Titulkovací zařízení ve Státní opeře je fenomén. Svébytný fenomén, žijící si svým vlastním životem. Fenomén, který bezchybně nikdy nepracuje pro dobro diváka a tak jak má. Kouzelná flétna, Carmen – bez ohledu na jazyk a režiséra, bez ohledu na den v týdnu – titulky ve Státní opeře jednoduše vytrvale vzdorují. Opožďují se. Mizí. Zhasnou na polovinu obrazu. Projevy titulkové anarchie se velice různí, objevují se však pravidelně. Naposledy v pátek 5. prosince 2014.
Na programu Aida. Titulky opět vypadly a opět byly sem tam opožděné. Nemám přesnou představu, jaké je technické zázemí titulkovacího zařízení. Laicky předpokládám pověřenou a technicky středně zdatnou osobu, která dle předchozích odborných pokynů ťuká ve správný čas do klávesnice a tím posouvá text kupředu. Aida byla 322. představení, tedy čas na odladění nejasností a odstranění závad byl. Nemohl by se z vedení opery někdo angažovat a autonomii titulků omezit? Proškolit promítající? Okamžitě po ukončení vlastní opery se na plátně objevil nápis „Power off?“. Promítající zřejmě tak pospíchal na tramvaj, že nemohl počkat ani až se účinkující poděkují za potlesk. Fungují-li titulky ve Stavovském divadle a Národním divadle, nemohly by fungovat i ve Státní opeře?
Druhá poznámka: Aida a Radames umírají, Amneris zoufalá nad jejich hrobem, opera vrcholí, opona potlesk. Ovšem ejhle, poděkovat se nepřijde nikdo kromě posledních účinkujících a dirigenta. Snad ještě lze pochopit sbory – ale ani sólisté? Mělo by to být uvedeno v programu: sólisté nefigurující v posledním aktu se neděkují. Aby jeden věděl na čem je.
Ze všech třech hlavních pražských operních scén mám Státní operu nejméně rád. Působí zvláštně nepřátelsky (uvědomuji si subjektivitu tohoto soudu). Naštěstí byla v pátek Anda-Louise Bogza výbornou Aidou, Eva Urbanová skvělou Amneris a výborně zpíval i Michal Lehotský. Děkovali se bohužel sami bez kolegů a bez sborů a s „power off“ nad hlavou. Mám takový dojem, že Státní opera potřebuje rekonstrukci jako sůl. To „power off“ je vážně symbolické.
Foto archiv
