Do Prahy a Bratislavy se šíleně těším, tvrdí Olga Peretyatko

Před blížícím se koncertem dvaatřicetileté ruské sopranistky Olgy Peretyatko v Praze, a následným koncertě v Bratislavě, již první březnovou neděli se nám podařilo získat následující rozhovor s touto bezesporu zajímavou a stále ostřeji sledovanou interpretkou. I na Opeře Plus jsme o ní opakovaně psali, mimo jiné v souvislosti s jejím triumfem na posledním rossiniovském festivalu v Pesaru, kde po boku Juana Diega Flóreze zazářila v titulní roli Matyldy di Shabran (více zde). 
Jak se připravujete na představení?

Před každou zkouškou s orchestrem, před koncertem, nebo představením cvičím jógu. Jóga vede k disciplíně a zlepšuje soustředění. Pochopitelně to závisí na tom, jakou roli zpívám. Dnes je to například Dune. Je to velice dlouhý part. Musela jsem se soustředit dvojnásobně, protože jsem nemocná. Nevýhodou naší práce je, že jsme závislí na našem zdraví. Bohužel…

Jak jste se ke zpívání dostala?

Můj otec je operní zpěvák. Vystudoval operní zpěv na konzervatoři v Sankt Petěrburgu, ale přestal s tím, protože jsem se narodila já. Aby vydělal peníze, začal zpívat ve sboru Mariinského divadla. Zpívá tam stále. Takže já dělám kariéru za nás oba! Za sebe i za tatínka.

Jak jste se dostala do Berlína?

Otec mě velice podporoval. Odmalička jsem s velkou radostí zpívala. Už jako tříletá při každé rodinné oslavě: „Olgo, zazpívej!“ Radost ze zpívání mi vydržela Do Berlína jsem přijela jako turistka. Bylo to spontánní rozhodnutí. Předzpívala jsem jedné profesorce, hodně jsme spolu hovořily i o repertoáru, co bych měla změnit. Dala mi také několik dobrých rad. Posléze jsme úspěšně složila zkoušky na Musihochschule Hanns Eisler v Berlíně, kde jsem v roce 2003 začala studovat. V roce 2009 jsem studium absolvovala. Do Německa jsme přijela kvůli studiu a bylo pro mě velice důležité školu dokončit. Když něco začnu, ráda to dotáhnu do konce. Pro hodně mých kolegů je dobře rozjetá kariéra důležitější než diplom.

Kdo vás nejvíce ovlivnil ve vašem vývoji?

Měla jsem štěstí, že na Musihochschule Hanns Eisler působila profesorka Brenda Mitchell, která je doposud mojí pedagožkou. Navštěvuje některé moje premiéry. Pokaždé spolu cvičíme techniku, protože i moje tělo stárne a hlas se mění. Jsem tak trošku „technický šílenec“. Zastávám názor, že dobrá technická průprava dovolí zpěvákovi ze sebe vydat ještě něco navíc.

Vaše první premiéra na jevišti, jakou rolí jste začala?

Na Hanns Eisler v Berlíně jsem zpívala Královnu noci. Potom následovala celá řada koncertních a operních studentských projektů jako například „L`occasione fa il Ladro” (Příležitost dělá zloděje) od Rossiniho v Saalbau Neukölln v Berlíně.
Rossiniho svět je malý, takže spolehlivě funguje ústní propaganda. Proto mě pozval Jochen Schönleber do Wildbadu. Tam jsem se setkala s Albertem Zeddem…

Poměrně brzy jste se dostala na festival Rossiniho v Pesaru, kde jste zpívala po boku Juana Diega Flóreze.

V roce 2006 jsem byla na akademii Rossiniho. Dva týdny jsem studovala u Alberta Zedda. Debutovala jsem v Il viaggio a Reims v obou partech Corinny a Contessy di Folleville. V roce 2007 jsem zpívala v Pesaru Desdemonu s Juanem Diegem Flórezem. To byl můj velký začátek!
Jak hodnotíte zpětně svou kariéru a dosavadní vývoj?

Zůstávám věrná stále jednomu směru a tím je bel canto. Tak jsem se uvedla i do světa. Nazpívala jsem spoustu partů a rolí a moje orientace je stále stejná: Rossini, Mozart, Richard Strauss. Nikdy bych třeba nezpívala Turandot. Musím si dávat pozor na to, co zpívám. Jedině tak si mohu dovolit naplánovat dlouhou kariéru. A tak jsem si to naplánovala!

Opera je váš svět. Je to také váš život?

Není třeba přehánět, Jsem samozřejmě vážná, ale ani zpěv není všechno. Mám také spoustu jiných koníčků. Ráda čtu. Díky své profesi hodně cestuji a jsem zvědavá. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

Momentálně nemáte žádné pevné angažmá. Hodně cestujete. Využíváte najednou hned několik cizích jazyků: angličtinu, ruštinu, němčinu, italštinu a snad dokonce i francouzštinu! Není to pro vás příliš velká zátěž? Jak to všechno zvládáte? Cestování, termíny a k tomu ještě manželství na opačném konci světa?

To je můj život. Cestování musí být co nejpohodlnějsí. Zavazadla posílám poštou, abych necestovala ověšená kufry. Mám určitá pravidla, která se snažím dodržovat. Jedna z mých zásad zní „všeho s mírou!“ Hodně spánku. Snažím se být co nejvíce v klidu. Vnitřní harmonie je velmi důležitá. Chodila jsme například do karate, kde jsem se naučila disciplíně. Tam jsem také začala s meditací. Jógu pokládám také za velmi důležitou. Možná to zní nudně, ale je to tak. Člověk by měl zůstat ve svém malém světě. Jen tak se dokáže ubránit stresu zvenčí a udržet si odstup jako pozorovatel.

Setkáváte se s celou řadou zajímavých lidí. Který koncertní sál, kterého ze zpěváků a kterého z dirigentů máte nejraději?

Nebudu originální, když řeknu, že každý part, který zpívám, mám ráda. Jedině tak jsem přesvědčivá. Když zpívám například Mozarta, čtu jeho korespondenci, zkratka všechno, co se ho týká. Snažím se co nejvíce dozvědět. I to se odrazí v hlase.

Poslední dobou se na scéně objevila celá řada ruských pěvců. Jak se stavíte ke tvrzení kritiky, že jste nová Anna Nětrebko?

Je skvělé, že je po světě tolik ruských zpěváků! Je to známka toho, že ruská škola jde kupředu. V dnešní době si toho můžeme poslechnout víc než dřív. Díky intepretům se toho můžeme hodně naučit. Jsem vždycky moc ráda, když slyším úspěšného ruského kolegu. Srovnání s Nětrebko jsem slyšela už asi 2000krát. Musím se smířit s tím, že vždycky budu s někým srovnávaná a zaujmout k tomu filozofický postoj. Dokonce jsem s ní zpívala v dětském sboru! Obdivuji, jak se dokáže vyrovnat se stresem. Opravdu hodně zpívá. Neobdivuji její techniku, ale vážím si jí jako člověka.

Máte před sebou koncert v Bratislavě. Byla jste už někdy na Slovensku nebo v Praze?

… (nesouhlasné zavrění hlavou)

Těšíte se?

Šíleně. O Praze i Bratislavě jsem už slyšela hodně hezkého. Teď to chci všechno vidět na vlastní oči! Taky si udělám čas na památky a na muzea.Co plánujete po Bratislavě?

Praha i Bratislava je část mého velkého turné po Evropě a Rusku. Hned po Salzburgu pojedu do Moskvy a Sankt Petěrburgu se skoro stejným programem, ale také s tenorem. V Moskvě budu zpívat dokonce se třemi tenory! Po Praze a Bratislavě pojedu do Vídně, Lipska, Amsterodamu a do Grazu. Je to velký program. Potom Hamburk, opět Salzburg ve stejné produkci, Verona, Mnichov. Daří se mi.

V našich končinách vás uslyšíme častěji. Brzy budete zpívat Gildu ve Vídni. Není to vaše první Gilda…

Gildu jsem zpívala už asi stokrát. Poprvé v roce 2008. Od té doby velmi často a velmi ráda! Tato role mi sedí a je pro můj hlas pohodlná. Po první Gildě se mě každý ptal, kdy přijde moje první Traviata. Všechno má svůj čas. Traviata je velmi komplikovaná. Pro každou sopranistku je život před a po Traviatě. Za dva roky přijde můj debut.

Vaše vysněná role, kterou jste doposud nezpívala?

Traviata, ale také třeba Donizettiho Anna Bolena. Připravuji ji za tři roky. Na nic nespěchám. Cítím, že je to můj směr. Že to dokáži a zazpívám dobře. Pomalu, všechno má svůj čas.

Děkuji za rozhovor.

Překlad Markéta Rozboud 

Vizitka:

Olga Peretyatko pochází z Petrohradu, kde v patnácti letech zahájila hudební kariéru jako členka dětského sboru Mariinského divadla, v němž později působila jako sbormistryně. V pěveckém vzdělání pokračovala na Vysoké hudební škole Hannse Eislera  v Berlíně. Na svém kontě má mnohé úspěchy a ceny na mezinárodních soutěžích včetně prestižní soutěže Operalia v Paříži, kde získala druhé místo.

V letech 2005-2007 byla členkou operního studia Hamburské státní opery. Odtud již vedla cesta na pódia Německé opery v Berlíně, Berlínské státní opery, Bavorské  státní opery v Mnichově, Théâtre des Champs-Elysées v Paříži,  Teatro La Fenice v Benátkách, na Rossiniho operní festival v Pesaru a na festival La Folle journée de Nantes. Velký úspěch sklidila mj. v roce 2010 na festivalu v Aix-en-Provence v titulní roli Stravinského opery Slavík, v níž se představila rovněž v Amsterdamu, New Yorku a v Kanadě. K jejím nadcházejícím závazkům patří mj. hostování na Rossini Opera Festival v Pesaru (Matilde di Shabran), v Opéra de Lausanne (L´elisir d´amore), ve Vídeňské státní opeře (Rigoletto), Hamburské státní opeře (L´elisir d´amore a Ariadna na Naxu) či  v lednu 2013 na festivalu Mozartwochen v Salcburku  (Lucio Silla) po boku Rolanda Villazóna a v téže opeře v červenci 2013 na Salcburském festivalu. Olga Peretyatko spolupracovala s dirigenty zvučných jmen, jakými jsou Daniel Barenboim, Lorin Maazel, Zubin Mehta, Renato Palumbo, Marc Minkowski a Alberto Zedda. Nahrává exkluzivně pro label  Sony Classical, který v roce 2011 vydal  její  s velkým ohlasem přijaté CD s názvem „La bellezza del canto”, na němž umělkyně spolupracovala s Mnichovským rozhlasovým orchestrem pod taktovkou Miguela Ángel Gómez-Martíneze.