zde se naplno projevila jedna z charakteristických zvukových vlastností cimbálu – jeho bohatá barevnost a schopnost dlouhého dozvuku, který jednotlivé tóny propojuje do neustále se proměňujících zvukových struktur.
Také Conjunction No. 7 od Tymona Zgorzelského byla určena pro cimbálové duo, tentokrát v podání Daniela Skály a Zuzany Máchové. Skladba vycházela z pravidelné pulzace, přičemž interpreti ke vzájemné synchronizaci využívali click track. Zpočátku byla skladba vystavěna na unisonu, konkrétně na tónu C1 a rytmické souhře obou nástrojů. Postupně se však jejich cesty začaly rozcházet, a to jak ve výběru tónů, tak v rytmické struktuře. Zajímavě působily zejména rytmické posuny v obou nástrojích, které dodávaly kompozici na vrstevnatosti.
Osvěžující zvukovou polohu přinesla skladba Altair 2.2 Michala Grombiříka pro cimbál a zvukovou stopu. Autor v ní pracoval s 25 vrstvami předem nahraného materiálu, který dotvořil pomocí různých elektronických efektů. K nahrané vrstvě se následně přidával živou interpretací a využíval přitom také zvuky vytvářené pomocí úst, například mlaskání či různé druhy rytmizace. Propojení nahraných a živě vznikajících zvuků působilo svěže a nápaditě a skladba sklidila u publika značný ohlas.
Jedním z kompozičních vrcholů večera byla skladba Inhalations Daniela Skály v podání Zuzany Máchové, které autor skladbu také věnoval. Patnáct miniatur představilo cimbál v mimořádně pestré škále hráčských a zvukových poloh. Jednotlivé části byly stručné, jasně vymezené a výstižně vypointované. Skladatel v nich využíval řadu speciálních technik, od hry čtyřmi paličkami přes pizzicato až po flažolety a tremola. Každá miniatura přinesla vlastní hudební gesto, jež nebylo dále rozvíjeno. Zuzana Máchová se s náročným materiálem vypořádala s obdivuhodnou jistotou a virtuozitou.
Další skladba Mist Hues Pranava Ranjita byla první kompozicí večera určenou pro čtvrttónové cimbálové duo. Daniel Skála a Michal Grombiřík v ní pracovali s širokou paletou zvukových možností nástroje. Základem skladby byly flažolety, jejichž střídání s dalšími způsoby hry utvářelo zvukovou podobu kompozice. Vedle běžných cimbálových paliček interpreti využívali také paličky kovové, dřevěné a tympánové, nechybělo pizzicato, a dokonce hra smyčcem. Přestože autor skladby pracoval se čtvrttónovým laděním, jeho specifický charakter nebyl ve výsledném zvuku příliš zřetelný, pravděpodobně v důsledku častého využívání flažoletů. Rozmanitost použitých technik však nabídla další působivou ukázku zvukového potenciálu cimbálu.
Předposlední skladbou večera byla Ghostly Presence (ii) od tchajwanského skladatele Wei-Shianga Changa v sólovém provedení Daniela Skály. Komplexní kompozice s širokou dynamickou škálou byla postavena na rychlém pohybu tónových řad, které se postupně rozplývaly do tremol. Tento princip se v průběhu skladby stále více vytrácel, až hudební struktura dospěla k výrazné fragmentárnosti. Přesto skladba působila celistvě a Daniel Skála ji podal s interpretační jistotou a přesvědčivostí.
Závěr koncertu patřil kompozici Completion Daniela Skály pro komorní ansámbl. Vedle všech tří cimbálů se v ní představili také Jan Garláthy na lesní roh, Ivo Morys na klavír a Juraj Bajús na kontrabas. Skladba byla důstojným zakončením večera a potvrdila, že zvuk cimbálu se velmi dobře uplatňuje nejen ve spojení s dalšími nástroji téhož druhu, ale také v kombinaci s jinými hudebními nástroji. Kompozice byla založena na principu řízené improvizace. Jednotliví interpreti měli k dispozici vypsané party s přesnými instrukcemi pro jednotlivé fáze skladby, tónovými výběry i konkrétním hudebním materiálem, o konkrétním způsobu jejich využítí však mohli rozhodovat sami. Výsledkem byla promyšlená zvuková struktura, která si navzdory improvizačnímu principu zachovávala soudržnost a jasný tvar.
Koncert CimbalomLab ukázal, jak podnětné může být setkání interpretů a skladatelů, jejichž společným zájmem je hledání nových možností a způsobů rozeznění koncertního cimbálu. Osm světových premiér představilo široké spektrum kompozičních přístupů a interpretačních technik, přičemž cimbál se během večera ukázal v mnoha podobách – od minimalistických zvukových struktur přes cimbál se zvukovou a elektronickou stopou, cimbálová dua až po komorní ansábl. Vůbec poprvé zde také zazněly skladby pro čtvrttónové cimbálové duo.
Večer zároveň přesvědčivě ukázal, že cimbál je plnohodnotným koncertním hudebním nástrojem, který má své pevné místo také v současné umělecké hudbě. Jeho zvukové možnosti zdaleka přesahují tradiční představy o jeho využití a nabízejí skladatelům i interpretům široký prostor pro další objevování.
Podobné tvůrčí počiny jsou pro rozvoj současné hudby nesmírně důležité. Nejenže rozšiřují repertoár a posouvají hranice interpretačních možností, ale také vytvářejí prostor pro dlouhodobou spolupráci mezi skladateli a interprety. Koncert CimbalomLab byl nesporným důkazem, že taková spolupráce může přinášet nejen zajímavé experimenty, ale především kvalitní a posluchačsky přitažlivé hudební výsledky.
CimbalomLab
18. listopadu 2026, 19:00 hodin
Koncertní sál City Campus Ostravské univerzity, Ostrava
Program
Robert Anderson Karpay: Akordy for cimbalom duo
Gilberto Agostinho: Quietly come, quietly go for cimbalom solo
Tymon Zgorzelski: Conjunction No. 7
Daniel Skála: Inhalations for cimbalom solo
Pranav Ranjit: Mist Hues for quarter-tone cimbalom duo
Wei-Shiang Chang: Ghostly Presence (ii)
Judit Varga: Three Hungarian Etudes
Účinkující
Daniel Skála – cimbál
Michal Grombiřík – cimbál
Zuzana Máchová – cimbál
Jana Vondráčková – klavír
Ivo Morys – klavír
Jan Garláthy – lesní roh
Juraj Bajús – kontrabas