Známý italský divadelní a filmový režisér Franco Zeffirelli se ostře opřel do repertoáru, který nabízí milánská La Scala. V rozhovoru poskytnutém agentuře APA obvinil nynější vedení slavné italské operní scény z diletantismu. 
„Bolí mě a popuzuje, že La Scala se dostala do rukou diletantů, kteří nemají pražádný smysl pro tradici ani dobrý vkus. To La Scale, chrámu italské opery, vůbec neprospívá,“ zdůraznil věhlasný umělec.
Žádné velké zvraty si ale neslibuje ani od připravované výměny v čele divadla. Jeho novým intendantem se má od dubna 2015 stát pětašedesátiletý Alexander Pereira, dosavadní umělecký ředitel salcburského festivalu. V čele La Scaly tak vystřídá nynějšího generálního manažera Stéphana Lissnera, který byl do čela slavného italského operního domu jmenován v roce 2005.
Franco Zeffirelli si postěžoval, že v posledních letech byla na scéně La Scaly předváděna „směšná a bizarní díla“, která nerespektují operní tradice. Podle něj je to snaha podbízet se divákům. „Zlobím se na publikum La Scaly, že takové hlouposti toleruje,“ kritizuje nynější repertoár první italské scény devadesátiletý Franco Zeffirelli.
Podle ohlášeného programu má la Scala příští sezonu zahájit novou inscenací Verdiho La traviaty s Dianou Damrau v titulní roli, Piotrem Beczalou jako Alfrédem a Željko Lučićem coby Germontem, režií byl pověřen Dmitri Tcherniakov, hudebním nastudováním Daniele Gatti. Následovat bude Donizettiho Lucia di Lammermoor, Verdiho Trubadúr, Carská nevěsta Rimského-Korsakova, Berliozova freska Trojané, Straussova Elektra, Mozartovy Cosi fan tutte, Rossiniho Hrabě Ory a konečně Verdiho Simon Boccanegra.
Franco Zeffirelli během svého velice plodného uměleckého života režíroval řadu slavných divadelních her, oper a filmů. K nejznámějším snímkům patří především jeho filmové adaptace Shakesperových dramat Zkrocení zlé ženy s Liz Taylorovou v hlavní roli a Romeo a Julie s velice mladými herci, tehdy šestnáctiletým Leonardem Whitingem a o rok mladší Olivií Husseyovou. Opeře se Zeffirelli začal systematicky věnovat od začátku padesátých let. Mimo jiné právě na scéně La Scaly režíroval řadu významných inscenací, k nimž vytvořil i jevištní výpravu, například Rossiniho Turka v Itálii a Popelku či Donizettiho Dona Pasquala. U romantických titulů italské opery, jako byla třeba Donizettiho Lucia di Lammermoor, zdůrazňoval jejich dramatickou hodnotu, proslul také filmovými verzemi nejpopulárnějších oper jako například Verdiho La traviatou a Otellem nebo Bizetovou Carmen. 
